V románu 1984 George Orwella zavedla dystopická vláda tzv. newspeak, zjednodušený jazyk, který měl vyhovovat potřebám státu. Newspeak pozměnil myšlenky tak, aby lidé nebyli schopni myslet mimo rámec stranické linie.
Stejný princip můžeme vidět při uplatňování politické korektnosti, ve které jsou koncepty za slovy pozměněny tak, aby vyhovovaly politickým příběhům (narativům), a lidé cenzurují své myšlenky, aby neporušovali umělou morálku státu.
Účinky politické korektnosti lze nejzřetelněji nalézt tam, odkud koncept vzešel: v Číně, kde vládne komunistická strana. Mao Ce-tung vytvořil koncept politické korektnosti na začátku kulturní revoluce v roce 1967, aby ovládl veřejný disent. Princip politické korektnosti byl jednoduchý: jestliže podporujete politiku režimu, jste politicky korektní. Jste-li proti ní, můžete se stát terčem strany a být zničen.
Využívání politické korektnosti komunistickou stranou se v podrobnostech liší od způsobu, jakým se uplatňuje ve Spojených státech a v Evropě. Avšak v obou případech má stejný účel. V čínském režimu se používá jako umělý systém morálky na ochranu politiky komunistické strany. Ve Spojených státech se používá jako umělý morální systém na ochranu socialistických postupů.
Například podle komunistických zákonů o cenzuře filmů v Číně jsou standardy záměrně neurčité, takže filmaři to obvykle přeženou s autocenzurou, aby potěšili úřady. Pomocí tohoto systému lidé musí uvažovat nad tím, co by režim mohl považovat za nemorální, a provádějí autocenzuru již dopředu, aby uklidnili politicky korektní cenzory.
Nedávným příkladem takovéto autocenzury je čínský film „Poslední východ slunce“, o kterém cenzoři prohlásili, že „ukazuje příliš mnoho temných stránek lidstva“. Režisér Ren Wen k tomu řekl: „Problém je, že to nijak nespecifikují, takže jsme prostě museli vystřihnout vše, o čem jsme si mysleli, že by jim mohlo připadat příliš temné nebo násilné.“
Samozřejmě, méně temnoty a násilí ve filmu může být i dobrá věc, ovšem v kontextu komunistické politické korektnosti jde o něco zcela jiného.
Sovětský přeběhlík a bývalý propagandista Jurij Bezmenov ve své knize Milostný dopis Americe vysvětlil , že když se komunistický režim snaží rozvrátit zemi, napadne veškeré morální a kulturní základy národa. Útoky mají různé podoby, ale vždy zahrnují propagaci užívání drog, lokálních hnutí a všemožných neřestí.
Když se však komunistické režimy chopí moci, systémy destabilizace zakážou. Bezmenov napsal, že když se vytvoří socialistický režim, potřebuje zavést stabilitu a „novou morálku“. V tomto bodě, jak vysvětluje Bezmenov, už nebudou existovat „žádná lokální hnutí. Žádná další kritika státu. Tisk poslušně cenzuruje sám sebe“.
Jinými slovy, během fází ničení morálky a destabilizace společnosti se politická korektnost používá k ochraně systémů kulturního úpadku. Jakmile režim převezme plnou moc, použije politickou korektnost k tomu, aby si tuto moc udržel.
V kontextu čínské komunistické strany je již fáze, kdy režim chtěl, aby lidé cítili „temné stránky lidstva“, ukončena – přinejmenším pokud jde o lidi v Číně. Režim naopak nyní chce, aby byli lidé spokojeni s 12hodinovou pracovní dobou šest dní v týdnu a s prostředím rozsáhlé cenzury a dozoru. Žijí v dystopické realitě, kterou si Orwell představoval, ale naleštěné tak, aby se cítili šťastní. Myšlenky, které vedou k úvahám, že život v jiném politickém systému může být lepší, jsou pro stát nebezpečné, a tak režim zakazuje obrazy, které by mohly takovéto myšlenky vyvolávat.
Strana ovšem nemá problém zobrazovat „temné stránky lidstva“, když to slouží jejím zájmům – například při zobrazování života předtím, než se komunistický režim chopil moci. Když Číňany začala fascinovat 5000letá historie jejich země, strana postoupila o krok dál a zakázala vyobrazování Číny předtím, než strana převzala moc.
Když se inscenace „Palác Yanxi“ o životě v císařské Číně stala nejsledovanějším dramatem v zemi, komunistický režim viděl, že se veřejnost začíná zajímat o kulturu, kterou zničil, a vnímal to jako hrozbu pro svou moc. V lednu státní média prohlásila, že inscenace a další imperiální dramata mají „negativní dopad“, a brzy poté byly zakázány.
Komunistická strana vylíčila tradiční čínskou historii – která byla založena na hodnotách respektu k rodičům, slušnosti a úcty k nebesům – jako něco temného a zlého. Jakékoliv zobrazování skutečných hodnot a kultury je považováno za hrozbu pro stát.
Přeloženo z původního článku newyorských The Epoch Times
Oslovil vás tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
