Ilustrační záběr. (LE TAN/UNSPLASH)
Přibližně takhle sepsal Thomas Jefferson své myšlenky v dopise adresovaném Peteru Carrovi v roce 1787.
Na první pohled se může zdát, že představivost a morálka mají pramálo společného. Častěji máme tendenci ji spojovat s kreativními nebo uměleckými snahami, životními sny či dětmi, jež si hrají ponořeny do světa fantazie. Avšak nejde o schopnost vytvořit obraz v naší mysli?
Aristoteles, jenž odděloval představivost od mysli a vnímání, říkal, že díky představivosti se v nás zjeví obraz.
Možná to zní obyčejně, ale jde o základní prvek lidského poznání. Jim Davies, profesor na Institutu kognitivní vědy na Carletonově univerzitě v Ottawě, dodává: „Představivost je zřejmě jedinečná lidská schopnost. Umožňuje nám vytvářet myšlenky a přemýšlet o věcech, které se nevztahují k našemu současnému prostředí, situaci či času a nemusí být ani skutečné. Například, můžeme si představit šálek kávy, který jsme měli dnes ráno, či cizí kosmickou loď blížící se k oběžné dráze Země.“
Klíčem je, že představivost vychází zevnitř a není pouze formována vnějšími podněty. Takže jaký je její vztah k morálce?
Podle Aristotela představy motivují a vedou naše činy. Například na fyzické úrovni, ti olympijští sportovci, jež si představují svůj úspěch a využívají tento nástroj při tréninku, vidí velmi hmatatelné zlepšení své výkonnosti.
A obdobně, pokud jde o morální rozhodnutí, naše představy hrají podstatnou roli.
Představivost ve výchově
Ve svém díle Books That Build Character autoři William Kilpatrick a kolektiv uvádějí, že představivost je jedním z klíčů ke ctnosti. Avšak nestačí pouze vědět, co je správné, je třeba si přát konat správně. Naproti tomu touha je z velké části směrována pouze představivostí.
Teoreticky by při našich morálních rozhodnutích měl rozum hrát řídící roli. V praxi je to většinou představivost, podle které se řídíme. Dost často se náš rozum podřizuje našim představám.
Takže jak můžeme svou představivost naučit dělat správná rozhodnutí? Platón zastával názor, že pokud jsou děti vystaveny správným druhům příběhů, hudby a umění, zamilují si ctnost a budou pohrdat nenávistí a špatností.
Dětský terapeut Henning Köhler ve své knize Working With Anxious, Nervous, and Depressed Children (Práce s úzkostnými, nervózními a sklíčenými dětmi) píše, že je velmi důležité, aby rodiče a učitelé byli dobrými morálními vzory, a to platí zejména pro velmi malé děti, které dosud nemohou pochopit příběhy a umění.
„Poznat dobrotu a lásku v činech, projevech a chování druhých vzbuzuje v dítěti pocit hlubokého uspokojení, a přesto, že dítě ještě nedokáže tento jev pevně uchopit, působí tato zkušenost jako vzdělávací nástroj,“ dodává.
U starších dětí tvoří příběhy velmi důležitý zdroj morálního vzdělávání, protože mohou jedince vystavit širšímu okruhu hrdinů a ctností.
Jen si všimněte zářících očí dětí naslouchajících vyprávěním, ve kterých se kladný hrdina či hrdinka dostávají přes překážky a pokořují zlo. Sledujte hrdost a potěšení žáků základních škol, již reagují na dobré skutky svých rodičů.
Kilpatrick a kolektiv uvádějí čtyři důvody, proč jsou povídky přínosem pro morální růst. Za prvé příběhy mohou vytvořit emoční vazbu k dobru a snaze dobro konat.
Za druhé příběhy poskytují celou škálu příkladů a zkušeností, jež často chybí v každodenním prostředí dítěte. Za třetí seznamují mladé a děti s kodexy chování, jež potřebují znát.
A konečně, příběhy mohou pomoci vidět smysl v našem vlastním životě a přetvořit ho v řadu vlastních příběhů. Pokud je tento smysl pěstován od mládí, dává podklad pro morální růst.
Kniha versus televize
Podle uváděných autorů jsou knihy oproti televizi lepší coby morální průvodci hned z několika důvodů.
Filmy a televizní pořady postrádají morální kompas, který by byl hoden následování. Televize představuje řadu nesmyslných konfliktů, jež jsou povětšinou řešeny násilím. Jelikož se nacházíme mimo dění, násilné scény nás nemohou zranit a maximálně poskytují omezený počet emočních otřesů.
Obdobný syndrom ovlivňuje vyobrazení romantické lásky a sexuality. Při absenci skutečných, uvěřitelných vztahů na obrazovce se sex stává jediným prostředkem spojení postav.
Navíc, televize nám prezentuje hotový materiál a nevyžaduje, abychom využívali svou představivost. Namísto vtáhnutí do děje tak, jak je tomu u knížek, jsou diváci nuceni být mimo akci a pouze tupě sledovat.
Děti často opakují, co vidí a slyší v televizi. Výzkum v oblasti vývoje mozku dokázal, že sledovaní televize v útlém dětství ovlivňuje rozvoj mozku a pro dítě je těžší rozvíjet si paměť a abstraktní myšlení, tedy představivost.
„Řada písní, příběhů a obrazů je mladým vštěpována a diktována zábavním průmyslem. Jestli o tom pochybujete, věnujte chvilku pozorování toho, jaký uchvacující dopad má televize a MTV na dospívající,“ říká Köhler. Jeho rada zní: „Vypněte televizi. Je to jeden z největších nepřátel zdravé představivosti.“
Zároveň dodává, že napodobování hraje nesmírně důležitou roli, protože je prvním krokem rozvoje vůle, což je samo o sobě nápaditým a tvůrčím procesem. Děti totiž přeměňují to, s čím se ve světě kolem sebe setkají do imitace. Nejdříve přijímají stimuly prostřednictvím smyslových orgánů a pak je zavedou do svého jednání.
„Vypněte televizi. Je to jeden z největších nepřátel zdravé představivosti.“ Köhler
Köhler doporučuje imitační hry jako terapeutický nástroj: „Po řadě dlouholetých zkušeností jako zdravotně-vzdělávací konzultant vás mohu ujistit, že existuje výrazné spojení mezi neklidem a špatnou koncentrací u dětí, které z jakéhokoli důvodu v útlém dětství nenapodobovaly své okolí.“
Terapie se v případě těchto dětí sestává z řady intenzivních napodobovacích her typu recitace, rytmických aktivit, napodobování zvuků a podobně. Tímto způsobem se dítě později dostává k hlubšímu tvůrčímu hraní potřebného k rozvoji koncentrace a plnění povinností.
Jak rozvíjet představivost
Takže kromě vypnutí či omezení televize, jak mohou rodiče a pedagogové pomáhat dětem rozvíjet jejich představivost? Zde je několik návrhů:
1. Pedagogové mohou zakomponovat praktiky Waldorfského vzdělání, které staví představivost do centra dění. Pedagogika vychází z pohledů rakouského filosofa Rudolfa Steinera (1861-1925).
Porozumění dětskému morálnímu a psychologickému vývoji může dospělým pomoci pochopit, jak moc se názor dětí na svět zásadně liší od pohledu dospělých.
Tento aspekt, společně s porozuměním temperamentu dítěte, může rodičům ušetřit spoustu bolehlavů, neboť umožní vytvořit očekávání odpovídající věku dítěte a rozlišit, co je součástí normálního vývoje dítěte, a co už může být přes čáru.
2. Vytvořte dětem čistý a přehledný prostor na hraní. Jednoduché přírodní materiály poskytují dětem spoustu prostoru pro rozvoj fantazie. Ujistěte se, že děti mají dost času na rozvoj své představivosti.
3. Vystavujte děti dobru skrze pohádky a příběhy. Jak bylo již zmíněno, děti oceňují příběhy o dobrých skutcích svých rodičů. Navíc učební osnovy pro děti prvních tříd zahrnují mnoho pohádek a příběhů o hrdinech a historických postavách, které je mohou inspirovat.
4. Krásná hudba a umění, jak tvrdil Platón, hrají svou roli. Vnímání krásy je samozřejmě většinou na pozorovateli, avšak krásná hudba poskytuje potěšení všem. Pro malé děti jsou ukolébavky dobrým startovacím bodem.
5. Zkuste jít příkladem. Děti milují a napodobují rodiče jako vzory a vaše skutky je mohou inspirovat.
Překlad původního článku: Petr Matějček
Pokud se vám náš článek líbil, podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
