Útesy na Point de Penhir. (Z. Danková / ET ČR)
Čtěte: Amorica 1; Amorica 5
Poloostrov Crozon – na jeho špici, na mysu Pointe de Penhir, stojí žulový Lotrinský kříž, de Gaulleovo uznání Bretoncům, kteří padli za 2. světové války. Často je vzpomínáno, že oběti lidí ze západní Francie byly vyšší než z ostatní Francie, a ještě k tomu se vypravuje příhoda: když generál Charles de Gaulle nabíral muže do hnutí Svobodné Francie pro odboj proti fašistům, oni přišli. Když se zajímal, odkud jsou, každý čtvrtý nastoupený odpověděl: ostrov Ile de Sein, Bretaň.
Pěšinou v ametystově fialovém vřesu potkáváme zbytky Hitlerova Atlantského valu, nacistického opevnění vůči příchozím od západu. Jdeme podél útesů cestičkami mezi vřesem a shlížíme seshora na zakázanou pláž. Vypadá lákavě, ale dostali jsme radu – ani nohy tam nestrkat. Panují tam zrádné mořské proudy.
Potkáváme zříceninu zámečku – manoáru po Saint-Poul Rouxovi, básníkovi symbolismu, němého svědka válečné tragédie.
Kolem řad megalitů zvaných Lagatjar se přesouváme do Camaretu sur Mer, bretonsky Kameled, který je známý svou částí zapsanou v UNESCO, kde žil a maloval český malíř Jan Zrzavý, kam ho předtím zlákali bratři Křičkové, básník a skladatel. Stojí zde katedrála a v přístavu „spících lodí“ se nachází námořní kaple s uraženou vížkou, kam se chodívali modlit námořníci a také Jan Zrzavý. Vížku pobourali Angličané již v roce 1694, zůstala pouze část zvonice na průčelí.
Menhiry, Lagatjar. (Z. Danková / ET ČR)
Když vstoupíte do kaple, všimnete si všude zavěšených lodiček – plachetnic, které sem věnovali rybáři. Chrámovou lodí tlumeně zní zpěv mnichů, možná vám připomene známou skladbu, kterou hraje Enya. Sem se chodívali modlit námořníci, přinášeli modely svých lodiček, aby k nim oceán byl slitovný.
Za kaplí stojí cihlově červená Vaubanova „Zlatá věž“, kterou tu zanechal slavný stavitel krále Ludvíka XIX. Hřbitov lodí se nachází kolem – a i podnes při nich sedí malíř a skicuje lodě nebo výhledy na přístav.
Lotrinský kříž padlým Bretoncům od generála de Gaulleho. (Z. Danková / ET ČR)
Ve 20. letech minulého století sem bratři Křičkové přitáhli s sebou nejen Jana Zrzavého, ale také Silvestra Hipmana, Věru Jičínskou a další.
Roku 1927 sem přijel také Bohuslav Martinů s Charlotte, s nimi primárius České filharmonie Stanislav Novák – zájezd byl domluven v kavárně Dome na Montparnassu se Zrzavým a Jičínskou.
Námořní kaple bez vížky, Camaret. (Z. Danková / ET ČR)
Prostor uvnitř kaple zdobený zavěšenými loděmi. (Z. Danková / ET ČR)
Prostor uvnitř kaple zdobený zavěšenými loděmi. (Z. Danková / ET ČR)
Jičínská od r. 1926 vícekrát navštívila Bretaň: „Kroje bretaňské jsou trochu smutné (jen černá s bílým a sem tam barevná zástěra), ale tak hezkých typů a milých lidí, že bych se byla s velkou chutí usadila někam do pravé primitivní Bretaně, kde lidé místo talířů mají ve stole vyřezané vyhloubeniny...“
Camaret byl vždy ryze rybářský přístav, jeho symbolem je casier, vrš na chytání langust. Tyto košíky bývala poskládány na pobřežní hrázi a také se ocitly na obrazech umělců.
Camaret od Jana Zrzavého, pro porovnání. (Z. Danková / ET ČR)
Když dali revoluční komisaři v Crozonu zavřít kostely, sloužila se mše v noci na lodích za dunění oceánu. A když občan Saint André řekl starostovi: "Strhnu vám zvonice, aby vám nepřipomínaly minulost!“, odpověděl Bretonec: Ano, ale hvězdy nám budete muset nechat, a ty je vidět z větší dálky.
– (Fr. Kožík: Bretaň, dcera oceánu, o období tzv. francouzské revoluce 1789–1799, jež se dotkla i Bretaně)
Současný hřbitov lodí v Camaretu. (Z. Danková / ET ČR)
Zakázaná pláž pod vřesovištěm Crozonu. (Z. Danková / ET ČR)
Zakázaná pláž pod vřesovištěm Crozonu. (Z. Danková / ET ČR)
Čtěte také:
Armorica 4: Mys Fréhel a jeho „smaragdy“
Výstava obrazů: Bretaňské bárky plují v paláci Kinských
Armorica 2: Saint-Malo, kamenná koruna na vlnách
Pokud se vám náš článek líbil, podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
