Společnost by měla podporovat rodinu. Nikoliv finančně, ale morálně – proč? (mercuryhall.com)
Stát a společnost by mohly podporovat rodinu, pozvednout vztahy mezi mužem a ženou, znesnadnit rozvodové řízení nebo potrat a vzdělávat děti v oblasti partnerských vztahů a manželství.
Je rodina základ státu? Ano, to je zcela rozumné prohlášení. Rodina skutečně tvoří základ společnosti. Od začátku až do konce se do celé společnosti promítají rodinné vztahy a jejich fungování. Role otce, matky, sourozence, babičky, dědečka a rodinných přátel. Jejich vzájemné vztahy a role jsou obměňovány za podobné role ve společnosti.
Vztah mezi otcem a dítětem je pozdějším vztahem mezi nadřízeným a podřízeným, mezi vladařem a úředníkem a podobně. Vztah mezi matkou a synem je potom vztahem mezi mužem a jeho ženou. Vztah mezi sourozenci se potom zrcadlí ve vztazích mezi přáteli a tak podobně.
Fungující rodina je zárukou bezpečí a zázemí pro děti, které vyrůstají v poklidu, mají potřebnou podporu pro vzdělávání a osobní vývoj. Rodina dává pocit stability a učí děti vzorcům chování, vede je při budování jejich vlastních vztahů, ať už se svým partnerem nebo později v rámci vlastní rodiny, tak aby fungovala ve vzájemné soudržnosti a harmonii.
Vztah mezi mužem a ženou je vhodné vybudovat na dlouhodobých hodnotách, na zodpovědnosti a vzájemné úctě. Když je rodina soudržná, starší členové rodiny mohou těm mladším pomáhat překlenout krizová období v partnerských vztazích, poskytnout cenné rady a podporu.
Stát a společnost by tedy měly rodinu všemožně upřednostňovat, cenit si jí a pomáhat lidem k vytváření stabilních a důstojných partnerských vztahů mezi mužem a ženou. Je zcela zásadní pozvedat úroveň partnerských vztahů a dávat jim potřebnou důstojnost a společenskou prestiž.
Snahy o stabilní a dlouhodobé vztahy v dobře fungující rodině mohou ve velké míře napomoci k upevnění společnosti a jejímu správnému směřování. Se soudržnou rodinou zmizí velké množství problémů a finanční zátěže.
Veškeré problémy související s upadajícími partnerskými vztahy přinášejí společnosti celou řadu těžkostí a psychickou frustraci. Potraty, rozvody, střídavá péče, navazování nových vztahů u rozvedených párů, nestabilní rodinné zázemí a napjaté rodinné vztahy. To vše společnost bolestně rozkládá.
Obraz rodiny v reklamně, médiích a na školách
O kulturu mezilidských vztahů a partnerských vztahů mezi mužem a ženou se zasluhuje celá řada vlivů. Od médií přes reklamní a filmový průmysl až ke vzdělávacím institucím. Veliký vliv mají samozřejmě vzorce získané ve vlastní rodině.
Podíváme-li se například na reklamní průmysl, můžeme zde vidět nový trend, kdy například úspěšné banky nebo developeři obytných čtvrtí vedou reklamní kampaně zaměřené na propagaci rodiny, rodinné harmonie, rodinného zázemí, rodinných vztahů a podobně.
„Neumím vařit, ale koho to zajímá?“ – reklama z roku 1999.
Obecná teorie reklamního průmyslu postupuje podle pravidla – „naším úkolem je přitáhnout pozornost k zákazníkovu výrobku a pokud se nám to podaří, uspěli jsme“. Takové myšlení má ovšem i druhou stránku věci a tou je degradace společenských hodnot.
Dnešní reklamní průmysl byl se železnou logikou nasměrován do světa sexuálních narážek a ponížil ženu na „prázdnou nádobu“ – tělo oděné v plavkách nebo polonahé, zpravidla zvýrazňující křivky pozadí, prsou nebo útlého pasu...
Samozřejmě bylo by přehnané tvrdit, že po zhlédnutí pár reklam s vnadnými nahotinkami opustím svého partnera nebo začnu vyhledávat životního partnera na základě jeho vizáže, která by se měla co nejvíce podobat oněm vnadným ženám z plakátu.
Ale přidáme-li k tomu vliv médií, která neustále přetřásají, jak důležitý je sex a sexuální vztahy, jak založit vztahy na základě „lásky a přitažlivosti“, nebo knihy vykreslující strhující lechtivé románky či filmové stopáže ukazující volný sex a prohlašující, že cílem života je „užívat si“ – to všechno má na člověka spojitý vliv při vytváření jeho představ o tom, jak by měl vypadat jeho partner, co je ve vztahu důležité, a na čem vztah stavět.
Profesorka a aktivistka Gail Dinesová hovoří na tiskové konferenci v kanadském parlamentu o dopadech pornografie na mládež; 20. listopadu 2013. (Matthew Little / Epoch Times)
Pro vykročení pryč ze vzorce stavění vztahu na sexuální přitažlivosti, je třeba ukazovat, že hledání životního partnera nelze založit na sexuálním pudu, který partnerský vztah opustí jako první, protože sexuální přitažlivost zaručeně vztah opustí po několika měsících maximálně letech.
Je třeba ukazovat, že vztah mezi mužem a ženou se buduje úplně jinak - na dlouhodobých hodnotách, na zodpovědnosti a vzájemné úctě. Samozřejmě to vyžaduje, aby byla rodina stabilní a soudržná.
Co nám říkají tradice
Společnost si po staletí předávala určité tradice, které tyto věci posilují, dávají lidem vedení a pomáhají vyzdvihovat soudržnou a harmonickou rodinu jako prestižní a důležitou část společnosti.
Mezilidské vztahy se udržují na základě morálních hodnot, které definují, co je dobré a co je špatné. Jako například věrnost je dobrá a podvádění je špatné, zodpovědnost je dobrá a usilování pouze o vlastní klid a pocit svobody a osobní štěstí jsou nesprávné, nebo že mluvit pravdu, pomáhat ostatním a chovat se důstojně je dobré, a naproti tomu lhát, poškozovat druhé, podléhat neřestem je špatné.
Mezilidské a partnerské vztahy se budují na základě morálních hodnot.
Pokud by tedy média, reklamní a filmový průmysl a vzdělávací instituce společně se členy rodiny pomáhali upevňovat pozitivní morální hodnoty jako ceněný a správný způsob chování, potom by jejich spojitý vliv měl jistý účinek na člověka při vytváření jeho představ o tom, jak by měl vypadat jeho partner, co je ve vztahu důležité a jakou hodnotu a význam má rodina.
Ilustr. foto rodiny s sebou nese atmosféru rodinných vztahů minulého století. (Volné dílo)
Partnerská etika
Tradice a tradiční kultura omezují výběr partnera pouze na svobodné či nezadané. Například žena, která se zasnoubí s mužem, si vloží do vlasů kvítek, což například na Hawajských ostrovech znamená, že žena je již zadaná a dává tak najevo ostatním mužům, že již o ni nemají usilovat. Podobné zvyklosti nalezneme u tradičních moravských krojů, na nichž je také z doplňků patrné, je-li dívka zaslíbena jinému muži. V různých obměnách například zásnubního prstenu nošeného na určitém prstu levé ruky, vidíme podobné zvyklosti či zásnubní rituály ve všech tradičních kulturách po celém světě.
Ještě větší významnost vidíme u ženy nebo muže, kteří již žijí ve svazku manželském. Například žena v určitých kulturách nosila čepec, pokrývku hlavy (klobouk nebo určitý druh klobouku) jako symbol toho, že je vdaná. A taková žena je potom pro jiného muže absolutně zapovězena, což ostatně ve společnosti pozná hned z jejího klobouku, snubního prstenu při zdvořilém naznačení polibku ruky nebo z šatů, které nosí pouze vdané ženy a jiných smluvených symbolů pro vdanou ženu, které společnost v určitém období nebo kultuře používala.
Takto si lidé ve společnosti naznačují, že pokoušet se mohou muži pouze o svobodné ženy a že zásnubní souhlas a manželský slib jsou závažná rozhodnutí v životě ženy i muže. Oba akty zasnoubení i slibu doprovází společenská vážnost, rituály a prestiž.
Například jedna z verzí tradičního manželského slibu, který během zásnubního obřadu odříkají novomanželé, naznačuje, co všechno je může v manželství potkat a co všechno slibují vydržet a přestát. „Tímto prstenem si tě beru. Slibuji ti věrnost v dobrém i ve zlém, ve zdraví i v nemoci, dokud nás smrt nerozdělí“.
Tradice také radí uchovat si intimnější část partnerského vztahu až do manželství, protože sex plodí potomky a narozením potomka vzniká rodina.
Ernest Hemingway se svou rodinou v roce 1905. Foto rodiny s sebou nese atmosféru rodinných vztahů minulého století. (Volné dílo)
Znesnadnit rozvod a potrat. Výchova a poradenství
Pokud bychom přišli s nápadem nějakého systémového řešení na úrovni zákona, kdy by zákon znesnadnil rozvodové řízení a zpřísnil požadavky na umožnění rozvodu, měla by takové opatření doprovázet pomoc formou manželské poradny, kterou za normálních okolností plní rodina nebo přátelé, případně studovaný expert na manželské vztahy.
Znesnadnění nebo úplné zakázání potratu by také měla předcházet a provázet osvětová činnost, výchova ke zodpovědnosti a partnerské etice. A tím není myšleno „zodpovědnost“, že žena nebo muž použijí antikoncepci k zabránění oplodnění, ale tím, že budou vybírat partnera uvážlivě a svůj vztah budou brát vznešeně a zodpovědně, na což by je měla výchova rodičů, školy a společnosti připravit a vybavit je potřebnými schopnostmi a znalostmi, jak vztah založit na dlouhodobých a morálních hodnotách a jak překonat různá partnerská a životní úskalí.
Koneckonců žádná taková změna se nedá systémem nebo zákonem vnutit nebo zrealizovat. O tom, zda se někdo přikloní k následování určitých hodnot, rozhoduje každý sám za sebe, i když jak bylo řečeno, prostředí může člověka také v jeho rozhodování zásadně ovlivňovat.
O důležitosti rodiny, partnerských, rodinných a mezilidských vztahů a morálních hodnot společnosti nelze pochybovat a je prospěšné brát je přiměřeně vážně.
Myšlenky a postoje uváděné v článku jsou myšlenkami a postoji autora a nemusí nutně reprezentovat postoje Epoch Times.
Královna Viktorie se svojí rodinou v roce 1846 od Franze Xavera Winterhaltera. (Volné dílo)
Jiří V. Hannoverský s manželkou Marií Sasko-Altenburskou a dětmi: princem Arnoštem Augustem II. a princeznami Frederikou a Marií v roce 1855. (Volné dílo)
Ilustr. foto rodiny s sebou nese atmosféru rodinných vztahů minulého století. (Volné dílo)
Ilustr. foto rodiny s sebou nese atmosféru rodinných vztahů minulého století. (Volné dílo)
Jiří V. Hannoverský s manželkou Marií Sasko-Altenburskou a dětmi: princem Arnoštem Augustem II. a princeznami Frederikou a Marií v roce 1855. (Volné dílo)
Ilustr. foto rodiny s sebou nese atmosféru rodinných vztahů minulého století. (Volné dílo)
Ilustr. foto rodiny s sebou nese atmosféru rodinných vztahů minulého století. (Volné dílo)
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
