Některé chrámy v Kambodži jsou opuštěné a zarůstají. (Jana Kotoučková)
Pozoruhodnou cestu podstoupily dvě české ženy středního věku (i výše), když se v zimě rozhodly navštívit Asii, fotit památky, putovat po klášterech a laicky poznávat kulturu místních obyvatel. Zeptali jsme se jedné z nich, Ing. Jany Kotoučkové, jaká byla cesta daleko v Asii.
Jaký byl dopravní prostředek?
Letadlo, taxi (tuk-tuk) a po Vietnamu taxi a autobus. A to i noční, lehátkový. Z Prahy letecky, přistání v Kambodži ve městě Siem Reap. Je to blízko jezera Tonlésap a hlavně brána do chrámů Angkoru. Některé jsou už spíše zříceniny.
Jaká byla motivace, že dvě ženy se vydají do Asie, kromě toho, že jedna chce oblast nafotit?
Já v Asii ještě nebyla a kamarádka, která hodně fotí, chtěla fotit ještě tam, kde zatím nebyla. Jejím koníčkem je focení různých kultur a Asii má nejraději. Hlavně ji zajímal běžný život vesničanů a chrámy Angkoru.
Tržnice na vsi. (Jana Kotoučková)
První 4 dny a poslední 4 dny jsme byly v Kambodži. Je to království s 800 až 1 000 let starými chrámy. Mnohé jsou již tak rozpadlé, že jimi prorůstají obrovské stromy.
Naším průvodcem v Kambodži byl Otta (pochází z Brna), profesionální fotograf, který kdysi pracoval na archeologických výzkumech chrámů Angkoru. Zná chrámy, historii, vykopávky. Žije tam již 11 let, dělá průvodce turistům i fotografům. Vybírá jim dobré osvětlení a místa chrámů.
Takže jste tam měly kontakt, neletěly jste tam nazdařbůh do džungle…
Zařídil nám ubytování v Kambodži, ve městě Siem Reap na první 4 dny. Pak jsme si zařizovaly bydlení přes booking a vždy to byl homestay – je to trochu lepší hostel. Jeden pokoj se dvěmi postelemi. Podobně jako AirBnB. Není to úplně v domácnosti, jsou to ubytování účelově zřízené. Domky, kde je zařízen přímo prostor pro ubytování hostů.
Tonlésap – domy na jezeře. (Jana Kotoučková)
Měly jste vytýčenou trasu nebo mapy, kudy a kam jít?
Měly jsme nastudováno z Lonely Planet – Kambodžu, Vietnam a info z webu – Vietnamista.
Jaké byly první dojmy?
První dojem v Asii – vlhko a teplo. Hodně lidí, málo zeleně, všude odpadky, i když je tam sbírají a třídí. (Vypadají jako bezdomovci.) Mají koše z obou stran kola, nebo motorky a třídí plast na různé druhy.
První myšlenka při vstupu do příbytku – ani nevím, prostě jsem nasávala, bavilo mne pozorovat vše. Líbil se nám dopravní systém místními taxikáři – tuk-tukáři. Název tuk-tuk pochází ze zvuku motoru. Tuk-tuk je tříkolka, vepředu s jedním kolem, s vozíkem na dvou kolech, na kterém „taxíkář“ převáží turisty. Za malý obolus vás vezmou, kam chcete, za 10 dolarů třeba na celý den. Vozil nás po chrámech. Prohlédly jsme si je a pak nás vezl dále. Koupily jsme si vstupenku na celý měsíc a po návratu z Vietnamu jsme se vrátily k cestování po chrámech s tuk-tukem.
Plody lotosů vypěstované na jezerech jako lék, čaj či jako potravina. (Jana Kotoučková)
Všude lidi, krámečky, všichni komunikují, nabízejí služby, prodej… V Kambodži mají takové super myšlení, že když si jeden postaví stánek na prodej telefonů, tak si vedle sebe všichni staví prodejny telefonů a vznikne celá ulice s prodejem telefonů. A tak mají ulici pouze s prodejnami hraček, ulici s prádelnami…
Ti lidé jsou tam stále aktivní. Každý je tam sám za sebe zodpovědný, ale – jsou svobodní. Jak si to zařídí, takové to mají.
Byly jsme se podívat i na cirkusovém vystoupení, na obrovské tržnici, v muzeu historie Kambodži. Navštívily jsme také chrám až 120 km od Siem Reap. Tam, kromě chrámu jsme navštívily i místní tržnici a chráněné ptačí území. Viděly jsme tam hodně vodních polí s lotosy. Z lotosu se využije vše – buď jako lék nebo na čaj, či jako potravina.
Hlavní chrám Angkoru. (Jana Kotoučková)
Bydlení na vodě
Vydaly jsme se lodí na výlet po jezeře a dívaly jsme se, jak tam lidé žijí. Jezero je známé tím, že se zvětšuje nebo zmenšuje o stovky kilometrů podle období dešťů. Domy stojí na kůlech nad vodou, během období dešťů voda stoupne až na práh domu.
Podobá se to hausbótu, některé jsou bohatší, některé chudé.
Děti jezdí do školy na lodičkách, školu mají také na vodě. Také obchody tak fungují. Žije tam i vietnamská menšina.
Oltáře. (Jana Kotoučková)
Jaké tam mají chrámy a náboženství?
Buddhistické. V kamenných kvádrech, tvořících stěny, je vytesána část historie Kambodži, z dob kolem 12. století, kdy chrámy byly funkční.
Místní lidé se tam hodně chodí modlit do chrámu nebo jsou to atrakce pro turisty?
Starobylé zříceniny chrámů jsou už jen turistickou atrakcí. A protože jsou zapsané v UNESCO, mají veškeré vybavení, jako památkově chráněná místa v Evropě. Stejně tak jezero Tonlésap je biosférickou rezervací, zapsanou v UNESCO.
Navštívily jsme i funkční chrámy, kde žijí mnichové. Ve veřejném modlitebním prostoru chodili a třeba tam něco upravovali, nestranili se nás a turisté mohli při dodržení pravidel (zutí se před chrámem) chrám navštívit.
Rodinný oltářík. (Jana Kotoučková)
Chodí tam i civilní lidé – pomodlit se poprosit o Buddhovu milost a podobně?
Ano, a nosí tam dary.
V chrámu se pálí kadidlo a modlí se tam?
Někde také. Jsou tam sošky, možná z jejich zvěrokruhu, draci i Buddhové. Celkem často dominuje zobrazení hada. Někde si udělají modlu i z čehokoliv, třeba z postavy generála. Někde jsou před velkým chrámem malé chrámečky.
Jak jste se domlouvaly(i)?
Přes překladač v mobilu, reaguje i hlasově. Technika je k něčemu dobrá, moc šikovné. A kamarádka fotografka uměla trochu anglicky. Překladač – program se stáhne do mobilu, pak napíšu slovo nebo ho vyslovím – a program napíše nebo vysloví to slovo v požadované řeči. Mluvíme s tím cizincem, on nám odpoví, mobil to nahraje a zase nám to přeloží zpět. A je potřeba mít wi-fi, přístup k internetu. To však není problém. Lze si tam levně koupit kartu do mobilu i s internetem.
Někde si udělají modlu i z čehokoliv, třeba z postavy generála. (Jana Kotoučková)
Měly jsme stažený i program v angličtině, tam, kde jsme cestovaly. Vše jsme komunikovaly anglicky, ale nebyl to problém – to je globalizace.
Kambodžané jsou uctiví, váží si života. Zažili krutovládu Rudých Khmérů. Kambodžský Pol Pot (Rudí Khmérové) si chtěl podrobit i Vietnam, a vtrhl tam. Ale protože Vietnam měl zkušenosti s Američany, snadno se ubránil a porazil jej. Kambodžané ale Vietnam rádi nemají. Už před Pol Potem je Vietnam okupoval a po porážce Pol Pota tam ještě 10 let operoval.
Po návratu do Prahy, před letištěm, jsem si znovu uvědomila, jak velké množství lidí tam žije oproti u nás. Měla jsem pocit, že se Praha vystěhovala!
Tak roste papája. (Jana Kotoučková)
Příště pokračování o cestě do Vietnamu.
Děkujeme za rozhovor.
Pokud se vám náš článek líbil, podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
