Umělkyně z polského tanečně-hudebního souboru Śląsk při vystoupení v roce 2011. (wikimedia commons, CC BY-SA 3.0)
Ve Slovenském národním divadle tuto událost ve čtvrtek oslavili galavečerem „Na krídlach slobody“. První část programu patřila fenomenálnímu polskému souboru „Śląsk”.
Jeho prezentace lidové polské kultury pomocí tance, zpěvu a hudby byla více než důstojná: okouzlující hudební úprava, kdy se z nástrojů živého orchestru linuly tóny laskavě hladící po duši; tradiční kroje bohaté na barvy, výšivky i doplňky; vynikající vokály sboristů a samozřejmě skvělý tanec a choreografie.
Soubor o nějakých sto lidech nás zavedl na jásavou cestu polskými regiony, kde by náš folklorista vysledoval podobnost v krojích i tanečních krocích s českými a slovenskými oblastmi. Velmi se mi líbil také kontrast mezi mužností umělců a jemností jejich kolegyň a způsob, jakým se harmonicky doplňovali. Naopak slabší bylo osvětlení, které nedalo dostatečně vyniknout kráse krojů.
Při sledování jsem si nemohl nevzpomenout na božské představení Shen Yun z New Yorku, které podobným, hudebně-tanečním způsobem dává na odiv tradiční čínskou kulturu, byť je přece jen o několik latěk výše.
A právě tam by mohl Śląsk čerpat inspiraci, kdyby chtěl postoupit o krok dál, minimálně v tom smyslu, že zahrne pár krátkých tanečních příběhů z polských dějin, aby divákům pro poučení přiblížil podstatné historické kapitoly svého národa.
Přesto přese všechno dokázal polský soubor víc, než čeho jsem byl kdy svědkem na pódiu u nás v Česku. Nikde jsem neviděl průřez lidovou kulturou a tradicemi prostřednictvím vysokého umění, kde by byly zastoupeny všechny významné folklorní regiony s jejich kroji, zvyky, tanci, zpěvy a hudbou, a který bychom bez obav mohli prezentovat před celým světem.
Slováci slabší
Druhá část večera patřila oslavě 25 let slovensko-polských vztahů a dominovala jí slovenská uskupení v podobě souboru SĽUK, Baletu SND a moderní baletní choreografie od polského pedagoga a choreografa Roberta Bondary.
Bohužel druhá půlka programu ve mně zanechala zklamání. Jak hudebně, tak choreograficky pokulhávali za svými polskými „konkurenty“. Slovenská lidová kultura přitom není o nic horší než ta polská. Má co nabídnout, jen jí chybělo kvalitnější a poutavé zpracování.
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
