Umělkyně z polského tanečně-hudebního souboru Śląsk při vystoupení v roce 2011. (wikimedia commons, CC BY-SA 3.0)
Umělkyně z polského tanečně-hudebního souboru Śląsk při vystoupení v roce 2011. (wikimedia commons, CC BY-SA 3.0)
Podobně jako my, Čecho-Slováci, také Poláci si letos připomínají sté výročí od získání nezávislosti. Po dlouhých letech poroby se i oni mohli konečně nadechnout svobody, když 11. listopadu 1918 vznikl samostatný polský stát.

Ve Slovenském národním divadle tuto událost ve čtvrtek oslavili galavečerem „Na krídlach slobody“. První část programu patřila fenomenálnímu polskému souboru „Śląsk”.

Jeho prezentace lidové polské kultury pomocí tance, zpěvu a hudby byla více než důstojná: okouzlující hudební úprava, kdy se z nástrojů živého orchestru linuly tóny laskavě hladící po duši; tradiční kroje bohaté na barvy, výšivky i doplňky; vynikající vokály sboristů a samozřejmě skvělý tanec a choreografie.

Soubor o nějakých sto lidech nás zavedl na jásavou cestu polskými regiony, kde by náš folklorista vysledoval podobnost v krojích i tanečních krocích s českými a slovenskými oblastmi. Velmi se mi líbil také kontrast mezi mužností umělců a jemností jejich kolegyň a způsob, jakým se harmonicky doplňovali. Naopak slabší bylo osvětlení, které nedalo dostatečně vyniknout kráse krojů.

Při sledování jsem si nemohl nevzpomenout na božské představení Shen Yun z New Yorku, které podobným, hudebně-tanečním způsobem dává na odiv tradiční čínskou kulturu, byť je přece jen o několik latěk výše.

A právě tam by mohl Śląsk čerpat inspiraci, kdyby chtěl postoupit o krok dál, minimálně v tom smyslu, že zahrne pár krátkých tanečních příběhů z polských dějin, aby divákům pro poučení přiblížil podstatné historické kapitoly svého národa.

Přesto přese všechno dokázal polský soubor víc, než čeho jsem byl kdy svědkem na pódiu u nás v Česku. Nikde jsem neviděl průřez lidovou kulturou a tradicemi prostřednictvím vysokého umění, kde by byly zastoupeny všechny významné folklorní regiony s jejich kroji, zvyky, tanci, zpěvy a hudbou, a který bychom bez obav mohli prezentovat před celým světem.  

Slováci slabší

Druhá část večera patřila oslavě 25 let slovensko-polských vztahů a dominovala jí slovenská uskupení v podobě souboru SĽUK, Baletu SND a moderní baletní choreografie od polského pedagoga a choreografa Roberta Bondary.

Bohužel druhá půlka programu ve mně zanechala zklamání. Jak hudebně, tak choreograficky pokulhávali za svými polskými „konkurenty“. Slovenská lidová kultura přitom není o nic horší než ta polská. Má co nabídnout, jen jí chybělo kvalitnější a poutavé zpracování.


Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.