Česká myslivost je dlouhodobá činnost, která se dochovala z feudálních dob, mezitím se změnila na činnost spolkovou. Poslední dobou sílí kritika ochránců nad některými mysliveckými činnostmi, ochránci i další poukazují na záměrný odstřel domácích zvířat v lese nebo některé způsoby lovu, jako např. norování a hony. Proti některým činnostem už byly podány i petice. Navzdory tomu jsou někteří ochránci zvířat sami zároveň i aktivními myslivci, kteří např. váhají s podpisem na petici proti norování, protože „to je taková myslivecká tradice, no“.
Ing. Josef Prokeš z Okresního mysliveckého spolku v Jihlavě odpovídal na otázky ET. (Foto: Karel Ženíšek)
Činnost a práce myslivců vychází z toho, jaké je roční období. Zjara po zimě, když roztává sníh, myslivci ještě přikrmují, protože i když sleze sníh, příroda ještě není připravená k tomu, aby zvěři poskytla veškerou potravu, kterou ke své obživě potřebuje. Srnčí nebo jelení zvěř může okusovat i jehličí a další produkty, ale pořád se ještě vrací ke krmelcům a ke slaniskám (jeden z nástrojů zlepšení péče o zvěř, pozn. red.), a tam ještě zpracovává předkládané krmivo.
Myslivci sledují zdravotní stav zvěře a v případě, že zvěř se vymyká normálu – je nějak nahrbená nebo má průjem – lze zasáhnout mimořádným odstřelem anebo použitím medikovaných krmiv, aby se zabránilo šíření nemoci. Sledují počty zvěře, která se v honitbě nachází. Sčítání zvěře probíhá ve dvou termínech, které stanovuje orgán státní správy myslivosti (příslušný odbor krajského úřadu). Nasčítané stavy jsou pro myslivecký spolek základem pro vypracování plánu chovu a lovu na dané období.
Slavnostní přijetí za myslivce. (Foto: Karel Ženíšek / OMS)
Průběrný lov
Po zimě musí vyčistit krmelce, uklidit zbytky a vyvápnit, aby se nešířily zárodky nemocí. Pravidlo je, že asi do 16. května, kdy začíná lov srnců, byly krmelce vyčištěné. Odlov srnců není o tom, že se střílí první srnec, který vyleze. Ne. Praktikován je průběrný odlov. Z hlediska chovatelství – adepti se učí v kurzu z myslivosti, co je odlov průběrný a co ne – a z toho se vychází. Začíná se odlovem mladých srnců, a pak se postupně loví nejstarší srnci – do konce září můžou být odloveni. V době říje zanechali genetický základ potomstva, srny jsou březí.
Příprava krmiv
Po jaru, v létě, myslivci už myslí na zimu – připravují seno (nejlepší je z vojtěšky nebo jetele ), provádí potřebné údržbové práce na mysliveckých zařízeních a pomáhají při polních pracech. Připravují letninu (mladé výhonky kopřiv a byliny, které usuší – svazečky, velice vhodné krmivo, dietetické pro zvěř).
Srnčí zvěř má říji na konci července – začátkem srpna. Pro každého myslivce v našich podmínkách – je to zážitek u srnčí zvěře – má to dost vysokou kvalitu – a každý myslivec, který to prožije, si toho váží.
Myslivost není jen o lovu a o brigádách, ale něco vevnitř (položí ruku na srdce) Každý myslivec má takovouto stránku, a tím ji vlastně vyvíjí. To je letní období.
Mezitím myslivci také opravují a udržují „kazatelny“-posedy.
Honitba s kazatelnou – posedem. (Josef Prokeš / OMS)
Na podzim už se myslivec připravuje opět na přikrmování zvěře. Na první sníh se nečeká, ale přikrmování začíná v době, kdy zvěř začne mít menší podmínky. Skladba přikrmování je závislá na ročním období, na druhu zvěře, protože u spárkaté zvěře je úplně jiný systém, jiná funkce trávicího ústrojí, než je v zimě.
Není žádoucí, aby myslivec každý den zvěř krmil. Jde o přikrmování a musí si najít systém, nebo podle počtu zvěře, jak dodávat potravu, aby u ní nedošlo ke znehodnocení. Jde o to zvěři víc neublížit, než pomoci. Krmivo musí být čerstvé a podle návštěvnosti myslivec usoudí, v jaké míře přikrmovat.
Co je spárkatá zvěř?
Spárkatá zvěř je srnčí, jelení, daňčí, mufloní a černá (prasata) – mají na běhácích spárky (kopýtka), zobrazují se ve stopě.
Hony
V listopadu a v prosinci nastávají myslivecké žně. Myslivci chovají zvěř buď v přirozeným způsobem v honitbách, anebo ji mohou chovat umělým způsobem v bažantnicích nebo oborách. Záměrně je chována, aby pak v době lovu mohla být lovena.
Prasata – selata ( věk 4-15 měsíců ) a lončáci (lončákem – bachyňka, kňourek – označujeme černou zvěř, která je stará 5-27 měsíců) se smí lovit po celý rok, dospělá zvěř má stanovenou dobu lovu.
V nedávné době se v naší republice objevil africký mor prasat. Velice závažná choroba, tak aby se to nerozšiřovala, upřednostňuje se odlov mladé zvěře. Protože mladá zvěř je k chorobě náchylnější a mohla by nemoc přenášet dál.
Kromě mladé černé zvěře se může po celý rok lovit liška.
Podle posledních indicií vzteklina u lišek vymizela.
Samozřejmě. Pokud populace lišek je udržována v mezích, není šíření nemoci. Vzteklina se šíří, když je lišek hodně. Snaha je, aby se zvěř udržela v nějaké rovině.
U spárkaté a drobné zvěře mají myslivecké spolky dáno, že stavy zvěře musejí udržovat v rozmezí minimálních a normovaných stavů. Normovaný stav je takový počet zvěře, kde je zaručena reprodukce zvěře, a kde je zaručeno, aby ta zvěř nečinila příliš velké škody.
Minimální stavy jsou stavy, kdy nelze, aby se zvěř z hlediska rozmnožování odlovila. To jsou dvě indicie, kterými se myslivci při plánování lovu zvěře řídí. Když srovnají sčítaný stav se stavem, jaký je nyní, teprve potom se rozhodnou, zda lovit nebo ne.
Jaké nejpalčivější problémy myslivci řeší?
Problémů je mnoho:
- novelizace myslivecké legislativy
- nebezpečí šíření afrického moru prasat na území evropských států
- velkoplošné pěstování plodin určených k naplňování podnikatelských aktivit (kukuřice, řepka)
- ochrana před ztrátami zvěře – zemědělské mechanizační prostředky, střety s motorovými vozidly
- nekontrolovaný pohyb vozidel a osob v honitbách a rušení zvěře
- úbytek zemědělské krajiny a přirozeného prostředí pro zvěř
- opatření EU – nepůvodní druhy zvěře, omezení zbraní, zákaz použití olova ve střelivu, atd.
Smutnou skutečností pro myslivce je, že mají minimální možnosti ovlivnit uvedené problémy. Nezbývá jim nic jiného, než přesvědčovat o správnosti svých názorů, komunikovat a hledat oporu ve všech oblastech společnosti.
Jakou tradici má tzv. „myslivecká latina“, jako např. černá, světla, požerák, větrník apod.? Používáte ji?
Myslivecká mluva (tak je to správně) je ozdobou myslivosti a je součástí mysliveckých zvyků a tradic. Obsahuje na 2 000 výrazů, které souvisejí s veškerou mysliveckou činností – pozdravy (Zdar, Lovu zdar), názvy částí těla zvěře (slecha – uši, světla, bakadla – oči, běháky – nohy, větrník – nos, kelka, oháňka, pírko, prut – ocas, barva – krev, atd.), části střelných zbraní (závěr, zámek, pažba, atd. ), způsoby lovu (naháňka, nátlačka, čekaná, šoulačka, atd.), myslivecká zařízení (seník, liz, oboroh, rukávník, kazatelna, atd.), pobytová a pohybová znamení zvěře (hrabánky, výtlučky, lože, atd.), hlasové projevy (skolení, bekání, troubení, atd. ).
Historie české myslivecké mluvy spadá do 14. století. Později do české myslivecké mluvy pronikly cizí prvky (z němčiny a francouzštiny ) a od nich musela být později odborná terminologie očištěna. Zásluhy o českou mysliveckou mluvu má František Špatný, který v roce 1842 vydal knihu pod názvem Mluva myslivecká. V dalším období byla česká myslivecká mluva zdokonalena, sjednocena a byly odstraněny nevhodné a nesprávné názvy. V roce 1946 prohlásilo ministerstvo zemědělství českou mysliveckou mluvu za závaznou jako mysliveckou zvyklost.
Používání myslivecké mluvy je dokladem odborné vyspělosti myslivce. Já osobně mysliveckou mluvu užívám i v běžném občanském životě a tomu, kdo nerozumí, poskytnu vysvětlení. A tak by měl jednat každý myslivec – tuto zásahu vštěpuji novým zájemcům v kurzu ke zkouškám z myslivosti.
Otázka neoblíbenosti myslivců u části veřejnosti. Proč k ní dochází, způsobují to ochránci zvířat nebo jiný faktor?
Pravdou je, že myslivci a vše, co s nimi souvisí, nejsou v určité části společnosti příliš v oblibě. To se projevuje zvláště ve větších aglomeracích, kde je vzdálenější styk veřejnosti s přírodou. Na venkově tomu tak není, myslivci mají jiné možnosti prezentace své činnosti a tvoří významnou společenskou složku. Důvodů je několik:
– myslivci v některých případech vlastním přičiněním k tomuto názoru přispěli – užívání alkoholických nápojů, nerespektování vlastnických práv, necitlivý přístup k majitelům psů v honitbách, lpění na přežitých praktikách
– vývoj celospolečenských názorů – nejen v ČR
– aktivity některých „pseudoochránců“ uplatňujících své názory bez znalosti dané problematiky.
Lovecký ohař plovoucí ve vodě. (Tomáš Kopečný / OMS)
Ekologické aktivity – cílový stav je prakticky pro všechny stejný:
I když je stejný cíl, každý k jeho dosažení vidí jiné cestičky. Pro myslivce je důležité, aby se některé zásady a myšlenky daly v naší legislativě prosadit a uplatnit. To by bylo ideální.
„Ochránci a myslivci mají stejný cíl – aby tady byla zvěř, aby byla zdravá, aby byla zachována druhová rozmanitost zvěře s minimálními působenými škodami.“
Jako malý kluk jsem chodil ven a tehdy, když měl zemědělec na pozemku srnce, zajíce nebo bažanta, věděl, že mu tam něco okouše a spotřebuje pro svoji obživu, ale zároveň si toho vážil, že ho tam má! Považoval za poctu, že zvěř s ním chce sdílet jeho teritorium.
A dnešní někteří novodobí zemědělci? Mají lány kukuřice, lány řepky, nemají žádné hospodářské zvířectvo – a hospodaří. To je smysl? Jsou to podnikatelé, kteří se záměrně dopouštějí devastace přírody, devastace všeho. My to víme. Společenský konsensus na změnu ve prospěch přírody a zvěře však zatím není.
Děkujeme za rozhovor.
Myslivec je člověk, který se zajímá o přírodu a živočichy v ní žijící a složil zkoušku z myslivosti. Myslivecká činnost se vysoce odborná – legislativně je dána ustanoveními Zákona č. 449/2001 Sb. o myslivosti, Zákona č. 166/1999 Sb. o veterinární péči, Zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny, Zákona č. 119/2002 Sb. o střelných zbraních a střelivu a dalších včetně souvisejících prováděcích vyhlášek. Vysoké odbornosti odpovídají i náročné požadavky a znalosti, které musí zájemce při zkoušce z myslivosti prokázat. Doklad o úspěšném absolvování zkoušky z myslivosti je podmínkou pro vydání loveckého lístku, který na žádost myslivce vydá státní orgán řízení myslivosti (ORP).
K praktickému výkonu myslivosti potřebuje myslivec kromě loveckého lístku ještě další doklady – zbrojní průkaz, průkaz zbraně, povinné pojištění odpovědnosti a povolenku k lovu. Myslivost lze vykonávat pouze v honitbách nebo oborách, které uznává vlastníkům ORP. Zákon o myslivosti stanovuje minimální výměru honitby (500 ha souvislých pozemků ) a obory ( 50 ha trvale oplocených ).
Vlastníci honiteb rozhodnou o tom, zda myslivost budou vykonávat na vlastní náklady nebo ji pronajmou za úplatu uživateli. Myslivec tedy může být samostatným nájemcem, členem kolektivu uživatele honitby a nebo v honitbě hostuje. Členství myslivce v mysliveckém kolektivu je dobrovolné. Převážná většina mysliveckých kolektivů nevlastní honební pozemky ani lesy. Veškerá jejich péče a pomoc může být prováděna pouze se souhlasem vlastníka, a tady záleží na uzavřené nájemní smlouvě a vzájemných vztazích. Veškeré záměry mysliveckých kolektivů ve vztahu k honebním pozemkům, lesům a zvěři musí být podloženy souhlasem vlastníka.
V ČR řídí myslivost ze zákona ministerstvo zemědělství, krajské úřady a obce s rozšířenou působností. Některými úkony (vzdělávání, zkoušky, kurzy, školení, semináře, přebory, péče o mládež, apod.) může stát pověřit myslivecké organizace. Existuje několik mysliveckých organizací (např. Českomoravská myslivecká jednota, Asociace profesionálních myslivců, Řád Sv. Huberta) z nichž nejpočetnější a nejvýznamnější je Českomoravská myslivecká jednota (ČMMJ), tvořená hlavním spolkem a 80ti pobočnými spolky (okresní, obvodní – OMS). Tato organizace má 95tiletou tradici a sdružuje ve svých řadách téměř 60 tisíc členů. V rámci organizační struktury ČMMJ na Vysočině působí 5 pobočných spolků – OMS Havlíčkův Brod, OMS Jihlava, OMS Pelhřimov, OMS Třebíč, OMS Žďár nad Sázavou – evidujících cca 5 500 členů.
Pokud se vám náš článek líbil, podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
