Ilustrační foto. (Ana Tavares / Unsplash)
Jde o jednu z největších ironií současnosti: zatímco jsme posedlí štíhlou postavou, jsme objemnější než kdykoliv předtím. Od 80. let minulého století se procento obézních dospělých zdvojnásobilo a procento obézních dětí dokonce ztrojnásobilo.
Přitom víme, čemu se vyhnout: cukr, hydrogenované tuky, sedavý životní styl a další faktory jsou uváděny jako jasné příčiny této epidemie. Tak proč pořád tloustneme?
Podle zdravotní publicistky Nancy L. Bryanové je to způsobeno přehlížením kořene problému – našeho uvažování. Bryanovou téma vlivu uvažování na lidské tělo fascinuje už řadu let a rozebrala ho ve své knize Být štíhlý je stav mysli: návod k bezstresovému úbytku váhy (Thin Is A State of Mind: the No-Stress Weight Loss Guide), která byla poprvé vydána roku 1980.
V té době byly její myšlenky považovány za názory „poblázněné hipísačky“, ale výzkumy v dalších 40 letech potvrdily mnohé z jejích pozorování. „Teď jsou z nich konvenční myšlenky,“ říká autorka.
Název její knihy neznamená, že můžete zhubnout tím, že si to jednoduše přejeme. Bryanová v ní poukazuje na fakt, že naše myšlenky opravdu určují tvar našeho těla.
Například stres a úzkost mohou stimulovat chemické látky podporující tuky. Proto se také stresovému hormonu kortizolu říká hormon velkého břicha, protože abdominální oblast při chronickém návalu kortizolu otéká.
Vědci si nejsou docela jisti, proč se to děje. Jedna hypotéza je, že když naši předci zažívali delší období stresu, znamenalo to, že jejich život je v ohrožení, a tak jejich organismus reagoval vytvářením zvýšeného tělesného tuku, aby ochránil životně důležité orgány.
Stres je o přežití – bojuj nebo utíkej. Je to extrémní reakce vyhrazená pro mimořádné situace. Ale dnes musíme zdánlivě být v pozoru neustále. Přestože je dnes život v mnoha ohledech snazší než kdy předtím, čelíme také více věcem, které nás vytáčejí, a máme menší trpělivost, když se s něčím vypořádáváme.
Dluhy, doprava, vyhrocená politická situace, napětí v mezilidských vztazích, nekonečné rozptylování a detailní mediální pokrytí nejnovější krize 24 hodin denně, to všechno může náš vnitřní systém podnítit k produkci ustavičného přívalu kortizolu.
K této bohaté stresové mozaice dneška se přidává ještě i nespokojenost s vlastním tělem. Být tlustý je frustrující, hlavně v kultuře, která je posedlá vzhledem a kde se každý faldík považuje za smrtelný hřích.
Možná si sami sobě namlouváme, že na vzhledu nezáleží a nadáváme na nerealistická měřítka krásy nebo špeky maskujeme pod volnými, nenápadnými šaty, ale nikdy nemůžeme uniknout soudům, zejména těm vlastním.
Tento stres a úzkost se za námi vlečou, i když se rozhodneme se nějakého toho kila navíc zbavit za pomoci sebe-mučení: nutíme se do šíleného fitness režimu, osekáváme si jídelníček do nepřiměřené míry a bojujeme s pocity neschopnosti, když přísný hubnoucí program nedokážeme dodržet.
Reakcionářské uvažování
Přejídání se a málo pohybu jsou u přibírání zajisté důležité faktory, ale Bryanová je vidí spíše jako příznaky než příčiny. Například když se aktivuje naše stresová reakce, zintenzivní se záněty, a to vede k bolestivým svalům a kloubům. Když vás to bolí, motivace ke cvičení je menší, ne-li nulová.
Stres nás zároveň pobízí vyhledávat pohodlí, a u řady z nás to znamená jídlo. Bryanová si vzpomíná na svůj vlastní vzorec chování, kdy se přejídala pokaždé, když jí život připadal těžký.
Její poslední období přejídání začalo před čtyřmi lety, po manželově smrti. Všimla si, že začíná tloustnout, ale byla příliš zdrcená na to, aby s tím přestala. „A pak jsem si jednoho dne uvědomila, že v tomto konkrétním bodě svého života jím, abych vytlačila zármutek ze svého vědomí. Používala jsem jídlo jako drogu,“ říká Bryanová.
Jak poznamenává doktorka Jacquie Lavinová, která vede oddělení výživy a výzkumu v organizaci Slimming World, k překonání těchto nezdravých nutkání je stěžejní zjistit emocionální důvody, proč konzumujeme víc než bychom měli a přejídáme se právě toho, v čem bychom měli být střídmí.
„Musíte udělat krok dozadu a popřemýšlet: S jakými věcmi potřebujete v životě pomoct? Co můžete udělat, abyste si zvýšili sebevědomí? Jak můžete bojovat se stresem a úzkostmi? Když tohle uděláte, pravděpodobně pocítíte, že proces hubnutí je daleko snazší,“ říká Lavinová.
Když se nebudeme zaobírat emocionálními spouštěči, které nás udržují obézními, jedinou strategií, která nám zůstane, je síla vůle: způsob uvažování založený na sebepopření, které neřeší kořen našich nutkání.
Někteří lidé se takhle dokáží spoléhat na sílu vůle celé roky, ale dlouhodobě nejde o udržitelnou metodu. Až silná vůle nevyhnutelně dojde, hmotnost se také vrátí.
Při adoptování nového zdravého uvažování musíte překonat odpor svých starých zažitých vzorců chování. Mezi těmi, kdo bojují se svou váhou, vidí Lavinová dvě běžné překážky: perfekcionismus a vzdorovitost.
Perfekcionisté pohlíží na úbytek váhy jako na něco, kde se hraje stylem „všechno nebo nic“. Při tomto scénáři se konzumace jedné čokoládové tyčinky považuje na obrovskou katastrofu. I takové malé selhání je pro tyto lidí zdrcující, své pokusy brzy vzdají a vrátí se zpátky ke svým starým návykům.
Rebelové zase hledají každý způsob, jak se vyhnout tomu, co jim druzí říkají. I když osvědčené cvičení nebo dietní program funguje u ostatních, podezřívaví rebelové se jimi nebudou řídit. Protože jim chybí víra ve svou schopnost dodržet pokyny do konce, sami si svůj pokrok pokazí.
Perfekcionistům Lavinová radí, aby k sobě byli laskaví a mírní a nenechali se svým vnitřním kritikem bičovat, nýbrž se k sobě chovat jako k dobrému příteli. „Kdybyste našli svou kamarádku, jak pojídá koblihy, pomohli byste jí a utěšili ji. Řekli byste jí: Trochu ti to dnes ujelo, ale zítra se ti to povede. A to samé povězte i sami sobě.“
Rebely doporučuje Lavinová zkrotit pochopením toho, co jsou jejich osobní spouštěče, a vymyslením vlastního plánu, jak je překonat. „Když se lidé rozhodnou, co udělají, je pravděpodobnější, že toho dosáhnou, protože je to jejich vlastní rozhodnutí.“
Dejte tomu čas
Přinese vám soucitný přístup do léta dokonalé tělo, které můžete vystavovat na pláži? Zřejmě ne, obzvlášť pokud jste si prošli roky sebekritiky a vaším hlavním zdrojem utěšování byla strava. Změny na těle i mysli inu zaberou nějaký ten čas.
Jenže čas je luxus, který si mnozí z nás nemohou dovolit. Lidé, kteří zápasí se svou váhou, mají často plné ruce práce, aby se starali o druhé, a domnívají se, že nemají ani čas ani energii na to, aby se sami obdarovali.
Lavinová nicméně vysvětluje, že investujeme-li do sebe nějaký čas, pomůže nám to získat pocit, že máme nad svými životy větší kontrolu. „Pokud konzumujete zdravou stravu, lépe spíte a shazujete kilogramy, to všechno vám sníží míru stresu a vytáhne vás to z tohoto začarovaného kruhu.“
Zhubnout se dá i v krátkém čase, ale odborníci říkají, že lidé, kteří zaujmou pomalejší přístup, mají větší šanci zůstat štíhlí dlouhodobě. Když přijmeme rozumnější režim a naučíme se překonat vlastní prohry, vytvoříme si životní styl, se kterým můžeme dlouhodobě žít.
Nancy Bryanová doporučuje naučit se meditovat, protože meditace pomáhá zklidnit reakcionářskou mysl a napojit se na své pravé já. Meditace také napomáhá dívat se na věci z vyšší perspektivy. Když vidíme, že je naše hmotnost vyvolána stresem, můžeme být k sobě shovívavější, a to nám poskytne více prostoru, v němž se může nový model uvažování uchytit.
Z angličtiny přeložil O. H.; Zdroj.
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
