Ilustrační foto. (Flickr / Creative Commons)
V dnešním bezdrátovém světě se může zdát nemožné zůstat byť i jen pět minut bez rozptylování a ticha. Hluk a požadavky moderních přístrojů jsou neúnavné a zdánlivě jim nelze uniknout.
Žijeme nyní ve světě, kde se nerozlišuje mezi vypnuto a zapnuto, veřejným a soukromým časem nebo prostorem. Dokonce i doma se k nám přes telefonní aparáty dere celý svět a my zůstáváme v neustálém pozoru.
Následkem toho je, že jsme pořád připojení a unavení, a šance na oddech je v nedohlednu. Ironické přitom je, že zatímco i počítače se musí jednou za čas vypínat, aby se restartovaly, my lidé si z nějakého důvodu myslíme, že podobnou přestávku nepotřebujeme.
Průměrný člověk si zkontroluje smartphone 190krát za den čili každých pět minut. Přecpáváme se technologií, jako bychom byli v čínském bufetu, a udržujeme se ve stavu konstantního rozptylování. Používáme digitální technologii k zábavě i úniku, ale za to ztrácíme prožitek přítomnosti a sami sebe.
I navzdory tomu, že jsme si dobře vědomi negativních následků, které technologie způsobuje, dál navyšujeme její používání. Naše rozvinutější já s tím chce přestat, ale my sami to nedokážeme.
Jediný rozdíl mezi závislostí na technologii a jinými závislostmi je ta, že tato se týká nás všech. Platívalo, že závislí lidé bývali ze společnosti vyloučeni, ale u závislosti na moderních technologiích je jejich aktivní používání takřka požadavek na to, aby člověk mezi ostatní zapadl.
A tak si pilně budujeme zlozvyky a dovolili jsme, aby nás technologie uložila do otupělé ospalosti a bavila nás tak, jak si ona sama zvolí, místo aby to bylo naopak.
Jenže toto nonstop přítomné digitální spojení nás proměňuje. Díky němu je snadnější a přijatelnější dávat najevo své nejprimitivnější vlastnosti. Technologie je dokonalý nástroj pro naše vnitřní pětileté děcko, které chce všechno a okamžitě – bez ohledu na to, jestli je to pro nás dobré.
Dobrá zpráva je, že každý z nás si může od teď začít budovat zdravý vztah s technologiemi, a to tím, že zaujme jiný postoj. Možnost volby máme každý, například nehrát na telefonu hry, když sedíme v autobuse nebo nepokládat mobil na stůl, když jsme s kamarády anebo si nekontrolovat přístroj, když se vzbudíme uprostřed noci.
Tyto maličkosti mají sílu radikálně změnit styl, jakým žijeme a jak se cítíme. Technologie za nás nebude dělat vědomé volby. Je to na nás, lidech, kteří technologii používáme, abychom činili vědomé volby sami pro sebe a převzali do svých rukou zodpovědnost za své chování.
To nám pomůže navrátit život zpátky do souladu s tím, co je pro nás opravdu důležité. Na smrtelné posteli si nikdy nebudeme přát, kéž bychom bývali sledovali víc videí na Netlixu nebo strávili víc času lelkováním na Facebooku. Je velice pravděpodobné, že to bude právě naopak.
Změny se odehrávají pomalu – jedince od jedince, moment od momentu a volba od volby. Proč nezačít hned teď???
Nancy Colierová je psychoterapeutka, pastorka a publicistka. Bloguje pro Psychology Today, The Huffington Post, pořádá workshopy a je autorkou několika knih o vnímavosti a osobnostním růstu. Se svými klienty po celém světě pracuje i přes Skype. Její internetové stránky jsou NancyColier.com.
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích. Zdroj.
