Lovci kmene Hadza. (Jeff Leach)
Podobné výsledky se ukázaly také u řady velkých studií na lidech a zvířatech. Váš střevní mikrobiom je obrovskou komunitou bilionů bakterií, které mají velký vliv na váš metabolismus, imunitní systém a náladu.
Tyto bakterie a plísně obývají každý kout a škvíru vašeho gastrointestinálního traktu, přičemž většina z tohoto 1–2 kilogramy vážícího „mikrobového orgánu“ sídlí ve vašem tračníku (největší části tlustého střeva).
Největší zvraty v počtu mikrobů v souvislosti se změnou stravy vidíme zpravidla u lidí, kteří jsou nemocní a mají nestabilní mikroflóru s malou diverzitou.
Co jsme nevěděli, je, že zdravý, stabilní mikrobiom ve střevech se může zlepšit už za pár dnů. Šanci vyzkoušet si to poněkud nezvyklým způsobem jsem dostal, když mne můj kolega Jeff Leach pozval na terénní výlet do Tanzánie, kde žije a pracuje mezi kmenem Hadza. Tito domorodci jsou jednou z posledních přežívajících skupin lovců-sběračů v celé Africe.
Lovci z etnika Hadza. (Jeff Leach)
Můj mikrobiom je dnes poměrně zdravý. Mezi první stovkou vzorků, které jsme otestovali v rámci projektu MapMyGut, jsem byl ten, kdo měl největší různorodost střevních bakterií. Tato různorodost je naším nejlepším celkovým měřítkem zdraví střev a odráží počet a bohatost různých druhů.
Vysoká diverzita je spojována s nízkým rizikem nadváhy a dalších chorob. A právě Hadzové mají jednu z nejrůznorodějších střevních mikroflór na planetě.
Výzkumný plán sestavil Jeff, který mi navrhl, abych se během svého pobytu v jeho výzkumném táboře stravoval po tři dny jako lovec-sběrač. Než jsem do Tanzanie odjížděl, nechal jsem si otestovat střevní mikroflóru a to samé jsem provedl během svého pobytu s Hadzi i po mém návratu do Velké Británie. Nesměl jsem se mýt ani používat čistící alkoholové tampóny. Čekalo se ode mě, že budu co nejvíce v rámci svých možností lovit a shánět jídlo jako Hadzové.
O záznam cesty se postaral Dan Saladino, neohrožený moderátor a producent z BBC Radio 4, který o stravování Hadzů natáčel program. Po dlouhém, únavném letu na letiště Mount Kilimanjaro jsme přespali v Arushi, městě na severu země, a než jsme se druhý den ráno vydali na cestu, vyprodukoval jsem výchozí vzorek stolice.
Po osmi hodinách v džípu na rozbitých cestách jsme dorazili na místo. Jeff nás zavedl na vrcholek obřího skaliska, kde jsme byli svědky toho nejúžasnějšího západu slunce nad jezerem Eyasi ležícího nedaleko slavného objeviště fosilií v Olduvaiské rokli, zatímco v dáli se rýsovaly širé pláně Serengeti.
Strava jako před milionem let
Kmen Hadza loví stejná zvířata a sbírá stejné rostliny jako naši dávní předci před miliony let. Co je ještě podstatnější, je, že utváření lidské mikroflóry, k němuž zde celé ty věky docházelo, pravděpodobně vytvořilo náš imunitní systém a udělalo z nás ty, kým jsme dnes. V žádném případě jsem neopomíjel to velké privilegium být na půdě Hadzů.
Na rozdíl od Hadzů, kteří spí kolem ohně nebo v chýších vyrobených z větví a travin, já jsem dostal stan a pokyn, ať si ho dobře zapnu, protože kolem jsou škorpioni a hadi. Když jsem se potřeboval v noci vymočit, musel jsem si dávat pozor, kam stoupám. Po zajímavé leč nepokojné noci mi domorodci nasbírali na snídani velkou hromadu baobabových lusků.
Pro Hadze jsou plody z baobabu stěžejní potravinou. Jsou nabity vitamíny, tukem v semenech a samozřejmě velkým množstvím vláknin. Baobabové stromy nás obklopovaly všude, kam se dalo dohlédnout.
Plod baobabu má tvrdou skořápku, jako kokosový ořech. Dá se však snadno rozbít a vevnitř je křídová dužina ukrývající semena plná tuku. Vysoký obsah vitamínu C přinesl nečekanou citrusovou příchuť.
Hadzové smíchali kusy dužiny s vodou a dvě až tři minuty to pořádně vyšlehali klacíkem, dokud se nevytvořila hustá, mléčná kaše, která byla provizorně přefiltrována do hrníčku. To byla moje snídaně. Bylo to překvapivě dobré a osvěžující. Protože jsem si nebyl jistý, zda ještě něco svůj první den dostanu, vypil jsem hrnky dva. Najednou jsem byl plný.
Další svačinka spočívala v divokých bobulích, které rostou na stromech kolem tábora. Z nich nejznámější jsou plody kongorobi. Tyto osvěžující a jemně nasládlé bobulky mají dvacetkrát více vlákniny a polyfenolů než komerčně pěstované bobulovitě plody a jsou pro mikrobiom silným palivem.
Měl jsem pozdní oběd sestávající z několika hlíz plných vlákniny, které mi vykopaly ostrým klackem domorodé ženy a následně upekly na ohni. Sníst to mi dalo víc práce. Hlízy byly jako tvrdý, zemitý celer. Už jsem si nepřidával a ani jsem neměl hlad, zřejmě díky bohaté snídani plné vláknin. Zdálo se, že o večeři se nikdo nestará.
Ženy Hadzů opírají hlízy ekwa bohaté na vlákninu a škrob. (Jeff Leach)
Za pár hodin nás pozvali, abychom se připojili k lovecké výpravě. Měli jsme vystopovat dikobraza – vzácnou pochoutku. Ani sám Jeff toto noční zvíře za čtyři roky svého polního výzkumu neochutnal. Muži vystopovali dva dvacetikilogramové dikobrazy, kteří měli pod termitím hnízdem vybudovaný systém podzemních tunelů.
Po několika hodinách kopání a tunelování se jim nakonec podařilo oštěpem zabít oba dikobrazy, aniž by někomu ublížili svými jako žiletkami ostrými bodlinami. Ostry, kůže a cenné orgány byly odborně odebrány, zatímco srdce, plíce a játra jsme hned uvařili a snědli.
Lovec kmene Hadza kráčí zpět k táboru s mrtvým dikobrazem hozeným přes rameno. (Jeff Leach)
Zbytek masného těla lovci přinesli zpátky do tábora, aby se o něj podělili s ostatními. Chutnalo to úplně jako sele. Podobné menu jsme měli i další dva dny, přičemž hlavní jídlo byl daman – podivný, chlupatý, kopytnatý savec podobný morčeti, který váží asi čtyři kilogramy a jehož nejbližším příbuzným je slon.
Dezertem byl ten nejlepší nazlátlý med, jaký jsem si kdy mohl představit. Hadzové jej objevili vysoko v baobabovém stromě a jako bonus jsem dostal včelí plástev plnou tuku a bílkovin v podobě larev. Kombinace tuku a cukrů dělá z této pochoutky tu nejenergetičtější potravinu, jakou lze v přírodě dostat.
Na území Hadzů se nic nevyhazuje a nezabíjí jen tak zbytečně. Přesto jedí úžasnou škálu rostlinných a živočišných druhů (kolem 600, většina z toho jsou ptáci). Taková různorodá strava předčí daleko to, co konzumujeme na Západě.
Co na mě dál udělalo dojem, bylo, jak málo času stráví sháněním jídla. Vypadalo to, že jim to zabere jen pár hodin denně – jednoduché jako zajít si do většího supermarketu. Ať jste se vydali kterýmkoliv směrem, všude bylo něco k snědku – nad zemí, na zemi i pod ní.
Ohromný nárůst v různorodosti mikrobiomu
Za čtyřiadvacet hodin jsme byli i s Danem zpátky v Londýně, on s cennými audio nahrávkami a já s pečlivě uchovanými vzorky vlastních hovínek. Když se mi jich podařilo vyprodukoval o pár víc, poslal jsem je do laboratoře na testy.
Výsledky ukázaly jasné rozdíly mezi mými počátečními vzorky a vzorky z Afriky. Dobrá zpráva byla, že se mi zvýšila diverzita střevní mikroflóry o úžasných 20 procent, včetně některých naprosto nových afrických mikrobů jako phylum synergistetes.
Špatná zpráva byla, že se mi střevní mikroby po pár dnech zase vrátily tam, kde byly před mou cestou. Ale dozvěděli jsme se něco důležitého: ať už máte jakkoliv dobrou stravu a zdravá střeva, nikdy to nebude ani zdaleka v takové míře jako u našich předků.
Každý by se měl snažit zlepšit si zdraví střevní mikroflóry tím, že do svého života a stravy zavede trochu divoké přírody. Kdo ví, možná, že když budeme v kuchyni smělejší a budeme ve větším kontaktu s přírodou a souvisejícím mikrobiálním prostředím, bude to přesně to, co všichni potřebujeme.
Tim Spector je profesorem genetické epidemiologie na King’s College London. Tento článek byl původně zveřejněn na portále The Conversation.
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích. Zdroj.
