foto: Daniel Brož
Dlouhodobý zájem české redakce o oblast šermu nás dovedl až do kanceláře v prvním patře centra sportovního šermu, kde jsme usedli k poklidnému rozhovoru s českým olympionikem, abychom ho vyzpovídali a zjistili, jak dokázal absolvovat cestu ke svým sportovním úspěchům a věnovat se dvacet pět let sportovní disciplíně, která má v Evropě několik set let dlouhou tradici.
Co vás přivedlo ke sportovnímu šermu?
Táta sám profesionálně šermoval a nyní je trenérem české kordové reprezentace, takže jsem se už od malička motal kolem planše (plocha vyhrazená k šermířskému zápasu, pozn. redakce). Sestra také šermovala, ale nikdy nás do toho doma netlačili. Táta hrál vrcholově fotbal, ale zhruba ve dvaadvaceti letech si zranil koleno, díky čemuž se vlastně dostal k šermu. A i když začal šermovat až ve třiadvaceti, dostal se až do české reprezentace. Šerm je jeho i mojí velkou částí života a máme ho rádi.
Ovlivňuje šerm i váš osobní život?
Je to velmi komplexní sport. Člověk u něho musí přemýšlet, reagovat, je to fyzicky i psychicky náročné… Turnaje jsou dlouhé. Je to také náročné na koncentraci.
Na šermu mám rád, že každý zápas je jiný. I kdyby člověk šermoval pětkrát v jednom dni se stejným soupeřem, zápas bude pokaždé jiný. Člověk musí reagovat na to, jak se to vyvíjí, rychle analyzovat. Myslím si, že takové věci se hodí i v životě. Když jsem studoval vysokou školu, nacházel jsem mezi šermem a studiem spoustu paralel, když se člověk musí porvat s nějakým problémem. Pokud si člověk ve sportu najde nějaké to spojení s vlastním životem, tak je to super.
Máte nějaký recept na to, jak být uspěšným šermířem?
Když člověk chce být úspěšný, musí ty hodiny tréninku prostě odtrénovat. Nepřijde to samo od sebe. Ve světě je spousta šermířů, kteří třeba nebyli tolik talentovaní a na vrcholovou úroveň se dostali svou pílí, prostě si to vydřeli. A zase naopak, je mnoho talentů, které jsem znal z juniorů, kteří to měli jako takový dar, ale neuměli s tím pracovat a zbytečně ho promrhali.
„Myslím, že nejdůležitější na tom je věřit si a dávat si postupné cíle.“
Myslím, že nejdůležitější na tom je věřit si a dávat si postupné cíle. Například, když někdo řekne: „Chci být dobrý,“ to jsou pro mě abstraktní věci, které člověk nemůže uchopit. Takové věci dávám stranou a určuji si postupné cíle. Na začátku jsem turnaje nevyhrával. Říkal jsem si, že se na turnaji dostanu do první osmičky. Když jsem se tam dostal, řekl jsem si, že zkusím vyhrát nebo udělat medaili. Když se to povedlo, pokoušel jsem se vyhrát mistrovství republiky a tak dále. Myslím si, že pokud jde člověk dopředu postupnými cíli a podívá se potom zpátky, uvědomí si, že to byla dobrá cesta.
Máte vysokoškolské, technicky zaměřené vzdělání v oboru stavitelství. Myslíte, že by stálo za to pokusit se srovnat šerm například s matematikou?
Kdybychom to srovnali s matematikou… Třeba, když máte nějaké zadání, člověk se musí nejprve zamyslet nad tím, jak na to půjde. Jaký postup aplikuje na tu danou úlohu, což je v šermu úplně stejné. Dostanete soupeře a musíte se na něj připravit. Víte, že třeba za půl hodiny s ním budete šermovat a musíte soupeře analyzovat. Nebo když máte tu možnost, podíváte se na zápas, ve kterém šermuje před vámi. To také hodně pomůže zjistit, jak na tom soupeř v ten den je.
Sportovní šerm v pohybu. Jiří Beran pózuje při fotografování v centru sportovního šermu SC Praha.
Když se vrhnu na zápas nebo do matematického příkladu, čas běží, mám na to omezený čas, jak při zápase, tak při matematické zkoušce. Když to nevyjde, tak se ukáže, že jsem na to šel špatně. Musím se vrátit, a když už je málo času, je třeba se koncentrovat na to, aby to člověk vyřešil tak, jak má, a stihl to v nějakém časovém limitu. Řekl bych, že ta paralela mezi tím je celkem zřetelná.
Jakou roli hraje v těchto případech pozornost a koncentrace?
To k tomu patří. Nejsem matematik vrcholové úrovně, ale například při nějaké matematické olympiádě se člověk musí soustředit na příklad, aby svoji pozornost neodváděl někam jinam. Nevím, jak moc do hloubky se kdo koncentruje, někdo to má automatické. Když se dokážete koncentrovat, tak to prostě plyne. Jak třeba říkají plavci, když mají dobrý den, tak „cítí vodu“. Někdy se mi to stává v šermu také, že mi všechno sedí, někdy ne.
Šermířský výpad.
Používáte nějaké techniky k prohloubení schopnosti koncentrace?
Ideální je začít třeba nějakým dechovým cvičením, při přípravě i během zápasu. Mezi jednotlivými zásahy kordem při zápasu je odstup zhruba do čtyřiceti vteřin, což je doba, po kterou je třeba se koncentrovat. Připravit si soupeře a provést nějakou akci. Pokud chci, aby na mě soupeř zaútočil, budu mu pro to vytvářet podmínky, ale nesmím to zaspat a musím být na akci stále připravený. Jakmile pozornost opadne a soupeř udělá akci, je to tak rychlé, že člověk prostě nemůže stihnout zareagovat.
Když dojde k zásahu, máte zase třeba pět vteřin, než dojdete zpátky na střeh a než rozhodčí řekne vpřed. Během těch pěti vteřin člověk musí vypnout, analyzovat, co se stalo a zase se zkoncentrovat. Říká se, že nejlepší sportovci se dokáží koncentrovat minutu, minutu a půl, a potom pozornost klesá. Potřebuji mít prostor a čas, kdy můžu nabrat sílu a pokračovat v koncentraci.
Automobilový závodník se musí koncentrovat třeba tři hodiny. Musí si vybrat na trati nějaký úsek, kde může mysli trochu ulevit, aby byl připravený na technické úseky. Všechny sporty se nedají porovnávat, ale pozornost a koncentrace jsou všude klíčovým faktorem.
Jak si udržujete pozornost a koncentraci přímo při zápasu, během šermování?
Používám techniku hlubokých nádechů a zaměřuji pozornost na nějakou část soupeřova těla, podle toho, jaký má styl šermu. Pokud tam lítá a dělá něco rukou, soustředím se na tělo, které se tolik nepohybuje, protože když budete stále sledovat ruku, která kmitá, bude vám to odvádět pozornost od celého komplexu. Ale když budete mluvit s někým jiným, bude mít nějakou jinou techniku. Nebo když se někoho zeptáte, řekne, že vlastně vůbec neví, co tam dělá, má to nějakým způsobem automatické, ale já si myslím, že je dobré vědět, proč a jak věci dělat.
Takže se snažíte věci racionálně analyzovat?
Myslím si, že to k tomu patří. Když to člověk neanalyzuje, může odšermovat skvělý zápas, vyhraje a neví proč, potom druhý zápas úplně zmastí a prohraje a také neví proč. Takže analyzovat to, co dělám, je celkem zásadní věc.
Postup do osmifinále na světovém poháru v Heidenheimu, 2014. (archiv Jiřího Berana)
Když se ještě vrátíme k trénování koncentrace, máte v tomto směru ještě nějaká „esa v rukávu“? Věnujete se například meditaci?
S meditací jsem začal dost pozdě. Přibližně před rokem a půl a stále s ní trochu experimentuji. Docela mi to sedí, ale hledám si jenom krátkou verzi meditace, abych se před závodem připravil, a to mi stačí.
Docela mě meditace zaujala a chtěl jsem se v tom více vzdělávat, ale byl jsem od toho více lidmi odrazen ve spojitosti s mým vnímáním šermu, abych neměnil to, co mi funguje. Takže mám takové dvě meditace volně dostupné na YouTube. Je to nahrávka hlasu, který dává instrukce, s dechovým cvičením. Je to opravdu jednoduché cvičení, ale po několika opakováních to člověka dokáže uvolnit a odvést myšlenky tam, kde jsou potřeba.
Také jsem se zkoušel posunout dopředu pomocí psychologie. Navštívil jsem psychologa, který mi paradoxně pomohl v tom, že mi potvrdil, že to, jak k tomu přistupuji, je tak, jak by to mělo být, k čemuž jsme se dobrali po několika sezeních. To mi pomohlo, protože jsem se ujistil, že to, jak to dělám, je správně.
ŠERMÍŘSKÉ ÚSPĚCHY
Sportovnímu šermu se věnuje od roku 1991, kdy vznikl oddíl sportovního šermu SC Praha, ve kterém šermuje dodnes.
V roce 1998 se poprvé zúčastnil mistrovství světa kadetů a juniorů ve Valencii (Venezuela) a od té doby reprezentuje Českou republiku, počínaje juniorskou a dnes seniorskou reprezentací.
V juniorské kategorii vyšermoval stříbrnou medaili na mistrovství Evropy v roce 2001. Na přelomu roku 2000 a 2001 zvítězil ve dvou světových pohárech a vedl světový žebříček juniorů.
V seniorské kategorii poprvé reprezentoval Českou republiku na mistrovství Evropy v roce 2001 na Madeiře. Za největší úspěchy považuje první místo na světovém poháru v Buenos Aires v roce 2007 a třetí místo na světovém poháru v Lisabonu v roce 2008, následně v Sydney v roce 2006 a v Bogotě v roce 2006.
V sezóně 2006, 2007 a 2008 byl v první dvacítce šermířů světového poháru.
Jeho posledními šermířskými úspěchy jsou například třetí místo na světovém poháru v německém Heidenheimu v roce 2014 a vítězství na evropské kvalifikaci na olympijské hry v roce 2016, které mu vyneslo účast na hrách v Riu de Janeiru.
Je šestinásobným mistrem České republiky v šermu kordem.
V čem tedy práce sportovce s psychologem spočívá? Jedná se o rozvoj osobnosti a práci s vlastní myslí?
Určitě ano. Myslím si, že na každého funguje něco jiného, ale každý by měl začít hledat v oblasti psychologie, což ho může dovést k lepší koncentraci a lepšímu výkonu.
Na začátku jsem měl se soustředěním problémy. I když jsem byl na turnaji, myslel jsem na práci nebo na školu nebo na cokoliv, což samozřejmě sportovní výkon poznamená. Zkoušel jsem různá cvičení na prohloubení koncentrace. Například se soustředit na zápas nebo na nějakou věc. Vezmu si do ruky stopky a soustředím se například na židli před sebou. Jakmile mi přijde do mysli nějaká myšlenka, třeba, že musím zavolat mámě, tak stopky stlačím. Tak si řeknu, vydržel jsem to pět vteřin, to je málo. Musím se soustředit jen na tu jednu věc a na nic jiného. Začnu znova a zase pustím stopky a snažím se tímhle způsobem prodlužovat dobu soustředění, kdy nepřicházejí do mysli žádné podněty. Tohle třeba u mě fungovalo.
„V šermu musím vypnout úplně všechno, co je kolem, lidi, zvuky, odpoutat se od všeho, co se děje okolo, a soustředit se na jeden pevný bod na soupeři, který během zápasu často měním.“
Koncentraci beru jako soustředění se na jednu činnost nebo na jeden bod, schopnost se soustředit na určitou činnost, kterou člověk potřebuje udělat. V šermu musím vypnout úplně všechno, co je kolem, lidi, zvuky, odpoutat se od všeho, co se děje okolo, a soustředit se na jeden pevný bod na soupeři, který během zápasu často měním.
Přibližně do osmnácti let jsem s šermem nepracoval po psychologické stránce. Později jsem si začal více uvědomovat a zajímat se o to, jak se zlepšovat, jak postoupit dál. Tehdy ještě nebylo o sportovní psychologii v šermu ponětí. Dělala se nějaká cvičení, která soustředění prohlubují, ale nevědělo se, že děláš tohle cvičení kvůli tomu, aby sis zlepšil koncentraci.
Šest, sedm let zpátky, kdy jsem začal spolupracovat s psychologem, nastal celkem velký zlom. Člověk cítí, jak to dělat a nějak na techniku jde svým stylem, ale neví, jestli je to dobře nebo špatně. Psycholog tohle může rozebrat a skrze různá cvičení nasměrovat k lepšímu chápání celého sportu.
Evropská kvalifikace na Olympijské hry v Riu de Janeiru, Praha, 2016. (Auguso Bizzi)
Nedávno jste prohlásil, že vás začínají bavit týmové soutěže více než individuální. Proč?
Před nějakým časem nikdo moc nevěřil, že bychom mohli v týmových soutěžích prorazit, ale poslední roky se tým vyvíjí tak, že je složený z individualit. Všichni si navzájem sedíme. Každý má úplně jiný styl, každý jsme šermířsky úplně jiný, ale dohromady jsme výborná parta.
Je mi pětatřicet, šermuji od svých devíti let a ještě budu asi pár let šermovat. Nejtěžší je hledat motivaci. Jedna věc je, že mě to baví, a druhá jsou ty soutěže družstev, protože to je takový náboj, baví mě šermovat s týmem.
Myslíte to tak, že musíte hledat motivaci šermovat dál?
Šermuji už dvacet pět let a vím, že nebudu šermovat do šedesáti. Musím najít hranici, kdy se vrhnu na další životní projekty, protože nejsem ten typ, který by musel šermovat, až dokud se nějak zraní nebo podobně. Takže si říkám, že teď to dotáhnu na mistrovství Evropy a mistrovství světa, protože další olympiáda je ještě daleko, ale kdo ví.
Kromě šermu mám rád spoustu dalších věcí. Studoval jsem stavební školu, mám rád stavařinu a s manželkou máme architektonický ateliér, takže jí pomáhám, když nejsem na turnajích. Architekturu a stavařinu bych chtěl také více dělat a vím, že ten čas přijde. Mám obchod s šermířským materiálem. Mám spoustu takových věcí a to je super, protože když mi to v šermu třeba nejde, tak mám druhou věc, kde se daří, a je to takové vyvážení. Když má člověk jenom jednu věc, tak je to hrozně nahoru dolů.
Je to tak, že se při týmovém šermu jako jednotliví šermíři navzájem obohacujete?
Určitě. Při individuální soutěži každý šermuje sám za sebe. V týmové soutěži, když se jednomu nedaří, tak může potopit celý tým.
Na týmových turnajích se už od rána připravujeme jako tým. Celková koncentrace je jiná. Člověk musí podporovat ostatní a oni zase podporují vás, takže ta energie je úplně jiná. Při individuální soutěži už ráno při snídani moc nemluvím. Chci se soustředit a připravuji se na ten den. Na týmové soutěži jsme čtyři, a tak je sranda až do zápasu, kdy se člověk musí zkoncentrovat až těsně před ním.
Jaký je váš tréningový program?
Kvalitní trénink šermíře je velice pestrý. Já osobně trénuji třikrát až čtyřikrát týdně individuálně s šermířským trenérem, třikrát týdně kondiční příprava s kondičním trenérem, dvakrát až třikrát týdně volný šerm, kde se simuluje ostrý závodní šerm. Celkově to dělá přibližně deset až třináct hodin týdně, přičemž o víkendech nás čekají závody.
Někdy s trenérem opakujeme stále dokola určité akce, dokud to nesedí, aby si tělo vytvořilo automatizované pohyby, které jsou reakčně rychlejší, než by je člověk vymyslel, a objevují se automaticky, což šermíř musí prostě natrénovat.
Vzpomínám si, že jeden německý šermíř měl nacvičenou určitou akci a dělal ji tak dokonale, že i když ostatní věděli o tom, že ji dělá, tak dal stejným pohybem tolik zásahů, že to bylo neskutečné.
Co byste poradil mladým začínajícím šermířům?
Určitě je potřeba píle a trénink. To je základ. Bez toho, aby trénoval, nemůže nikdo pokročit dopředu. Potom je třeba, aby analyzoval, když dostává zásahy na tréninku nebo na turnaji, přemýšlel, proč zásah dostal. Jestli to bylo proto, že myslel na nějaké jiné věci, nebo proto, že je soupeř lepší. Ze začátku analyzovat po zápase, sednout si a zamyslet se nad tím, co se dělo a postupně se naučit analyzovat i během zápasu. Přemýšlet a ptát se trenérů. Rozvíjet se fyzicky i psychicky.
Máte nějaký vzor mezi šermíři, historickými nebo současnými?
Mám celoživotní vzor v tátovi, jak na planši, tak v osobním životě. Po celou moji sportovní kariéru je mým trenérem a jsme super tým.
Na olympiádě v Riu jste v nevýhodné situaci nechal zrušit uznaný bod a řekl jste rozhodčímu, že místo soupeře jste kordem bodl sám do sebe. Proč jste to udělal?
Ano, za stavu 3:5, když jsem pár sekund před koncem zápasu dotahoval ztrátu, jsem dal zásah při srážce do své nohy, ale soupeř ani rozhodčí o tom nevěděli a připsali mi bod. Byl to asi klíčový okamžik, protože při srovnaném stavu bych postupoval já. Ale cítil jsem, že jsem trefil sám sebe, tak jsem nechal zásah zrušit.
Člověk by měl bojovat do poslední sekundy, ale vždy férově. Udělal bych to znova.
Děkujeme za rozhovor.
Článek vyšel v rámci speciálního tištěného vydání Epoch Times.
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
„V šermu musím vypnout úplně všechno, co je kolem, lidi, zvuky, odpoutat se od všeho, co se děje okolo, a soustředit se na jeden pevný bod na soupeři, který během zápasu často měním.“
Koncentraci beru jako soustředění se na jednu činnost nebo na jeden bod, schopnost se soustředit na určitou činnost, kterou člověk potřebuje udělat. V šermu musím vypnout úplně všechno, co je kolem, lidi, zvuky, odpoutat se od všeho, co se děje okolo, a soustředit se na jeden pevný bod na soupeři, který během zápasu často měním.
Přibližně do osmnácti let jsem s šermem nepracoval po psychologické stránce. Později jsem si začal více uvědomovat a zajímat se o to, jak se zlepšovat, jak postoupit dál. Tehdy ještě nebylo o sportovní psychologii v šermu ponětí. Dělala se nějaká cvičení, která soustředění prohlubují, ale nevědělo se, že děláš tohle cvičení kvůli tomu, aby sis zlepšil koncentraci.
Šest, sedm let zpátky, kdy jsem začal spolupracovat s psychologem, nastal celkem velký zlom. Člověk cítí, jak to dělat a nějak na techniku jde svým stylem, ale neví, jestli je to dobře nebo špatně. Psycholog tohle může rozebrat a skrze různá cvičení nasměrovat k lepšímu chápání celého sportu.
Evropská kvalifikace na Olympijské hry v Riu de Janeiru, Praha, 2016. (Auguso Bizzi)Nedávno jste prohlásil, že vás začínají bavit týmové soutěže více než individuální. Proč?
Před nějakým časem nikdo moc nevěřil, že bychom mohli v týmových soutěžích prorazit, ale poslední roky se tým vyvíjí tak, že je složený z individualit. Všichni si navzájem sedíme. Každý má úplně jiný styl, každý jsme šermířsky úplně jiný, ale dohromady jsme výborná parta.
Je mi pětatřicet, šermuji od svých devíti let a ještě budu asi pár let šermovat. Nejtěžší je hledat motivaci. Jedna věc je, že mě to baví, a druhá jsou ty soutěže družstev, protože to je takový náboj, baví mě šermovat s týmem.
Myslíte to tak, že musíte hledat motivaci šermovat dál?
Šermuji už dvacet pět let a vím, že nebudu šermovat do šedesáti. Musím najít hranici, kdy se vrhnu na další životní projekty, protože nejsem ten typ, který by musel šermovat, až dokud se nějak zraní nebo podobně. Takže si říkám, že teď to dotáhnu na mistrovství Evropy a mistrovství světa, protože další olympiáda je ještě daleko, ale kdo ví.
Kromě šermu mám rád spoustu dalších věcí. Studoval jsem stavební školu, mám rád stavařinu a s manželkou máme architektonický ateliér, takže jí pomáhám, když nejsem na turnajích. Architekturu a stavařinu bych chtěl také více dělat a vím, že ten čas přijde. Mám obchod s šermířským materiálem. Mám spoustu takových věcí a to je super, protože když mi to v šermu třeba nejde, tak mám druhou věc, kde se daří, a je to takové vyvážení. Když má člověk jenom jednu věc, tak je to hrozně nahoru dolů.
Je to tak, že se při týmovém šermu jako jednotliví šermíři navzájem obohacujete?
Určitě. Při individuální soutěži každý šermuje sám za sebe. V týmové soutěži, když se jednomu nedaří, tak může potopit celý tým.
Na týmových turnajích se už od rána připravujeme jako tým. Celková koncentrace je jiná. Člověk musí podporovat ostatní a oni zase podporují vás, takže ta energie je úplně jiná. Při individuální soutěži už ráno při snídani moc nemluvím. Chci se soustředit a připravuji se na ten den. Na týmové soutěži jsme čtyři, a tak je sranda až do zápasu, kdy se člověk musí zkoncentrovat až těsně před ním.
Evropská kvalifikace na Olympijské hry v Riu de Janeiru, Praha, 2016. (Auguso Bizzi)
Jaký je váš tréningový program?
Kvalitní trénink šermíře je velice pestrý. Já osobně trénuji třikrát až čtyřikrát týdně individuálně s šermířským trenérem, třikrát týdně kondiční příprava s kondičním trenérem, dvakrát až třikrát týdně volný šerm, kde se simuluje ostrý závodní šerm. Celkově to dělá přibližně deset až třináct hodin týdně, přičemž o víkendech nás čekají závody.
Někdy s trenérem opakujeme stále dokola určité akce, dokud to nesedí, aby si tělo vytvořilo automatizované pohyby, které jsou reakčně rychlejší, než by je člověk vymyslel, a objevují se automaticky, což šermíř musí prostě natrénovat.
Vzpomínám si, že jeden německý šermíř měl nacvičenou určitou akci a dělal ji tak dokonale, že i když ostatní věděli o tom, že ji dělá, tak dal stejným pohybem tolik zásahů, že to bylo neskutečné.
Co byste poradil mladým začínajícím šermířům?
Určitě je potřeba píle a trénink. To je základ. Bez toho, aby trénoval, nemůže nikdo pokročit dopředu. Potom je třeba, aby analyzoval, když dostává zásahy na tréninku nebo na turnaji, přemýšlel, proč zásah dostal. Jestli to bylo proto, že myslel na nějaké jiné věci, nebo proto, že je soupeř lepší. Ze začátku analyzovat po zápase, sednout si a zamyslet se nad tím, co se dělo a postupně se naučit analyzovat i během zápasu. Přemýšlet a ptát se trenérů. Rozvíjet se fyzicky i psychicky.
Máte nějaký vzor mezi šermíři, historickými nebo současnými?
Mám celoživotní vzor v tátovi, jak na planši, tak v osobním životě. Po celou moji sportovní kariéru je mým trenérem a jsme super tým.
Na olympiádě v Riu jste v nevýhodné situaci nechal zrušit uznaný bod a řekl jste rozhodčímu, že místo soupeře jste kordem bodl sám do sebe. Proč jste to udělal?
Ano, za stavu 3:5, když jsem pár sekund před koncem zápasu dotahoval ztrátu, jsem dal zásah při srážce do své nohy, ale soupeř ani rozhodčí o tom nevěděli a připsali mi bod. Byl to asi klíčový okamžik, protože při srovnaném stavu bych postupoval já. Ale cítil jsem, že jsem trefil sám sebe, tak jsem nechal zásah zrušit.
Člověk by měl bojovat do poslední sekundy, ale vždy férově. Udělal bych to znova.
Děkujeme za rozhovor.
Článek vyšel v rámci speciálního tištěného vydání Epoch Times.
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
