(dHnp)
Autor: Eva Turnová
Režie: Gabriela Ženatá
Scénář: Sabina Machačová
Dramaturgie: Miroslav Oščatka
Scéna a kostýmy: Magdaléna Paráčková
Hudba: Martin Evžen Kyšperský
Hrají: Růžena Dvořáková, Dominik Teleky, Milan Holenda, Ondřej Jiráček a Jaroslav Tomáš.
Eva Turnová je zpěvačkou, baskytaristkou, textařkou a hudební skladatelkou, která je známá převážně svými sloupky v časopisech, které vyšly také v šesti knižních výborech pod názvem Turnový háj. Kromě sloupků ji veřejnost asi nejvíce spojuje s jejím hudebním působením v undergroundové skupině The Plastic People of the Universe, kde působila patnáct let. A právě tyto sloupky se staly předlohou pro nejnovější inscenaci brněnského Divadla Husa na provázku Turnový háj, která měla světovou premiéru na Sklepní scéně v pátek 23. března 2018.
Novinové sloupky jako předloha scénáře
Režisérka Gabriela Ženatá se svým autorským týmem vybrala některé z populárních časopiseckých sloupků, které zkombinovala do hudebně hereckého pásma, které představuje současný svět a společnost viděnou očima Evy Turnové. Jedná se o vtipné glosy ze života autorky, která cílí na dnešní dění ve společnosti nebo třeba na téma závislosti mladých lidí na moderních technologiích či na autorčino působení v hudební branži. Hlavní postavu ztvárňuje samotná autorka, která si dělá legraci nejen sama ze sebe, ale také z politiky, dnešních nešvarů (nejen) české společnosti, a kde se s humorem zamýšlí nad směřováním současného lidstva.
(dHnp)
Hlavní hrdinka v podstatě přibližuje publiku (eventuálně svým čtenářům) své vnímání světa v podobě citací vlastních novinových sloupků do osobitého přednesu, který míchá s hudebními čísly a zpěvem s kapelou, která ji v podstatě doprovází celý život. Takto pojaté vyprávění s nadhledem servíruje jak vtipné momenty autorčina života, tak i ty smutnější okamžiky nebo vlastní selhání a chyby, avšak nikoliv sebemrskačsky, ale naopak s nadhledem a vtipem. Kromě osobních prožitků vnímá divák skrze pohled Evy Turnové dění v běžné společnosti či Turnové působení ve slavných „Plasticích.“ Hořkosladké pojetí života tvoří hlavní poselství inscenace.
Jakákoliv vážnost a patetičnost mizí pod jejím náhledem každodenní reality a s lehkostí se nese ve smířlivě rebelském duchu. Undergroundoví hudebníci z „Plastiků“ jsou zde recesisticky podávání přímo ve vlastní, často vydatně alkoholové šťávě, svět moderních technologií i závislostí na těchto vymoženostech se syrovou naléhavostí glosují slova či zpívaný projev hlavní interpretky.
(dHnp)
Počítač jako středobod vesmíru
Scénu tvoří prostor, kterému dominuje stolek s počítačem, který je jakýmsi středobodem dění, kopec se zelenou umělou trávou a funkční bicí souprava tvořená z hrnců a nejrůznějších nehudebních komponentů. Tyto prvky spolu se stylovými „plastikovskými“ kostýmy dobře ladí s celkovým dojmem inscenace. Pohybujeme se spolu s herci po uměleckém undergroundovém ledě a poznáváme tak mnohými nikdy nepoznaný svět. Pobaví sebeironický svěží nástřel, groteskní pohled na svět i vypjatější emotivní momenty. Živosti hře dodává i slušná sbírka na jevišti vypitých piv, to se jen tak v divadle nevidí! Inscenaci sluší též komorní prostředí sklepní scény, které přispívá k intimnímu propojení herců s publikem.
Ženská sebeironie v herecko-pěveckém projevu
Hlavní role Evy Turnové byla přidělena Růženě Dvořákové, která tak mohla zúročit, jak své herecké nadání, tak i zkušenosti z působení ve svojí kapele. Nutno podotknout, že se jí obojí podařilo na výbornou. Růžena Dvořáková se dokázala popasovat s úskalími své role a s uvěřitelným nadhledem si pohrává s vnímáním světa své postavy i svým vlastním. Herecký i pěvecký projev s absolutní přirozeností vévodí inscenaci. Komicky ji doprovází také její mužští kolegové. Dobře pobaví Dominik Teleky a zaujme také Ondřej Jiráček v roli rozháraného saxofonisty Vráti Brabence. Milan Holenda soubor suverénně doprovází na kytaru a s hořkosladkým dojezdem ztvární zemřelého Mejlu Hlavsu v písni Muchomůrky bílé.
Divadlo Husa na provázku přináší s jarem svěží, vtipnou a hlavně originální inscenaci, která zaujme a pobaví i ty, kteří nikdy neslyšeli o skupině Plastic People of the Universe. Svým aktuálním nahlížením na svět hra nepostrádá humor, sebe nadsázku i zamyšlení na téma, kam se dnešní lidstvo vlastně ubírá. Silný potenciál inscenaci dodává hudba brněnského hudebníka Martina Evžena Kyšperského (skupina Květy), která tvoří hutnou kulisu ke groteskní náladě inscenace. Kdo patří k milovníkům sloupků Evy Turnové, ten by tuto hru rozhodně neměl vynechat stejně jako ten, kdo se chce pobavit a zamyslet nad dnešním světem a vidět jej optikou ženské sebeironie.
Hodnocení : 75%
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
