Demolice Karlová zámečku, 1998. (Fotoarchiv Muzea Vysočiny Jihlava)
Zrod zámečku a významné návštěvy v něm
K zámečku se váže lidová pověst. Vypráví se v ní, že kdysi majitelem zámečku byl velmi bohatý pán, jenž přechovával ve sklepeních hrnce plné zlatých dukátů. Jeho marnotratný syn je však po smrti otce zcela prohýřil a ze zámečku zůstaly ruiny obrostlé mechem.
Na pověsti je pravdivá hýřivost panstva a to, že zámeček byl zruinován. Vážné poničení zámečku však historicky vzato způsobila omylem svedená bitva mezi vojsky rakouskými a napoleonskými, osudně proběhnuvší 5. prosince 1805.
Není bez zajímavosti, že právě tímto územím prochází historická českomoravská zemská hranice, která odděluje Moravu a Čechy. Jihlavu pokládá na moravskou stranu, zatímco Karlův zámeček, mající správu ve Stříteži a později ve Štokách, spadal na stranu českou. V jihlavském státním archivu se proto nenachází žádné prameny související se zaniklou stavbou.
„Po zboření hradu střítežského r. 1685 hrabě František Pachta zřídil oboru v rozsahu 413 jiter s loveckým zámečkem uprostřed v tomto místě,“ uvádí se ve sborníku z roku 1929 o založení letohrádku.
„Zámeček byl slohu barokního, půdorysu osmihranného podobně jako starobylý kostelík střítežský. Kolem něho se prostíral menší park podoby pravidelného osmiúhelníku, oddělený od ostatní obory 2m hlubokým příkopem, napájeným z lesa vodovodem, vedeným patrně z jednoho přítoku Zlatého potoka, jedním z pramenů Šlapanky… V tomto odděleném parku stálo osm pavilonů, jež sloužily k zábavě panstva na honech, za taneční síň, kapli apod. Od zámečku vybíhalo osm hlavních alejí, a to tak, že půlily vždy stranu ohrazeného osmiúhelníku. Zakončeny byly branami a strážními domky, od nich odbočovaly vedlejší aleje vedoucí k svěžím lukám a rybníkům. Park byl ozdoben uměleckými kamennými vásami a sochami“.
Rokokové sochy znázorňující čtvero ročních období a spolu s alegorií hudby se po mnohaletém putování nacházejí ve dvoře jihlavské radnice. (Zdenka Danková / Epoch Times)
Dále se vypráví, že fasáda stěn pavilonů kdysi zdobena pestrým sklem, interiéry byly obohaceny galeriemi a na zdech nástěnné malby. Upravený park a lesní obory obklopovaly jeho architekturu, v zahradě šuměly dvě fontány.
Autorem rokokových soch byl Jan Václav Prchal, český pozdně barokní sochař, který v Jihlavě působil. Dílo vytvořil kolem roku 1775.
Rokokové sochy znázorňující čtvero ročních období a spolu s alegorií hudby se po mnohaletém putování nacházejí ve dvoře jihlavské radnice. Jedna osamocená alegorie tance zdobí park Umělecko-průmyslové školy v Heleníně, jež bývala původně sídlem Karla Löwa, místního továrníka. Původní kamenné vázy, rovněž v rokokovém slohu, vás uvítají na zámku v Polné.
Autorem rokokových soch byl Jan Václav Prchal, český pozdně barokní sochař, který v Jihlavě působil. Dílo s alegoriemi vytvořil kolem roku 1775.
„Karlův zámeček, který byl zbudován na přelomu 17. a 18. století pro hraběte Pachtu z Rájova, představoval jedinečnou stavbu loveckého letohrádku uprostřed obory komponovaného na principu čísla osm,“ píše P. Tvarůžková ve své bakalářské práci.
Návštěvy významných osobností
„Na paměť krále Karla VI, který na cestě ku pražské korunovaci r. 1713 se tu zastavil, dáno zámku jméno Karlswald. Roku 1743 pozdravil tu hrabě Filip Pallas, nejvyšší hofmistr český, císařovnu Marii Terezii… Později tu dlel na lovech i Josef II, “ uvádí se významné návštěvy podle různých zdrojů.
O korunovaci Karla VI. tehdy sice nešlo, jak bylo omylem uváděno, ale král letohrádek navštívil. Zámeček byl po něm pojmenován. Kolem stavby se rozprostírala obora plná jelení i černé zvěře nebo bažantnice, lesík byl rozesázen do osmícípé hvězdice.
Hostina s králem Karlem VI., zobrazená na poškozené fresce na zdi domu Znojemské ulice v Jihlavě. (Z. Danková / ET ČR)
Když významný host hodoval, byl zachycen malířem na fresce starého měšťanského domu. Hostina však údajně neprobíhala na zámečku, ale kdesi v královském městě Jihlavě (Iglau).
„Další významnou osobou, která navštívila roku 1723 Karlův zámeček, byl italský architekt Beduzzi, který se zde zastavil s hrabětem Pachtou. Beduzzi v té době pracoval pro rod Questenberků na nedalekém zámku v Lukách nad Jihlavou. Otázkou zůstává, zda jeho návštěva mohla ovlivnit vývoj Karlova zámečku,“ připomíná vzhled architektury Tvarůžková.
Zámeček postupně měnil pány, neboť hýřivost některých je skutečně přivedla na mizinu.
Zadlužené panství odkoupil r. 1840 Karel Antonín z Hohenzollern-Simgaringen. .Od posledního nájemce Lauera jej r. 1923 získal Antonín Fišar, poslední jeho majitel, který zde nechal vystavět další obytné budovy.
Ke zničení Karlova zámečku vedl historický omyl. Maršál von Wrede, velící bavorskému vojsku, nedostal včas důležitou zprávu o rozhodující bitvě u Slavkova a velel k boji u Štoků.
Tehdy ve 20. letech 20.století stálo 7 pavilonů z osmi, sloužily jako stodoly, chlévy nebo obytná stavení. Jedna z budov, kaple, také sloužila jako sklad.
Historický omyl vedl ke zbytečné bitvě a ke zničení Karlova zámečku
Maršál von Wrede, velící bavorskému vojsku příslušnému Napoleonovi, nedostal včas důležitou zprávu o rozhodující bitvě, která proběhla 2. prosince u Slavkova, a tak dal povel k bitvě u Štoků.
Pro Karlův zámeček se stala bitva u Štoků největší pohromou. U nedalekého městyse Štoky se odehrála bitva dvou armád, napoleonské a rakouské, která rozehnala vojsko do blízkého Zvonějova a potom do zámečku Karlova. Bavorští vojáci pod vedením maršála von Wrede zámeček zpustošili, možná i vypálili, pobili zvěř a večer se v oboře rozhořely ohně. Když místní sedlák pod rouškou tmy přivedl rakouské jednotky k oboře, zaplatili mu za jeho informace, a potom se vrhli na tábořící vojsko. Odhadem padlo tehdy asi 1 600 až 2000 vojáků.
„Tu noc padalo v Polné nádobí z říms, jak vše se otřásalo od střelby. Bavoři museli ustoupiti po noci té k Jihlavě a dále k Moravským Budějovicům, naši pak obsadili Jihlavu,“ uvádí Fr. Poimon ve spisku o Polné, 1897.
Po bitvě už zámeček nikdo neopravil, přestože tou dobou byl jeho majitelem šlechtický rod s libozvučným jménem Hohenzollern-Sigmaringen. Posléze z pozůstalých zachovanějších budov vznikl statek, na kterém byla chována domácí zvířata a měl dalšího majitele.
Poslední majitel A. Fišar
Antonín Fišar spokojeně postával, s vestičkou a řetízkem na kulatém bříšku, palci rukou točil „mlýnek“ a shlížel na stavební ruch na svém statku. Fišar, někdy omylem uváděn jako Fišer, se stal nakonec posledním majitelem Karslwaldu, který odkoupil do Sigmaringenů. Nechal ve dvoře postavit bílé domky pro zaměstnance. Nádherní pávi nadále zdobili dvůr, procházeli se po písečných cestičkách a vzbuzovali obdiv poutníků, kteří procházeli dvorem pěšky do Jihlavy a zpět.
„Když jsem tam poslal fotografku, aby zachytila poslední okamžiky zámečku, demolice již probíhala a ona nebyla vpuštěna blíž,“ – archivář L. Vilímek
Před 2. světovou válkou tudy chodívali lidé z nedaleké vsi Schrittenz (Střítež) pěšky do Jihlavy. Poutnice chodívaly do města bosé, boty si nesly s sebou na rameni, a procházely cestou mezi poli Karlovým zámečkem, tehdy už statkem. Když páv upustil pero, dával je p. Fišar svým dobrým známým, bylo považováno za vzácnost.
V nedalekém Pávově se tehdy pořádaly taneční parkety, hudba vyhrávala a lidé zblízka tam chodívali tančit. Ve městě si poutnice obuly boty a došly za příbuznými, které chtěly navštívit.
Dvůr – lidově „Karlák“ býval otevřen z obou stran, když se jím prošlo, následovala polní cesta do Jihlavy, k Bedřichovu. Podle vzpomínek ze 70. let cestou poblíž lesa ke Karlovu zámečku rostly konvalinkové pláně. Dnes na tom místě vede dálnice. Od doby, co stojí dálnice, už nelze projít starou cestou ze Stříteže do Jihlavy.
Pamětníci, kteří bydlívali v obytných staveních statku, dnes potvrzují, že areál byl obehnán vodním příkopem, zčásti zasypaným. Krásní pávi, zde chovaní, dali pravděpodobně název Pávovu, blízké osadě, vzdálené odtud půl kilometru. Její jméno poprvé zapsané se nachází ve ždírecké matrice jako Pfabendorf či Pfaffendorf – Pávov. Pávi tam byli chováni tradičně velmi dlouho, snad ještě do 80. let minulého století.
Po obvodu původního parku zůstaly pavilony, které později sloužily k bydlení a jako hájovny, domy měly ve štítech ozdobné kování. Byly to přibližně čtvercové jednopatrové stavby s valbovou střechou. Poslední pavilon byl zbourán při výstavbě výrobních hal firmy Bosch diesel.
Mapka letohrádku z roku 1838. (ČÚZK)
„Nahlížela jsem do okna původní budovy,“ vypravuje 80letá pamětnice, která do místa ještě v 80.-90. letech pořádala výlety, „a uvnitř byly krásně malované zdi. Na červeném pozadí skloněná ženská postava, to si pamatuji.“ Mohl to být původní taneční stál, na jehož zdech se zachovaly pestré fresky, ze kterého později udělali hájovnu, stodolu nebo sklad obilí. Více lidí nahlíželo do chátrajících budov a pohlíželo na krásné fresky na zdech.
Podle pamětníků ze Stříteže tam ještě po 2. sv. válce stály i bílé obytné budovy pro zaměstnance. Posledním majitelem býval pan A. Fišar, okolo oken měli červené cihly, působilo to tam pěkně. „Menší, tlustej, nosil vestu s řetízkem,“ vybavuje si jej 90letá paní ze Stříteže.
Po znárodnění statku rodinu Fišarových přestěhovali do jiného domku v areálu, sděluje dosud žijící vnučka pana Fišara a dodává, že její babička Fišarová pak kolem domu, ve kterém celý život žila a porodila děti, mohla už jen procházet. Antonín Fišar pak mohl pracovat na statku jako zaměstnanec.
Po válce se Karlův dvůr stal státním statkem nebo JZD, ve dvoře chovali prasata, možná i koně a krávy, bývalo tam bláto.
Lovecké zámečky nebo letohrádky bývaly stavěny v souladu s okolní přírodou, doplněny oborami a barevně sladěnými květinovými záhony. Motivace výstavby mohla být převzata od francouzské šlechty, osmiúhelníkových staveb se v Evropě tehdy nacházelo vícero. Po bitvě na Bílé Hoře zaznamenala krajina tento sloh častěji. Tyto harmonické stavby mohou být příkladem komponované krajiny, které v období baroka početně vznikaly.
Třebaže barokní zámeček se podobně jako více jiných do dnešní doby nedochoval, zůstávají zmínky o tomto typu stavby a dosud žije ve vzpomínkách. Je možno jej porovnat s podobnými typy staveb u nás i významnými letohrádky v zahraničí.
Článek je výsledkem dvouletého terénního výzkumu užití následujících zdrojů: Bakalářská práce Petry Tvarůžkové: Letohrádek Karlův zámeček - Pleasure House Charles Castle. POIMON, František. Polná: Popis dějepisný, místopisný a statistický. Polná, 1897.
Článek vyšel v rámci speciálního tištěného vydání Epoch Times.
Líbil se vám tento článek? Podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
