Česká husa. (Screenshot/Youtube)
Husa byla doporučována ke hlídání obydlí nebo jiných objektů, protože její vlastností je, že „vše komentuje“. Husí kejhání nebo štěbetání se opravdu přeslechnout nedá. Husa, kromě toho, že dává maso a peří, v minulosti prokázala člověku dobré služby. Vlastně – k jídlu se ve starém Římě husa začala používat až druhotně.
Husa ze všech domestikovaných ptáků dovede nejlépe zhodnotit pastvu na dobré maso i peří.Prachové peří
Ve středověku se její brka hojně používala ke psaní s použitím inkoustu. A její peří – co si budeme povídat – nejen že se jím plnily duchny v postelích chudých i bohatých, ale dodnes se používá k výrobě spacích pytlů a zimních bund.
Teplotní kvalita husího peří zřejmě nemá konkurenci. Její peří nese velký podíl peří prachového, díky zvláštní konstrukci jednotlivých pírek je její peří kvalitní, jemné a pružné. V těchto parametrech česká husa daleko předčí jiná plemena.
Husa domácí byla vyšlechtěna z původní husy divoké. Na svou volnost má asi stále zakódovanou vzpomínku, protože starší pamětníci znají nepokoj husí, když na podzim zaznamenaly na obloze táhnoucí hejno svých divokých družek. Splašily se a pokoušely vzlétnout. Avšak létání se domácí huse, až na pár metrů nízkého vzletu, moc nedaří.
Živá sekačka na trávu
Způsobem chovu vzniklo na českém venkově plemeno husí, které se liší od plemen chovaných v ostatních zemích. Husa se přizpůsobila místním podnebním podmínkám, je nenáročná na výživu a přitom dává člověku hodnotné věci. Je skromná na ustájení, většinu roku se stará sama o sebe a pouze v zimě požaduje krmení.
Vedle ovce se husa začala používat jako „živá sekačka“. Trávu vypase a jde dál. Pro chov mláďat vyžaduje hnízdění a přijatelné podmínky. Česká husa spolehlivě sedí a odchovává housata.
Ze všech domestikovaných ptáků dovede nejlépe zhodnotit pastvu na dobré maso i peří.
Svatomartinská husa
Již několik generací se husa tradičně upeče na sv. Martina, tj. okolo 11. listopadu. Se světcem to však asi nemá mnoho společného, protože jak chovatelé říkají: „Je to přirozený výsledek toho, že jarní housata při normálním domácím výkrmu zhruba touhle dobou dorostou porážkové velikosti. Je to následek přirozeného cyklu“.
Pečená husa. (Pixabay)
Labužníci kvitují, že tuk v mase husy je jemně rozptýlený, česká husa je méně tučná oproti jiným chovům a nevyžaduje příliš dlouhou tepelnou úpravu.
Zachráněna dvakrát
Ještě v polovině 19. století byly chovy husí na venkově velmi rozšířeny, vesničané je chovali pro svou potřebu i na prodej, jejich chov zlepšoval sociální situaci na venkově a husy tak byly dostupným kouskem šťavnatého sousta. I když se tou dobou dostala na území Čech i jiná plemena, např. z Pomořan, jejich chov nebo křížení neuspěly.
Pod vedením docenta Josefa Hlouška z ČVUT se podařilo ve 30. letech 20. století ustanovit regeneraci plemene českých husí. Česká husa jako unikátní plemeno začala být státem podporována.
Ovšem v 50. letech během kolektivizace zemědělství hodnota chovů husí vážně poklesla.
V 60. letech došlo díky několika chovatelům k záchraně původního plemene, když z venkovských dvorů v jižních nebo východních Čechách vyhledali a vyzvedli původní ptáky a obnovili chov.
Genofond české husy byl tak podruhé úspěšně zachráněn.
Pokud se vám náš článek líbil, podpořte nás prosím jeho sdílením na sociálních sítích.
