Vstup do Lubljanky, bývalého sídloa KGB v Moskvě, ilustr. foto. (Multimotyl – Vlastní dílo / CC BY-SA 3.0)
Kreml – palác obehnaný zdí, za kterou se usídlili vůdci čerstvé revoluce a snažili se přivést celou ruskou zemi do podoby, jakou si před převzetím moci vysnili. Po svržení prozatímní vlády se ubytovali v honosných komnatách, které nebyly poškozeny nebo vydrancovány tzv. říjnovou revolucí, a neúnavně pracovali na přeměně státu, kde, jak se později hrdě říkalo: Včera znamená zítra.
Olga Stefanovna Michajlovová, herečka, druhá manželka maršála Buďonného
Semjon Michajlovič Buďonnyj. (Volné dílo)
První žena Buďonného, Naděžda, byla prostá kozácká dívka. Po církevním sňatku však žila opuštěně skoro 14 let, zatímco její muž trávil čas na bojištích. Po jeho návratu založil ve vsi rudý oddíl a svoji manželku do něj zařadil, aby v něm pracovala jako zdravotnice.
Když se pak roku 1923 spolu nastěhovali do Moskvy, Naděžda se po roce, za nevyjasněných okolností, zastřelila. Přestože uměla dobře zacházet se zbraněmi, když si jednou v žertu přiložila zbraň ke spánku, výstřel vyšel a ona zemřela. Po Moskvě se vedly řeči, že ji manžel sprovodil ze světa pro nevěru.
Když se téhož roku potkal s Olgou Stefanovnou Budnickou, byla to pro něj nová láska. Ze začátku si rozuměli. On sám hrával na akordeon, a tak není divu, že mu zpěvačka Olga, věkově mnohem mladší a překrásná brunetka s tmavýma, nafialovělýma očima učarovala.
Olga studovala konzervatoř, měla pěkný kontraalt a později se stala sólistkou moskevského Bolšovo těatra. Původně chudá dívka, která poznala hlad a bídu, snila o velké kariéře, a jak bude oslňovat obecenstvo pod jménem Michajlovová. Její manžel Semjon však toužil po něčem zcela jiném. Scházely mu děti, rodina. Manželství k jeho nelibosti zůstávalo bezdětné.
Moskevské čistky
V roce 1937 nastaly pověstné moskevské čistky. Jako první usedl na lavici obžalovaných maršál Tuchačevskij. Buďonnyj byl tehdy členem zvláštní poroty, a rozmáchle potvrdil jeho rozsudek smrti.
Buďonnyj během soudu s Tuchačevským. (Volné dílo)
Neustále u sebe nosila program dostihů, který ji zřejmě zradil. Žalobci ho použili jako důkaz. Tou dobou už manželé žili od sebe odděleně. Nakonec Olgu obvinili ze špionáže, cizoložství a diskreditace maršála Sovětského svazu. Po uvěznění v Lubjance byla odsouzena k 8 letům v pracovně převýchovném táboře.
Plodná náhradnice
Asi v roce 1950 seděla Larisa Vasiljevová ve společnosti moskevských dam a naslouchala dohadům, kdo vlastně teď je Buďonného manželka. Jeho třetí manželkou se záhy stala sestřenice nešťastné Olgy Michajlovové, která u nich původně pracovala jako služka. Když šel Semjon požádat matku své služky o její ruku, padla mu k nohám a vzlykla: „Takový štěstí, báťuško!“.
A moskevské dámy „gavarily“: „To přece není jeho žena, to je bývala služebná jeho ženy. Skutečná žena Buďonného byla krasavice, zpěvačka Michajlovová...“
O více než 30 let mladší Marja Vasiljevna svému choti porodila tři zdravé děti, učinila ho šťastným a Semjon tak měl rodinu kolem sebe, jak si léta přál.
V kuloárech se také povídalo, že Buďonnyj svoji ženu Olgu odvezl na Lubjanku sám a předal ji NKVD. Larisa Vasiljevová si představovala, jak maršál veze svoji ženu Olgu podobně jako Kazbič z Lermontovova románu Hrdina naší doby, jako raněnou Belu na hnědém koni. Možná kdyby s Olgou měli děti, postavil by se za svou ženu dřív než 18 let po jejím uvěznění.
Výčitky
Marja Vasiljevna si často vyčítala, že postavila své rodinné štěstí na neštěstí druhého, své sestřenice Olgy, avšak s manželem a dětmi prožila harmonický život. Svoji matku i sestru si mohla vzít k sobě a žili pospolu, rodina tak přečkala i válku.
Když se Larisa Vasiljevová setkala Marjou Vasiljevnou, odvážila se jí zeptat na Olžin osud. Dozvěděla se, že roku 1956 se Olga Michajlovová vrátila do Moskvy, nemocná a pomatená. Odpykala si plný trest. Buďonnyj tehdy zařídil, aby ji léčili v nemocnici.
Vasiljevová se dověděla, že maršál napsal 18 let po Olžině zatčení dopis ústřednímu politbyru, díky němuž se mohla z lágru vrátit ještě živá. Bolševičtí nohsledi o ní rozšiřovali zvěsti, že prý chtěla Buďonného otrávit, a za to ji všude nenáviděli. Po návratu psychicky těžce nemocná žena vypovídala, jak ji v lágru nejednou znásilnil celý mužský gang, a jiné hrůzy, kterými si prošla. Dokonce ale ani její blízcí jí to nedokázali uvěřit.
Pekelný stroj
„Návštěva cizího velvyslanectví, která je u dnešních lidí nanejvýš předmětem závisti či zvědavosti, byla po dlouhá léta málem trestným činem, stejně jako dostihový program v rukou Olgy Michajlovové,“ uvádí Vasiljevová ve své knize a komentuje situaci v Sovětském Svazu koncem 30. let: „Ale ať šlo o sebevětší nesmysl, pekelný stroj pracoval a podával informace. A jak s nimi kdo naložil, to už byla jiná věc - …“
Spisovatelce Vasiljevové třetí žena Buďonného rovněž vyprávěla, co jí Olga po návratu svěřila: během vyšetřování ji nutili vypovídat i proti vlastnímu manželovi a tvrdili přitom, že Buďonnyj už je také uvězněn, bili ji a mučili.
Přesto maršálův dopis ústřednímu politbyru z roku 1955 snad pomohl Olze alespoň vrátit se z lágrového pekla do Moskvy. Duševně chorá, zmatená a osudem zničená Olga pak ještě navštívila rodinu Buďonného, ale po tom všem, co zažila, už se nikdy nevzpamatovala.
Zdroj: ceskatelevize.cz, Vasiljevová: Ženy v Kremlu
Podobné články: Cesta přední sovětské herečky do sibiřského pracovního táboraCesta přední sovětské herečky do sibiřského pracovního tábora
