O domácím násilí a o pomoci těm, kterým ubližuje někdo blízký (rozhovor)

Těm, kterým někdo ubližuje, je nyní nabízena poměrně velká škála služeb. IC je specifické tím, že poskytuje pomoc pouze těm, které trápí někdo blízký. Případně jsou to oběti stalkingu ze strany bývalého partnera. Nikoliv třeba sousedské nebo jiné vztahy, ale ex partnerské vztahy. Jde tedy o bývalé blízké vztahy.

Pomoc poskytujeme také blízkým těch, které trápí někdo blízký – rodičům, přátelům. Ale také dětem z rodin, kde běží domácí násilí a ony tím velmi trpí. Těmto dětem nabízíme pomoc od jejich šestnácti let.

Určitě jsou to ženy ve věku od 30 do 45 let. Z hlediska věku je naše IC specifické v tom, že poskytujeme pomoc i dětem od 3 let do 16 let. Ale za předpokladu, že s nimi na podpůrné terapie dochází jejich rodič – osoba ohrožená.

Domácí násilí je skrytý jev. Nelze tedy jednoznačně uvést, zda je ho více nebo méně. Já se domnívám, že výskyt je už dlouhodobě stejný. Tím, že vznikla speciální sociální služba IC, policie má od r. 2007 oprávnění vykázat osobu násilnou, soudy mohou vykázání formou předběžného opatření prodloužit, případně rozhodnout o opuštění společné domácnosti násilníka bez vykázání, se domácí násilí více zviditelnilo.

Je to různé. Máme ze zákona povinnost koordinovat pomoc osobám ohroženým domácím násilím. Jsme ve spojení s orgány a organizacemi, které s těmito osobami pracují. Zástupci těchto orgánů a organizací takovým osobám návštěvu IC doporučují. Pokud dojde k vykázání násilné osoby, IC osobu ohroženou automaticky kontaktuje. Samozřejmě, máme ještě letáky, chodíme do rádia. Další cesta, jak se o nás klienti dozvědí, je, že lidé, kteří se s IC již setkali, předají informaci o jeho službě dalším, kteří řeší problém domácího násilí. Potenciální uživatelé se tak o nás dozvědí od přátel, od sousedů, od blízkých.

Ale většinou jsou lidé informováni z policie, z orgánů sociálně-právní ochrany dětí a od zdravotníků.

Ano, vyhledávají nás i Romové.

Mezi našimi klienty převládají ženy, ale to ještě neznamená, že domácí násilí se neděje i ze strany žen na mužích. Přijít si pro pomoc při domácím násilí znamená překonat pocit studu, pocit viny. Ukazuje se, že ženy mají poměrně silnější schopnost si zajistit pomoc. Vyhledávají ji častěji. Kdežto muži těžce překonávají stud. Mimoto muži mají vyšší práh bolesti. To znamená, že to, co ženy vnímají jako fyzické násilí, muž ještě jako násilí vnímat nemusí.

Muži přicházejí do IC častěji jako oběti mezigeneračního násilí, kdy dospělé dítě nebo vnuk týrá svého rodiče či prarodiče.

Je násilí psychické vnímáno rovnocenně jako fyzické?

Domácí násilí má mnoho forem. Je psychické, fyzické, sexuální, ekonomické a sociální. Psychické násilí je přítomno u každé formy. Pokud vás někdo znásilňuje, určitě se to duše bolestně dotýká. Nebo když vás bije člověk, který by vás měl chránit, má to nesmírně těžký psychický dopad. Psychické násilí je velmi devastující, i když se osoba násilná jiné formy násilí nedopouští. Je to násilí s velmi závažnými dopady na kvalitu života, na zdraví.

Intervenční centrum má nejbližšího „parťáka“ policii. S ní je spolupráce velmi dobrá. Co se týče spolupráce se soudy, pak lze říct, že je to o každém soudci zvlášť. S některými soudci sdílíme podobná stanoviska, jiní mají na domácí násilí názor, se kterým nemusíme být ztotožněni.

Co se týče spolupráce s viktimologickými nebo s občanskými poradnami, tam je spolupráce velmi korektní. A co se týče spolupráce s krizovým (Pestalozziho) centrem, to je na velmi dobré úrovni. Zejména proto, že jako jediné centrum v Jihlavě pracuje i s osobami násilnými. Bílý kruh bezpečí zase pracuje s oběťmi trestných činů. Někteří klienti chodí pro pomoc k nám i do Bílého kruhu bezpečí nebo Pestalozziho centra. Většinou se pomoc doplňuje. Takže jim je prospěšná.

Rozdíl mezi námi a BKB je v tom, že Bílý kruh pomáhá obětem trestné činnosti, tím pádem také obětem trestné činnosti v oblasti domácího násilí. A my pomáháme těm, kteří se cítí být ohroženi domácím násilím, a to bez ohledu na to, zda se jedná o trestný čin nebo přestupek, případně násilí nikde osoba ohrožená nehlásila.

Když například přijde 19leté děvče, které žije se svým otcem, a otec ji bije a znásilňuje, je to náš klient. V případě, pokud vše ohlásí na policii, klient BKB. Když přijde děvče, které šlo parkem a někdo je tam znásilnil, ona nezná jeho totožnost nebo i zná, ale není to nikdo, kdo s ní žije ve společné domácnosti, automaticky ji odesíláme na Bílý kruh.

Může být i nemusí. Pokud nejde o trestnou činnost, na kterou se vztahuje naše oznamovací povinnost, je pouze na klientovi, zda věc policii oznámí.

Máme supervize i intervize. Supervize je metoda pomáhající profese, tzn., že máme externího supervizora. Toho seznamujeme s vybranými kauzami a on nám nabízí svůj pohled z venku. Není emočně zainteresovaný, dá nám návrhy, jak postupovat, jaké formy pomoci klientovi nabídnout. Intervize jsou, zjednodušeně řečeno, konsultace uvnitř týmu. V situaci, kdy se setká pracovník IC s těžkým případem, má možnost se obrátit na kolegu nebo vedoucí a poradit se.

Pro prevenci před vyhořením je také dobré nemít příliš vysoké nároky. Jsou tím myšleny nároky na změnu u klienta. Představte si, že přijde člověk, který 15 let žil v domácím násilí ze strany partnera, popisuje velmi brutální scény, ale na druhé straně je na tom partnerovi velmi závislý. Závislý může být emočně, finančně, nebo nemá kde bydlet a podobně. My ho seznámíme s možnostmi řešení, můžeme zprostředkovat pomoc kolegů z jiných institucí nebo sociálních služeb, případně navrhnout konzultaci na policii nebo s lékařem. Je ale jen na něm, jak se rozhodne. Mnohdy ten člověk popisuje velmi brutální násilí, ale z jeho vyjádření vyplývá, že se ještě k odchodu nerozhodl. My, i když si jeho ohrožení uvědomujeme, nemůžeme nic dělat. Musíme jeho rozhodnutí respektovat.

Také se stává, že mají lidé představu, že my za osobou násilnou zajedeme a řekneme: To nesmíš! Běž se léčit! IC nemůže pracovat s osobami násilnými. A patrně by nařízení pracovníků IC nebylo akceptováno. Aby člověk změnil své násilné chování a postoje, potřebuje odbornou pomoc. A musí mít ke změně vůli.

Pro naše klienty je těžké zjištění, že ten, který může situaci změnit, je buď on sám nebo ten, kdo se násilného chování dopouští. My můžeme našeho klienta podporovat, pomáhat zajišťovat jeho bezpečí, ale kroky k zajištění bezpečí musí činit sám.

Řešíme problematiku násilí v mladých vztazích, řešíme problematiku násilí u lidí, kteří jsou spolu 40-45 let, a celou dobu tam běží násilí. Řešíme problematiku násilí v homosexuálních vztazích, řešíme, když rodič je násilný na své dítě nebo naopak. Spolupracujeme s institucemi, které řeší vztahy s lidmi, kteří jsou zároveň oběťmi a současně násilníky. Např. ve věznici ve Světlé nad Sázavou.

Představte si, že je někdo v neustálém strachu a napětí, že bude napaden, např. partnerem. Aby napětí polevilo, musí si najít úlevnou strategii. Tou může být i násilí na slabším. Mohou to být děti nebo slabí senioři.

Závislost: Partner mi stále říká, co mám dělat, absolutně zavrhuje moje právo na podíl na rozhodování v partnerství – a když on pak zemře, pak se mohu cítit naprosto ztracena v tomto světě.

Mezi emoce, které se nejčastěji zaměňují, patří láska a závislost. Jestliže člověk od útlého věku nezažil lásku, tak neví, jak láska vlastně vypadá. Může velmi často sklouznout k tomu, že si zaměňuje lásku za závislost. Takový člověk lehce zamění povrchní zájem za hlubokou lásku. A tak se stane, že vstoupí do vztahu, který je nebezpečný, plný násilí. Člověk očekává, že se to změní, po útoku bývá chvíli usmiřování a klid, ale násilí se stupňuje a je stále těžší ve vztahu zůstat i ze vztahu vystoupit.

Domácí násilí se dělo vždycky, jsou určité historické dokumenty, kde se popisuje, jak někdo mlátí ženu – nebo žena mlátí muže, i když to pochopitelně méně. Myslím si, že jde o jev, který je zde stále, tak jako závislost na majetcích, na činnostech, na látkách, na vztazích – to máme čtyři závislosti, které tu stále byly, jsou a budou. Před námi je úkol to trošku brzdit.

IC fungují ve všech krajích ČR. Mají různé provozovatele, ale obsah služby je stejný. Pracují v nich sociální pracovníci, psychologové, někde právníci. IC Kraje Vysočina provozuje Psychocentrum – manželská a rodinná poradna Kraje Vysočina.

Více info: http://www.intervencni-centrum.cz/