Recenze filmu: Camino na kolečkách – české putování do Santiaga de Compostela

Snímek jako časosběrný dokument sleduje putování české výpravy na cestě napříč Španělskem dlouhé 600 kilometrů ze španělského města Logroňo do Santiaga de Compostela. A není to ledajaká výprava. Jedná se o projekt, který zafinancovali fanoušci prostřednictvím veřejné sbírky a další sponzoři. Z výpravy se nakonec stal filmový projekt, při němž museli celou trasu po svých ujít i režisérka a kameraman.

Putování do Santiaga má staletou tradici a duchovní rozměr. Dlouhá a namáhavá pouť vyžaduje výdrž, odhodlání, odříkání a snášení těžkostí. Často si tak věřící připomínají, o čem je jejich pozemská pouť, a že jejich každodenní putování životem od nich nevyžaduje nic víc než vyžaduje putování do Santiaga – vydržet, pokračovat, nevzdávat se, zatnout zuby a šlapat.

Pro poutníky se potom život a cesta do Santiaga slévá v jedno, a ať už je to životní pouť nebo dosažení konce cesty na španělské putovní trase, jsou obě otázkou času a vytrvalosti.

Česká výprava začíná s přáním Honzy, který je na vozíčku kvůli roztroušené skleróze, která postupně paralyzovala jeho tělo. Honza se svému kamarádovi svěří, že by chtěl putovat do Santiaga a jeho kamarád mu pomůže jeho sen splnit.


Podaří se vzbudit vlnu solidarity a sehnat finance i tým, který by pomohl Honzovi absolvovat celou cestu, po zemi, na kolečkách invalidního vozíku dlouhou přes 600 kilometrů.

Snímek je osobní sondou jak do života Honzy, tak jeho přátel a společníků, kteří putují s ním. Během filmové stopáže, která je dobře zvládnutá jak po stránce režie, kamery, střihu i hudby, se postupně seznamujeme nejenom s hlavními aktéry putování, ale také s krajinou a místy, kudy výprava prochází.

Ve velmi příjemné a svobodné atmosféře se čeští poutníci postupně otvírají a uvolňují, což vede k řadě zábavných situací, srandiček a opravdových sdělení. Nakonec není pochyby o tom, že putování každého z nich změnilo a že mělo skutečný duchovní rozměr, který je člověku a lidskému životu vlastní.


Jednoduchost putování a společná cesta vrátila do srdcí poutníků radost ze života a vlila jim novou krev do žil. Spjatost s přírodou a každodenní fyzickou námahou bohužel životní styl mnoha dnešním lidem neumožňuje a i ze snímku je evidentní, že to ovlivňuje kvalitu lidského života. Složité způsoby zábavy, elektronika, televize a nákupní centra nemohou nahradit krásy přírody, fyzickou námahu z práce nebo putování, dotýkání se hlíny, vody nebo naslouchání ptactva či usínání pod hvězdnou oblohou.

Poselství z putování české výpravy je celá řada.

Technicky hodnotím snímek jako velice zdařilý a divácky zajímavý. Doporučil bych ho asi každému, kdo by někdy chtěl vyrazit sám do Santiaga, ale i všem, kteří se rádi podívají na příběh člověka znaveného těžkostmi života, který se vydává na cestu za nalezením vnitřního klidu, síly a inspirace. Je to osobní snímek, který ve své upřímnosti a opravdovosti zasáhne, pobaví a inspiruje.


Hodnocení: