Český pes dovedl Texasana k nápadu, který zachraňuje životy

Brad Croft je rodák ze San Antonia v Texasu. Úspěšná firma na přestavby bazénů ho často odváděla z domu, a tak se jednou koncem 90. let se ženou rozhodli pořídit hlídacího psa. Ne však psa ledajakého, nýbrž prvotřídního cvičeného německého ovčáka, jací se cvičí v české kotlině.

České chovy jsou v zahraničí proslulé. Psy si z nich kupuje i newyorská policie. Croft si pořídil fenku Xaru. A úroveň jejího výcviku mu učarovala natolik, že se rozhodl změnit povolání.

„Chtěl jsem zjistit, jak se učí psi, aby byli víc než jen hodní mazlíčci,“ říká Croft. „Moc se mi líbilo, že se pes dá naučit, aby hlídal, pátral nebo stopoval.“

A tak se Croft ponořil do praktického studia, aby se o několik let později vynořil jako profesionální cvičitel.

V roce 2000 založil firmu Universal K9 (K9 je homofonum pro anglické „canine“, tedy „psovitý“) a začal cvičit psy na hlídání, hledání výbušnin, drog a zadržení pachatele pro policii, armádu i pohraničníky.

Podnik mu utěšeně vzkvétal po pět let, když ho napadla značně neortodoxní myšlenka: Možná policejní pes nemusí být výhradně čistokrevný německý či belgický ovčák, popřípadě labrador. Nebylo by možné, že by stejnou práci zastal i pes méně vybraného rodokmenu?

Napsáno ve hvězdách

Díváme-li se na Croftovu cestu od stavitele bazénů ke cvičiteli psů, může se nám zdát nahodilá. Avšak zdání klame. Croft měl svou cestu napsanou ve hvězdách.

Už od mládí měl psy vždy rád. I když smečky toulavých psů dodnes dokáží v San Antoniu člověku nahnat strach, Croft na ně nedal dopustit.

„Jako kluk jsem vodil toulavé psy domů a žadonil u rodičů, abych si je mohl nechat,“ sdílí Croft. „Nakonec jsme jich měli pět, než rodiče řekli dost.“

ABC, jedna z největších televizních sítí v USA, zařadila jeho firmu do pořadu o Američanech s inspirativními příběhy.

Když se o mnoho let později naučil psy cvičit, začal jim také víc rozumět. Přišel na to, že úspěšný výcvik nezávisí na plemeni.

„Musíte zjistit, co toho psa motivuje,“ uvádí.Policejní pes musí mít v povaze vždy dosáhnout svého cíle. Tím může být, že dostane od pána oblíbenou hračku nebo pamlsek. Podstatné je, že nesmí svůj úkol vzdát, dokud odměnu nedostane.

Policejní pes obvykle vyjde na tisíce dolarů a Croft si pohrával s myšlenkou, že by se vhodní kandidáti na výcvik možná dali sehnat levněji. A tak začal obcházet útulky.

„Co jsem tam viděl, mě uchvátilo,“ říká. „Denně se uspávají tisíce psů, kteří by se perfektně hodili (na policejní výcvik).“ Pustil se tedy do práce.


Učení a odnaučování

„Něco vám musí být jasné,“ říká Croft. „Tihle psi z útulků mají plno problémů. Některým majitelé ubližovali. Hodně jich má naučených spoustu pravidel: Tohle nedělej! Sem neskákej!“ vysvětluje Croft. „Tahle pravidla blokují to, co se toho psa snažím naučit já, což je: Skoč sem! Tohle očuchej! Udělej tohle, udělej tamto! Všechno to, co mu říkali, aby nedělal, já po něm chci.“

Croft musel najít způsob, jak svoje cvičence mnoho věcí odnaučit. A to, jak říká, není pro psa nic jednoduchého. „Jako bych s nimi musel nejdřív udělat krok zpět, abychom mohli udělat krok dopředu.“ Po letech praxe teď dokáže psa z útulku vycvičit za čtyři až osm týdnů, ačkoliv připouští, že to vyžaduje hodiny a hodiny dennodenní dřiny.

Stereotyp

Croftovy problémy neskončily u psů. Role policejního psa tradičně připadala výhradně několika čistokrevným plemenům a Croftovi nikdo nevěřil, že by „vořeši“ z útulků dokázali totéž.

„Všichni mi říkali, že budu mít potíže psy udat,“ říká Croft. „Musel jsem bojovat se stereotypem. Armáda, policie, všichni tihle lidé myslí jedním způsobem, což je způsob velmi úzkoprsý. Když totiž přijdete s něčím novým, brání se tomu.“

Croft se ale svého nápadu držel s buldočí sveřepostí. „Prostě jsem se nestaral o to, co si lidé myslí,“ svěřuje se. „Věděl jsem, že to bude fungovat.“

Jeho filozofie byla, že každý pes může být policejním psem, když se dobře vycvičí. „Tohle záleží na plemeni. Je to dar od Boha. A všichni psi ho mají,“ myslí si.

Jeho první důkaz byla Zoey, kříženec pitbula z útulku v Kirby poblíž San Antonia. Šerif z Alachua County na Floridě potřeboval psa na práci ve školách a Croftovi připadalo, že by Zoey mohla být perfektním kandidátem. Nebyla příliš velká a s dětmi si rozuměla. Problém byl, že byla pitbul.

„Z nějakého důvodu pitbuly nikdo nemá rád,“ říká Croft. Pitbul má špatnou pověst pro svou útočnou povahu, ale Croft věří, že je to otázka výcviku. „Nejsou špatní psi,“ věří. „Jsou jen špatní majitelé.“

Trvalo mu týdny telefonátů a zasílání fotek a videí, které ukazovaly Zoey v akci, než nakonec udolal šerifova zástupce, který měl psí program na starost. „Umluvil jsem ho,“ říká Croft. „Denně mi říká, jak je mi za to vděčný.“


Úspěch

Díky Zoey a dalším úspěšným absolventům se Croftova pověst začala šířit. Netrvalo dlouho a jeho firmy si začala všímat i média.Jeho práce je o to působivější, protože zachraňuje psy, kteří by jinak dost možná skončili pod injekcí.

Aktivní psi, kteří se hodí na policejní výcvik, jsou často těžko zvladatelní jako domácí mazlíčci. V útulcích zůstávají na ocet, dokud už není jiná možnost, než je utratit.

Některé psy Croft dokonce vytáhl přímo z oprátky. Max, německý ovčák z útulku v San Antoniu, měl zrovna jít na injekci, když si ho Croft vyhlédl. „Říkám jim: Dejte sem toho psa. Tamtoho psa. Já ho chci,“ vzpomíná Croft. Max je teď ve službách šerifa v Jackson County na Floridě. „Ten pes má za sebou tolik drogových razií, až je to neuvěřitelné,“ říká Croft.

Croft dává své psy policii zadarmo. Účtuje si ale dva až čtyři tisíce dolarů za výcvik pro policistu, který bude mít psa na starost. To je pořád několikrát levnější, než co se platí za psa čistokrevného, ale Croftovi to stačí, aby svůj podnik udržel. Z firmy navíc udělal neziskovou organizaci a díky darům a grantům se tak dokonce rozrůstá.

Firma teď cvičí kolem dvaceti psů měsíčně. Většina je cvičená na hledání drog, výbušnin a stopování pachatelů. Psy z útulků ale záměrně necvičí na zadržení pachatele. Na to je potřeba, aby byl pes dostatečně rychlý, silný a mohutný. To je běžná výbava německého ovčáka. U „voříšků“ se najde jen zřídka.

Jeho vlastní pes, Sadie, je rasy neurčité. Talent a pracovitost jí však nechybí. Croft ji dokonce používá na ukázky pro zákazníky. „Když ji přivedu, všichni ti policisté se smějí,“ říká Croft. „Když ji ale vidí při práci, říkají: ‚OK. Teď už chápu.‘“

České chovy jsou v zahraničí proslulé. Psy si z nich kupuje i newyorská policie.

Croft momentálně pracuje s drobným křížencem bígla a špringršpaněla. Také z útulku. „Říkáme mu Škatule, protože je velký jako krabice od bot,“ šprýmuje Croft. „Ale co se hledání drog týče, tenhle pes bude hvězda.“

Kdo ví, o čem mluví, se už dnes Croftovi nesměje – a na jeho psy je pořadník.

„Zachraňujeme psa, aby pomáhal policii chránit naše obce, a šetříme peníze daňovým poplatníkům,“ zmiňuje Croft. „Jak by se dalo  něco takového porazit?“

              
O autorovi: Petr Šváb je redaktorem a fotografem pobočky Epoch Times v New Yoru. Specializuje se na aktuální zpravodajství.

 
Článek vyšel v rámci speciálního tištěného vydání Epoch Times.