(Pixabay.com
„Nikdy jsem neběhávala, ale dělalo mi to strašně dobře. Každý den jsem začala přidávat o trochu víc. Už je to dvacet let a já s tím nepřestala,“ vypráví žena.
Teď je Bourdeanuové 47 let. Nikdy neměla ambice zaběhnout si maraton ani lámat rekordy. Běhání je pro ni jako meditace. Už její první poklus ji naučil, že jí běhání může pomoct najít cestu ven uprostřed zdrcujících životních událostí. Běh jí čistí mysl a pomáhá dívat se na svět s větším nadhledem.
Zároveň je to pro ni jedinečná příležitost být sama se sebou a takzvaně dobít baterky. „Tím, že mám čas na sebe, si vážím života i lidí kolem sebe víc. Myslím si, že zapomínáme, jak důležitý tento čas je. Můžete sice sledovat televizi nebo si číst knihu, ale to není to samé, protože se koncentrujete na něco jiného než na sebe,“ míní Bourdeanuová.
Mozek při běhu
Jako zdravotní sestra je si dobře vědoma fyzických přínosů běhání – je to jedna z nejúčinnějších a nejdostupnějších metod pohybu ke spálení kalorií, zlepšení dýchacích funkcí a posílení kardiovaskulární soustavy. Přesto jsou to psychologické aspekty, co ji téměř každé ráno motivuje vstát a jít si zaběhat.
A není sama. Prakticky všichni běžci, se kterými Epoch Times hovořil, uvedli, že největší odměnou při běhání je jim čistá, soustředěná a kreativnější mysl.
Spisovatel Len Saunders je vášnivým běžcem již nějakých čtyřicet let. Říká, že nápady do jeho dětských knih ho vždycky napadly při běhání. „Uvolňuje mi to mysl. Když běhám, nejlíp mi to myslí. Někdy mi to pomůže vyřešit problém anebo jen uvolnit stres,“ napsal v emailu Saunders.
Vědci identifikovali několik faktorů, které by mohly vysvětlit pozitivní účinky běhu na psychiku. Jedním z nich je zvýšený příjem kyslíku. Při běhání musíte víc dýchat a rychleji pohánět krev a mozek tím dostává daleko víc kyslíku, než když sedíte. Aerobik kromě toho ještě stimuluje hippocampus, což je mozková žláza řídící učení a paměť.
Ti, co běhají delší vzdálenosti, se dočkají euforického nastřelení, protože tělo se odměňuje uklidňujícími chemickými látkami včetně endorfinů (hormony uvolňující bolest a svalstvo) a endokanabinoidů (látky podobné složkám v marihuaně, kterou tělo vylučuje jako reakci na stres).
Alexandra Dayritová, PR manažerka ve filipínské pobočce Gold’s Gym, říká, že běhá hlavně kvůli tomu, že ji to zlepšuje náladu. „Odbourává mi to všechny životní stresy, a to mi dává sílu, abych se poprala s každodenními výzvami,“ uvedla Dayritová v emailu.
Běhání může pomoci při celé řadě duševních stavů, jako úzkost, deprese a stres. Pro 31letou Ashley Davidsonovou, která pracuje jako ředitelka PR oddělení, představuje běh především nástroj pro boj se stresem, ale také jí dodává větší sebevědomí. „Hodně mi to pomohlo s mým sebevědomím, které mám celý život velice nízké,“ říká žena.
Davidsonová začala běhat v roce 2011, kdy jí její teď již bývalý manžel oznámil, že si potřebuje najít nějaký koníček. Od té doby absolvovala několik maratonů, půlmaratonů a pětikilometrovek. Pauzu si dala až v poslední době, a díky ní si uvědomila, co všechno jí na běhání chybí.
„Nespávám tak dobře, jako jsem spávala, a nejsem tak tvořivá. Mám pocit, že mám tak trochu zamlženou mysl a řekla bych, že je to kvůli tomu, že teď nějaký čas neběhávám. Když běžím, jsem o hodně šťastnější,“ svěřuje se Davidsonová.
Předcházení zraněním
Významným důvodem, proč je běhání pro čistou mysl tak účinné, je fakt, že vyžaduje zapojení většiny vašeho těla, jste nuceni zaměřit pozornost na dýchání, formu a pohyb. Nicméně částečné vznášení se znamená, že tělo dopadá na zem s větší razancí a čelí tak vyššímu riziku zranění. Ale nebojte – to neznamená, že by běh byl ze své podstaty škodlivý.
Přestože řada jedinců se domnívá, že běhání „není dobré pro kolena“, výzkum ukazuje pravý opak. Studie provedená roku 2017 Národním zdravotním ústavem (National Institutes of Health) ukázala, že běh nezpůsobil dlouhodobé poškození kolen ani osteoartritidu. U běžců je rovněž menší pravděpodobnost, že budou mít bolesti kolen, než je tomu o lidí, kteří neběhají. Další studie prokázaly, že běhání může vést ke zvýšení kostní hmoty a zpomalit její úbytek.
To však neznamená, že by byli běžci úplně bez problémů. Bolesti holeně, kolen, syndrom iliotibiálního traktu a další jsou u běžců všeho věku časté. Běžecký kouč ze San Francisca Nate Helming přičítá tato zranění nesprávnému držení těla a dalším problémům ve stavbě těla.
Podle něj jsou naše těla pro běh velmi dobře uzpůsobena, ale dnešní životní styl dramaticky změnil způsob, jakým se pohybujeme. Hodiny vysedávání, psaní textových zpráv a další chování, které nám těla křiví, z nás činí přihrbené tvory žalostně nepřipravené na chvíle, kdy nabereme rychlost.
„Běh si vyžaduje větší rozsah pohybu, větší rychlost, větší náraz a větší koordinaci. Když se pohybujeme s nějakým omezením – svaly na zadních stehnech nejsou tak dlouhé, kyčle nejsou tak otevřené, ramena jsou zatuhlá – to všechno má mechanické následky. Když k tomu přidáte časový faktor, může to postupně vést ke zranění,“ popisuje Helming.
Předcházet zranění není jenom o protahování hamstringů. Helming doporučuje čtyři základní cviky pro vylepšení běžných nedostatků našich kyčlí, středu těla a ramen: dřepy, kliky, výpady a angličáky.
Hodně běžců klade důraz na obuv jako na primární ochranu před riziky běhání. Helming sice radí investovat do něčeho lepšího, ale nespoléhat se při prevenci zranění pouze na boty.
(Pixabay.com
Zvolte vlastní tempo
Ať už je to běh na běžeckém páse, pěšině v lese nebo poklus kolem bloku, běhání je výhodný způsob, jak si odškrtnout třicet minut fyzické činnosti, kterou podle zdravotních odborníků potřebujeme k odvrácení obezity a chronických onemocnění.
Pokud je to ale několik let, co jste se o běh pokoušeli, Bourdeanuová radí začínat pomalu: „Začněte chůzí. Rozeběhněte se na deset vteřin, pak zpomalte, dokud nepolapíte znovu dech a znovu se rozeběhněte. Druhý den to zvyšte na patnáct vteřin. No, a nakonec budete běžet normálně.“
Z běhání se časem může stát povznášející činnost. Učitelka jógy z Los Angeles Janay Roseová zahrnuje běhání do svého fitness programu několikrát týdně. I když jóga je stále její hlavní pohybovou aktivitou, běhání jí přináší extra dávku energie. „Nastřelí mě to adrenalinem. Můžete utéct ode všeho, co vás v životě pronásleduje, a opravdu si dopřát detox,“ svěřila se nám Roseová v emailu.
Jenže nic se nemá přehánět. Studie zjistily, že zatímco umírněné dávky běhání mohou posílit klouby a zlepšit funkce srdce, zacházet příliš často za tyto hranice a dělat to dlouhodobě může organismus opotřebovat a vést k vážným srdečním potížím.
I Bourdeanuová potvrzuje, že běhání může být návykové, hlavně když se člověk snaží překonat stresová období života. „Mám hodně pacientů, kteří běhají maratony, a nemají už žádnou chrupavku. Říkám jim: ,Tohle nedělejte, poškodí vám to klouby.’ A oni říkají: ,Ale když mě to strašně baví.’ No, možná, že teď to zábava je, ale až vám bude 45 nebo 50, ta bolest žádná sranda nebude.“
Helming dodává, že monotónnost maratonu není něco, na co by naše těla byla dělaná. Těm, kdo touží po výzvách, proto doporučuje kopce, měkký povrch a různorodý terén na stezkách turistických tras.
Pokud si přejete, aby se stalo běhání součástí vašeho života, Helming doporučuje nastavit si plán, který má šanci na dlouhodobé přežití. Dávejte si výzvy, ale nenastavujte si laťku tak vysoko, aby vás to udolalo a vy jste to vzdali. A co je důležité – užívejte si to.
„Síla vůle jako duševní sval má svá omezení, a nakonec se unaví. Přemýšlejte proto, jak to udělat, aby pro vás běhání nebylo jen nějaké masochistické, suché cvičení, ale něco, co vás baví,“ radí běžecký trenér.
Čtěte také: Léčivá chůze: Nejsložitější lék není nezbytně tím nejlepším
Z angličtiny přeložil O. H.; originální článek:
