(Christopher Furlong / Getty Images)
(Christopher Furlong / Getty Images)
Ti z nás, kdo si pamatujeme život před nástupem mobilů, máme alespoň v hlavě koncept, k němuž se můžeme vrátit. Pro mladší generace je však život s obrazovkou smartphonu všechno, co kdy zažili. Neznají nic jiného, a i proto je pro ně velmi těžké se návyku na chytrý telefon zbavit.

Psychoterapeutka Nancy Colierová s tím má osobní zkušenosti. „Vytáhnout z toho vlastní dceru mně stálo hodně stresu a všechny boje v rodině se točily kolem technologie. Na vlastní kůži jsem zažila, jaké to je žít se závislákem. Byla jsem svědkem změn osobnosti, výkyvů nálady a zoufalství.“

Odborníci doporučují, že než dojde v rozvoji nezdravé závislosti na digitálních přístrojích, rodiče by měli určit hranice pro to, jak dlouho jejich děti tráví u obrazovky – a to již od raného věku. Americká akademie pediatrů například uvádí, že děti mladší dvou let by se neměly k obrazovce pouštět vůbec. Výjimkou jsou pouze video hovory se členy rodiny, kteří žijí příliš daleko. Děti od 2–5 let by neměly u tabletů, mobilů a podobných přístrojů trávit víc než hodinu denně, a i ta by měla být využita na kvalitní vzdělávací pořady.

Podle pediatričky Jean Moorjaniové z Dětské nemocnice Arnolda Palmera neexistuje pro děti ve školním věku univerzální míra pro čas strávený nad obrazovkou. Vše záleží na tom, na co se potomci dívají. „Je velký rozdíl, zda se dítě dívá na film nebo hraje videohru, a mezi tím, kdy něco opravdu vytváří, například zpracovává školní projekt. Co opravdu chceme, je, aby rodiče vedli děti k tomu, že z nich vyrostou dobří digitální navigátoři ohledně toho, co na internetu dělají.“

Dříve rodiče děti učili pouze, jak si poradit „na ulici“, v reálném světě, ale dnes je třeba tyto lekce aplikovat i pro virtuální svět. Moorjaniová proto není proti tomu, aby dospívající děti používaly sociální sítě, nicméně je klíčové, aby pochopily, že to, co na internetu sdílí, tam může zůstat navždy. Další věc, na kterou je třeba dbát, je, aby digitální zařízení nebrala dětem čas na úkor zdravého života ve skutečném světě.

„Když se díváte do obrazovky, ztrácíte přímý kontakt. U dětí a dospívajících je obrovsky důležité, aby trávili dostatek času s rodinou, aby probíhala komunikace,“ vysvětluje Moorjaniová. Technologický pokrok slibuje, že učiní naše životy snadnější a připojenější, ale pro mnohé z nás je být non-stop na dosah spíše prokletím než požehnáním.

Zatímco jedna skupina uživatelů by si přála jednodušší život bez digitálního rozptylování, druzí napjatě čekají na budoucnost, kdy budou naše virtuální zážitky ještě mocnější. Šéf Facebooku, Mark Zuckerberg vloni oznámil, že jeho tým pracuje na tvorbě nové sociální sítě, do níž se budou uživatelé moci připojovat s virtuálními brýlemi.

Colierová říká, že bez ohledu na to, jak pokročilé technologie budou, jsme to my, kdo rozhoduje, jaký život chceme žít. „Doufám, že převáží lidský duch a že si vybojujeme zpět kontrolu nad tím, jak tohle chceme používat, protože lidské srdce nelze nakrmit gigabyty. Musíme si zase vytvořit zvyk, že budeme sebe považovat za místo, které je zajímavé a stojí za to se do něj vracet.“


Čtěte také:
 Závislost na moderních technologiích a jak se jí bránit


Z angličtiny přeložil Ondřej Horecký.