Zklidněte bouři v hlavě: Jak žít v míru s negativními myšlenkami

Průměrný jedinec zažívá denně 60–70 tisíc myšlenek, uvádí Laboratoř pro neurosnímkování při University of Southern California. Jako psychoterapeutka mohu s jistotou povědět, že velké procento těchto myšlenek se točí kolem toho, co se může zvrtnout, co se v budoucnu nepodaří, co jsme neudělali dobře a co druzí dělají špatně.

Důvod, proč je opakované negativní myšlenky tak těžké překonat, spočívá v tom, že často pramení z našeho utvrzeného názoru, že „Nejsem dost dobrý“, „Nikdy nedosáhnu toho, co chci“ nebo „Lidem a světu se nedá věřit“. Smyčky opakujících se myšlenek jsou velmi silné a hodně přilnavé právě proto, že jsou postaveny na těchto hluboce zakořeněných přesvědčeních. A my jim věříme, jakoby jejich dorážející vytrvalost svědčila o tom, že mají pravdu. Výsledek? Jsme přinuceni zabývat se jejich obsahem.

V životě bychom se měli co nejdříve naučit něco s negativními myšlenkami dělat. Dokažte jim, že se mýlí, přesvědčte sami sebe, že jsou falešné, nebo je aktivně nahraďte myšlenkami pozitivními. V každém případě je třeba se jim bránit. Já jsem zjistila, že ten nejúčinnější přístup je ve skutečnosti ten nejméně intuitivní. Vypadá to asi následovně: přestaňte se snažit negativní myšlenky změnit, vůbec s nimi nic nedělejte, přestaňte bojovat s tím, co se už děje, a zaměřte pozornost jinam.

Jak můžeme být v pohodě, když to, co se honí v naší mysli, v pohodě rozhodně není? Možná se zdá, že když budeme souhlasit s tím, že naše negativní myšlenky měnit nebudeme, souhlasíme tím také s tím, že jim věříme. Co když to však není pravda?

Co kdyby se tak negativní myšlenky mohly zjevit v našem vnitřním světě a vy byste mohli pochopit jejich obsah, ale nemít s nimi nic společného – nemuseli byste je odhánět, investovat do nich energii, zapojovat se do jejich příběhů a fantazií anebo jim věřit? Co kdyby negativní myšlenky nic neznamenaly o tom, kdo jste? Ale než můžeme tento přístup použít v praxi, musíme uvěřit, že je to možné.

Žijeme v kultuře, kde se po nás chce, abychom ustavičně něco dělali. Když pak dostaneme pokyny, abychom nic nedělali, může se zdát, že to nestačí. Proto může být nápomocné, když si slovo „nedělat“ přeformulujeme jako něco aktivnějšího. Konkrétně tedy, místo abyste se soustřeďovali na neměnění svých myšlenek, procvičujte si obracet pozornost od myšlenek samotných k tomu, co je za nimi.

Hned jak se negativní myšlenky objeví, máme tendenci zúžit naši pozornost na ně, jako paprsek laseru, a tím blokujeme všechno ostatní, co může v našem vědomí existovat. Co kdybychom se proto podívali za ně a zauvažovali, co dalšího se tam nachází? Co za nimi a pod nimi leží? Když to tak uděláme, necháme ty myšlenky na pokoji a zaměříme pozornost na prostor kolem nich. Je to jako zaostřit z letících ptáků na oblohu za nimi.

Co je u tohoto přístupu důležité, je, že hned neposuzujeme, zda máme negativní myšlenky. Pravdou je, že myšlenky běhají bez toho, jestli jim to dovolíme nebo ne. Skutečnost, že se negativní myšlenky pořad a pořád vracejí, je vedlejším produktem operačního systému naší mysli. Neznačí to selhání na naší straně. Nejsme kvůli tomu méně spirituální nebo nadměrně ustaraní. Čím dříve tuto pravdu dokážeme přijmout, tím dříve se můžeme věnovat žití.

Vyzkoušejte si to na den nebo jen na hodinu: neměňte své myšlenky, bez ohledu na to, co obsahují. Prostě je nechte na pokoji, nechte, ať přicházejí. Obraťte svou pozornost od myšlenek k tomu, kdo poslouchá – vaše vlastní povědomí a přítomnost. Vnímejte prostor, v němž se myšlenky objevují, ticho za hlukem a klid pod pohybem.

Když svou pozornost tímto způsobem přesunete, stane se něco velmi zajímavého. Myšlenky začnou ztrácet svou moc. Stále tam možná budou, ale už nemají takovou sílu. Hlasitost myšlenek se změní z křiku na šepot. Někdy, když myšlenky přestanou tak lákat a nemohou s námi pohnout ani nás zaplést do svých osidel, začnou se kompletně vytrácet. Ale i když nezmizí úplně, i jejich oslabení je úspěch.

Opakované negativní myšlenky jsou součástí naší lidské cesty. Nelze je zastavit. Co však udělat můžeme, je přestat se snažit změnit nezměnitelné. Podstatné je, jak se k myšlenkám a k sobě stavíme. Vnitřního míru dosáhneme, až vzdáme boj s nevyhnutelným a přesměrujeme svou pozornost k novým hranicím.

Z angličtiny přeložil O. H.; zdroj: