Ocílka, troud a jiskra

 

Chlapík v dobovém oděvu se velmi soustředil. V jedné ruce kámen, ve druhé ocílku, tak pomocí obou rukou vykřesal jiskru, jiskru přenesl na troud, troud se foukáním rozdoutnal, pak rozhořel a mohl být přenesen na ohniště. Oheň, na němž odedávna závisel život lidstva, se rozhořel v ohništi, na které mířil velký kovářský měch. Jak měchem dmýchal, oheň hořel stále více a více.

Pazourek poznáme nejvíce asi z románů Eduarda Štorcha o pravěkých lidech, forma křemene z odrůd chalcedonu poskytovala štěpný materiál k výrobě pravěkých zbraní – i ke křesání ohně. Od foukače ohně se dozvídáme, že se k nám kdysi hromadně dovážel a lze jej nalézt na moravských polích. A proč že se tak dovážel? Především kvůli zbraním. Bez křesadla by puška – předovka, remingtonka nebo mušketa - nevystřelila. Po asi 50 výstřelech se musel pazourek vyměnit. Došla mu životnost.

Jak historie ukazuje, nejen základ ohně, ale zbrojení a střelba byly pro lidstvo důležité.

A co je to troud? Slovo troud se už dávno stalo příslovečným pro něco hodně suchého, co snadno vzplane. Dozvídáme se, že troud je vlastně dřevokazná houba choroš. Ale nejen to, choroš se musí namočit a roztlouci, aby byl následně vysušen a mohl se používat. Takže – nejprve namočit – a pak musí být suchý. Jako troud.

Troudnatec kopytovitý byl člověku prospěšný z několika důvodů. Už pravěcí lovci houbu užívali k zastavení krvácení. Plodnice troudnatce kopytovitého obsahují kyselinu listovou ze skupiny vitaminů B, jež je nutná pro tvorbu červených krvinek, a rovněž ergosterol – provitamin B.

Jejich schopnost zastavit krvácení se dlouho přisuzovala tříslovinám, které mají stahující účinky. Později se však zjistilo, že obsahují anti-B aglutinin, látku, která shlukuje krevní tělíska v krevní skupině B. V lidovém léčitelství se používal k jednoduché dezinfekci ran.

Vysušené a vyklepané staré plodnice dávaly tzv. troud, který sloužil kdysi člověku k uchovávání a přenášení ohně; to bylo důležité v dobách, kdy člověk získával oheň jen s obtížemi. Později se troud používal při střelbě z mušket. Lidé přišli i na to, že se velké plodnice tohoto choroše dají po macerování v louhu vyklepat v tenké plsťovité pláty. Ty se pak sešívaly a dělaly se z nich vesty, rukávníky nebo čepice.