Prokletí multitaskingu: Je možné dělat dobře víc než jednu věc najednou?

Díky počítačům a smartphonům máme dnes víc příležitostí žonglovat s několika úkoly najednou než kdy předtím. Na jediné obrazovce stíháme posílat textové zprávy, aktualizovat si stav na Facebooku, sledovat video, hrát hru a kdoví, co ještě.

Mohlo by se zdát, že jsme teď v multitaskingu díky technologiím lepší, ale důkazy ukazují, že nám to může naopak mozek oslabovat. Vědci ze Stanfordské univerzity objevili, že studenti, kteří dělají na internetu několik činností zároveň, mají horší koncentraci a kratší dobu pozornosti, než jejich vrstevníci, kteří se multitaskingu věnují minimálně.

Příčinou našeho deficitu v multitaskingu jsou biologická omezení. Pouze počítače dokáží najednou vykonat několik výpočtů, zatímco lidská pozornost si vyžaduje soustředění se na jednu věc, vysvětluje neurovědkyně Susana Martinez-Condeová.

„Nervové okruhy, které jsou při soustředění používány, jsou supresivní okruhy. Jestliže rozdělíte svou pozornost mezi dvě nebo vícero úloh, ty se navzájem potlačují, protože dávat pozornost znamená, že potlačujete něco jiného,“ říká vědkyně.

To znamená, že multitasking, přinejmenším u člověka, je nemožný, protože naše mozky nedokáží věnovat pozornost dvěma věcem zároveň. Přesnější výraz by proto měl být „přepínání mezi úkoly“ a většina z nás není dobrá ani v tom.

Experti odhadují, že přeskakovat z jednoho úkonu k druhému dokáží pouhá dvě procenta populace. Ten zbytek se musí pořádně duševně namáhat, aby převedl pozornost mozku z jednoho úkonu na druhý, a mimo to, čím víc pozornosti si daný úkon vyžaduje, tím hůře se našemu mozku přepíná.

Koordinace činností, jež si vyžadují malou pozornost, jako pojídání svačiny, kontrola emailu a sledování pořadu v televizi, je ještě dosažitelná, ale když se přesunuje pozornost mezi dvěma náročnými úkoly, například psaní sms a řízením automobilu, následky mohou být fatální. Jedna studie prokázala, že lidé, kteří při řízení telefonují (i když mají hands-free), jsou stejně špatní řidiči jako ti pod vlivem alkoholu.

Pakliže jsou lidé v multitaskingu tak neschopní, proč se mu neustále věnujeme? Podle Martinez-Condeové je to podobné jako s kouzelnickými triky. Protože naše pozornost funguje nejlépe, když ji zaměříme pouze na jednu věc, kouzelník se často snaží odvést pozornost diváka vícero způsoby, aby zakryl detaily svého triku a vytvořil tak přesvědčivou iluzi.

K podobnému scénáři dochází, když sedíme u počítače a na něčem pracujeme, převádíme peníze na účtu nebo vykonáváme další úkony náročné na pozornost. Každých pár minut nám pípne mobil, aby nás upozornil na novou zprávu, email nebo upozornění na Facebooku, a tím nás přinutí přesunout pozornost jinam. Jelikož se tato rozptýlení zdají tak drobná, máme za to, že mají na naši práci pramalý dopad, jenže ony stejně ukrajují z koláče našeho času a pozornosti.


Ilustrační záběr. (Flickr/Pedro Ribeiro Simoes)

„Vždy, když tohle uděláte, přicházíte o čas, od 30 vteřin až po pět minut. Jenže ke konci dne se to všechno pěkně nastřádá,“ uvádí Martinez-Condeová. Ve světě, kde se vyžadují pohotové reakce, existuje silný sociální tlak na to, abychom byli s našimi elektronickými přístroji neustále připojeni a v kontaktu. Problém je však v tom, že naše neustálá připojenost k internetu sebou nese prvky závislosti a dále podrývá naši pozornost.

Výzkum z Ohio State University zjistil, že u studentů, kteří potřebovali studovat, panovala větší pravděpodobnost, že se uchýlí k digitálnímu rozptýlení. Studenti si byli vědomi toho, že takovéto chování jim stojí v cestě k dosažení svých cílů, přesto jim jejich návyk multitaskingu přinášel při studiu pocit většího emocionálního uspokojení.

Psychologové o tomto typu návyku hovoří jako o „přerušovaném povzbuzení“. Jde o stejný mechanismus, díky kterému jsou hazardní hry tak návykové. Například když neustále kontrolujeme sociální média, zpravidla se nic neděje. Ale nakonec se něco nového objeví a nás to pobídne k okamžité reakci. Tato občasná a nepředvídatelná odměna nás tak udržuje v prostředí, kde se většinu času nic zvláštního neděje.

Zaměstnavatele lákadlo multitasking přitahuje rovněž. Podle Conrado Lamase, šéfa marketingu v jednom španělském startupu, vidí společnosti v pracovnících, kteří dokáží žonglovat s vícero úlohami, velké úspory.

„Technologie za posledních pár desetiletí soustředily do kanceláří úkony, které dříve vykonávali tři, pět, někdy deset pracovníků na plný úvazek,“ říká Lamas. Firmy podle něj budou investovat do jedinců, kteří se soustředí na jeden úkol, pouze za předpokladu, že je k tomu bude něco motivovat.

Jenže kulturní analytička Margaret Kingová, která pro velké korporace studuje lidské chování, tvrdí, že zaměstnavatelé tento motiv nevidí, protože neumějí změřit, jak multitasking ubližuje výkonnosti.

Vezměme si jako příklad oddělení péče o zákazníka, kdy zaměstnanec musí zvedat telefony, věnovat se zákazníkům osobně a ještě chodit do skladu, aby zkontroloval průběh objednávky. Každá z těchto úloh sebou přináší své osobité těžkosti, ale neustálé přeskakování z jedné na druhou nás navíc stojí víc než jen čas.

„Na místech, kde se vyžaduje hodně multitaskingu, lidé rychle vyhoří a odcházejí. Je to kvůli opotřebení, kterého se našemu mozku dostává tím, že se snažíme dělat spoustu různých věcí ve stejném časovém úseku,“ objasňuje Kingová.

Dokončit projekt si vyžaduje čas a pozornost. Jenže řada zaměstnanců pracuje v kancelářích, které jsou plné nejrůznějších rušivých prvků a situací, a proto nemají čas úkoly splnit. To je podle Kingové také důvod, proč si tolik lidí nosí práci domů.

„V práci nemůžete říct šéfovi, že na něho zrovna nemáte čas. Doma, pokud to rodina chápe nebo žijete sami, se s nikým bavit nemusíte, a tak se můžete konečně soustředit,“ říká analytička.

Pokrokoví architekti, kteří nezapomínají na produktivitu, dnes navrhují kancelářské prostory, které umožňují lepší koncentraci a méně příležitostí pro neustálou interakci s kolegy. Než však taková pracoviště budou ve společnosti rozšířenější, experti doporučují zbavit se co nejvíce rozptýlení v okolí.

„Stále je tu neustávající boj o naši pozornost, proto musíme kontrolovat prostředí kolem nás. Když na něčem pracuji, zavřu si email a Facebook a vypnu si zvuk na mobilu. Jinak vím, že bych si všechno pořád kontrolovala a nechávala se vyrušovat,“ předkládá svůj návod Martinez-Condeová.

Pro Kingovou je klíčem k úspěšnému hospodaření s časem nastavení priorit. Místo aby se lidé snažili udělat všechno hned, měli by si určit, co je nejdůležitější, a vložit veškerou energii do dokončení tohoto jediného cíle. „Když se nejdřív postaráte o vaši největší prioritu, všechno ostatní se tak nějak srovná,“ radí americká analytička.