Chov prasat na bio farmě v Sasově zajišťuje jejich welfare. (Z. Danková / ET ČR)
V dokumentárním snímku Evy Lammelové, který je promítán na festivalech eko-filmu, vidíme, jak se pár mladých lidí vkrade na území supermarketu, vyloupí kontejner s vyhozenými potravinami a odnáší si je domů. Ostraha z marketu tvrdí, že potraviny jsou nepoužitelné, jsou polité kyselinou a staré mnoho dní… Ale tomu se ti dotyční jen smějí. Vzápětí je vidíte, jak z vyhozených potravin vaří jídlo, ochutnávají a poté ho vezou na nádraží, kde je podávají bezdomovcům. Potraviny jsou v pořádku, pouze nesplňují kritéria obchodních řetězců.
Mladí lidé si uvědomili, že touto formou mohou pomáhat třeba lidem bez domova. Ekologičtí odborníci sdělují, že se ročně vyhodí 1/3 vyrobených potravin. Toto množství by hladovějící část lidstva nasytilo natřikrát! Jak je možné, že jídlo se ztrácí, vyhazuje?
Dříve lidé v potu tváře dobývali ze země svůj chléb. Dnes se topí v množství potravin, spotřebitelé nakupují i co nepotřebují, jídlo se zkazí, potravina se vyhodí. S vyhozenou potravinou odchází současně energie, za kterou byla přivezena do místa prodeje nebo vyrobena, práce, kterou pekař nebo někdo jiný vynaložil k její výrobě, růst obilí a hnojivo z půdy, na které vyrostla.
Potraviny jsou dnes velmi levné a dostupné, říká biofarmář Josef Sklenář. Nevážíme si jich. Biozemědělec, který nehnojí pole ropnými produkty, vytěží z 1 hektaru 2–3 tuny obilí. Konvenční zemědělec, který hnojí chemicky, ze stejného kusu pozemku vytěží 5–5,5 tuny obilí.
Růst kuřat se stále urychluje. Dříve trvalo 90 dní, než vyrostl bojler. Potom 42 dní, dnes již jen 30 dní, říká farmář. Rychlené zvíře však není chutné.
Potraviny jsou dnes velmi levné a dostupné. Nevážíme si jich.
Některými experty bylo očekáváno přelidnění planety a že by potenciálně mohl nastat hlad. Nyní produkujeme více potravin než před 40 lety. Dostupnost pohonných hmot zlevnila dovoz potravin. Na druhé straně – je dnes požadavek, že potraviny mají vypadat esteticky. Zahnutou mrkev nebo okurku supermarkety odmítají vzít, že by se neprodaly.
„Vypěstoval jsem cibuli a nabídl ji obchodnímu řetězci,“ sděluje biofarmář Sklenář. Supermarkety cibuli odmítly, že je moc malá. Příští rok vypěstoval opravdu větší cibuli. Supermarkety ji opět odmítly, že když je tak veliká, nikdo nebude věřit, že je opravdu bio. Od té doby dodává zeleninu jen malým prodejcům.
Nevážíme si ani rostlinné, ani živočišné potravy. (Z. Danková / ET ČR)
Byznys se přesunul do míst, kde najde levnou pracovní sílu a nemusí dodržovat ochranu přírody. Následkem žďáření deštných pralesů pak vidíme původní obyvatele, žebrající Indiány, slumy na krajích velkoměst, kde pak žijí, zejména v Jižní Americe.
Sója je skvělá potravina a navíc je to rostlina, která si odebírá dusík ze vzduchu, leguminóza*. Rostliny, které rostou v našem podnebí a mají tu stejnou vlastnost, jsou např. jetel a luštěniny.
Když potkáš na poli jetel, pokloň se, připomíná biofarmář dávné rčení a vysvětluje, že na poli, kde předtím rostl jetel, se pak urodí bohatá úroda, protože jetel půdu vydatně pohnojí a dodá jí dusík.
Mysli globálně, jednej lokálně
Jak neplýtvat potravinami
Enviromentalisté, kteří sledují ztráty potravin v řetězcích, došli k tomu, že k přístupu neplýtvání potravinami se musí začít od dětství, v rodině. V základních školách zavádějí přednášky pro 2. stupeň. U dětí, které k šetrnosti a vážení si potravin jsou vedeny již z domova, se objevuje zájem o téma. U školáků, jejichž rodiče žijí spíše konzumně, a to právě předávají svým dětem, už tolik pochopení nebo zájmu nenacházejí.
Mysli globálně, jednej lokálně, radí farmář ze Sasova na Vysočině, který pěstuje rostliny i chová zvířata. Za posledních sto let jsme spotřebovali energii, která se tu vytvářela miliony let, dodává farmář. Lidé se začínají probouzet a šíří se zájem o sféru zacházení s potravinami a s energií.
Zeleninová zahrada na bio farmě. (Z. Danková / ET ČR)
*rostlinná bílkovina
