Alfred Strejček. (alfredstrejcek.cz)
Za časů, kdy nebyla televize a panovalo rozhlasové vysílání, sluchové vjemy vyvolávaly obrazy, které vyrůstaly v posluchačově hlavě. Tradiční byly (a dosud jsou) nedělní odpolední pohádky. Rodiče šli po obědě spát nebo držet siestu, zatímco potomci zaujatě naslouchali pohádce, případně si k ní ještě pastelkami na papír kreslili svou představu příběhu, který zněl z rozhlasové bedýnky.
Mezi rozhlasové protagonisty patří zejména někteří starší, ale dodnes jsou mezi nimi také ti současní. K hercům s opravdu nezapomenutelnými hlasy patří Alfréd Strejček, Miroslav Moravec (ten „ošklivý pán), herec Jan Tříska, Petr Oliva, bývalá herečka Consuela Morávková, František Smolík, Jiří Adamíra aj.
Consuela Morávková. (Screenshot/Youtube)
Jeden ze zvučných hlasů, Alfréd Strejček, se dodneška věnuje rozhlasu, pro který během asi 40 let natočil více než tisíc pořadů. Jeho doménou bývala role vypravěče v dramatizacích románů Jaroslava Foglara, Arthura Ransomeho apod.
V současnosti převážně moderuje hudebně zaměřená pásma ve spolupráci se Štěpánem Rakem. Objevil se i v televizních nebo filmových rolích, kde si zahrál i milovníky nebo třeba Eugena Oněgina či Charlese Baudelaira. Milovníci dokumentárních filmů o přírodě a dálkách si mohou vychutnávat jeho provázející komentáře.
Nemůžeme nevzpomenout na Strejčkovu první ženu, kterou byla původně herečka Consuela Morávková. Také její hlas slýchali milovníci rozhlasových her a pohádek z éteru, a dlužno dodat,
že zněl velmi nevšedně. S Alfrédem spolu žili 13 let.
Žil jeden zlatník, který měl dvě dcery...
Osud Consuely nebyl lehký. Narodila se za Protektorátu v roce 1944 a zažívala celkem hezké dětství. Avšak když v 50. letech její otec, zlatník, odmítl předat svůj rodinný majetek komunistům, byl uvězněn, jeho žena se zhroutila a Consuela byla nucena již v tak útlém věku podepírat svoji matku. Vyučila se soustružnicí, ale láska k herectví ji provázela od dětství a díky svému talentu hrála v rozhlase a posléze i ve filmu. Díky své starší sestře tíhla k umění, učila se tančit, zpívat i šermovat. Studovala lidovou konzervatoř a počátkem 60. let se jí podařilo umístit do sboru operety v Divadle Na Fidlovačce.
Svoje jméno dostala…
Svoje nevšední jméno dostala z inspirace románem George Sandové Consuelo. Rodiče očekávali chlapce a po narození dcery jméno obměnili na - Consuela. Její dědeček Emanuel Morávek byl vynikajícím cellistou, hudbu miloval a když tak objížděl svět, setkával se s různými cizími jmény. Od té doby se v rodině tradují zvláštní jména.
Consuela nehraje již od konce 70. let. Zatímco v dobách ranějších vytrvala a šla za svým hereckým posláním, po rozvodu s Alfrédem emigrovala do Spojených států. Po jejím odchodu ze země se přestaly promítat filmy, v nichž hrála, a jako herečka měla být zapomenuta.
Dnes vystupuje jako lektorka jógy a zdravého životního stylu. Když se jí ptají, zda se opravdu nepřeje vrátit k herectví, ponechává otázku otevřenou.
Pár filmů, ve kterých Consuela Morávková hrála: Kdyby tisíc klarinetů, 1964; Klec pro dva, 1967; Utrpení mladého Boháčka, 1969. U filmu se uplatnila také jako dabérka – namluvila jednu z hlavních postav ve filmu NEVĚSTA S NEJKRÁSNĚJŠÍMA OČIMA (1975). Uplatnila se v dabingu zahraničních filmů, např. HOSPODA VE SPESSARTU, 1958.
