Zuzka Pátková pod křišťálovou sochou bílého lva. Zuzce se líbila zejména energie toho místa. Jedná se o 3tunovou sochu lva z královského křišťálu s velkým růženínovým srdcem. Autorem sochy je poměrně známý africký umělec Andries Botha.. (Zuzana Pátková)
Zuzka Pátková pod křišťálovou sochou bílého lva. Zuzce se líbila zejména energie toho místa. Jedná se o 3tunovou sochu lva z královského křišťálu s velkým růženínovým srdcem. Autorem sochy je poměrně známý africký umělec Andries Botha. (Zuzana Pátková)


Hic sunt leones: Zde jsou lvi*

Dokážeme komunikovat se zvířaty?

Zuzana Pátková má odmalička potřebu obklopovat se zvířaty. Naučila se s nimi telepaticky rozmlouvat a přijímat zprávy od zvířat. Komunikace se zvířetem probíhá obdobně jako komunikace mezi lidmi, avšak s tím rozdílem, že řeč je nahrazena vzájemným sladěním energetických polí člověka a zvířete. Na tomto principu funguje oboustranná výměna informací, říká Zuzka.

Pokud je člověk schopný přijmout myšlenku, že jsme všichni stejní v tom slova smyslu, že ve zvířatech proudí stejná životní energie jako v lidech, že přemýšlí, cítí emoce a fyzické procesy těla, pak vzájemná komunikace funguje. Je totiž založena na respektu a bezpodmínečné lásce směrem ke zvířeti. Pokud bychom se chtěli podívat na komunikaci nejen z energetické stránky, ale spíše z té fyziologické, potom platí, že při rozmluvě se zvířetem je v činnosti pravá mozková hemisféra. Pro interpretaci zvířecích zpráv do lidského jazyka se aktivuje hemisféra levá, vysvětluje Zuzana.

Je možné spojit se s fyzicky přítomným zvířetem nebo přes fotografii s libovolně vzdáleným zvířetem či s již zemřelým zvířetem. Jak ale zdůrazňuje Zuzka, stěžejní je praktický trénink komunikace a čistá mysl. Pouze v momentě, kdy člověk oprostí svou mysl od strachu, pochybností či potřeby aplikovat logiku, uslyší jemné a tiché zprávy od zvířat. Přestože se Zuzka věnuje komunikaci se zvířaty poměrně krátce, z pohledu relativity času je to již dost dlouho na to, aby ji zvířata přesvědčila o své nekonečné moudrosti a o tom, že se lidé mohou od zvířat mnohé naučit.

20170225-lsvi
Linda Tucker opustila svět modního průmyslu a reklam, dokázala propojit šamanskou mytologii s novodobou vědou a v roce 2002 založila organizaci na ochranu bílých lvů Global White Lion Protection Trust. (whitelions.org)

V lednu 2017 zavedla tuto mladou ženu její láska ke zvířatům až do Jihoafrické republiky (JAR), konkrétně do oblasti zvané Timbavati. V tomto krásném koutě planety, o jehož krajině místní lidé říkají, že stále vypadá jako v dobách prvních lidí, běží projekt na navrácení bílých lvů do jejich původního prostředí, do buše. Timbavati, ležící na severovýchodě JAR a sousedící s Národním parkem Kruger, je jediným místem na světě, kde se bílí lvi vyskytují. Navíc jsou zde stále velmi silně cítit šamanské tradice místního kmene Shangaan, dle kterých je na bílé lvy nahlíženo jako na pomocníky Země, kteří přinášejí lidstvu zprávu o přístupu k přírodě a o životu jako takovém, v těchto zásadních dobách pro vývoj planety.   

20170314-lvy
Tři lví koťata se svojí pyšnou matkou, volně žijící v přírodě. (Copyright GWLPT)

"Šamani příchod bílých lvů na zem předpověděli dávno předtím, než byla tato zvířata vůbec spatřena,“ vypovídá Zuzana. První záznamy o výskytu bílých lvů v Timbavati pocházejí ze 70. let minulého století. Bílí lvi však na sebe upoutali pozornost pytláků a lovců, kteří jejich stavy dramaticky snížili. Během 10 let z volné přírody zmizeli. Byli chováni převážně v zajetí, v soukromých rezervacích, v zoo nebo ve „lvích zábavních parcích či množírnách“ - jako budoucí trofeje. V současné době nadále platí, že stovky bílých lvů žijí v zajetí. Divoce jich momentálně žije pouze jedenáct.

Pojďme se ještě na chvíli zastavit u bílého zbarvení těchto velkých koček. Nejedná se totiž o albíny, protože tato zvířata mají dostatek tmavého pigmentu – mají černě zbarvenou oblast tlamy a „nosní houbu“. Tyto vzácné šelmy ale nesou gen, který blokuje standardní zlatohnědé zbarvení. Touto „genetickou mutací“ disponují i někteří zlatí jedinci, a proto se může stát, že se zlatým rodičům narodí bílé mládě.  

20170220-zuzana4
Křišťálový lev, symbol Bílých lvů v Timbavati. (Zuzana Pátková)

Spojení mytologie a vědy

„Návrat bílých lvů do přírody by nebyl možný, kdyby nebylo jedné neústupné, statečné a báječné ženy – Lindy Tucker,“ sděluje cestovatelka svou zkušenost z Afriky. Linda Tucker pochází z Jihoafrické republiky, ale začátkem 90. let žila v Londýně a Paříži obklopená módním průmyslem a světem reklamy. V roce 1991 se zvláštní shodou „náhod“ seznámila s Marií Khosou, tradiční léčitelkou z kmene Shangaan. O tři roky později se do Afriky vrátila a nejen po boku Marie začala studovat veškeré informace o lvech, speciálně o těch bílých. Linda dokázala propojit šamanskou mytologii s novodobou vědou a v roce 2002 založila organizaci na ochranu bílých lvů Global White Lion Protection Trust. Návrat bílých lvů do volné přírody začal v roce 2005 příběhem bílé lvice Marah a jejích 3 bílých koťat. Marah, která žila 5 let v zajetí, se velmi rychle adaptovala na život ve volné přírodě a na lov, stejně jako její mláďata, kterým bylo v té době 9 měsíců.  

„Jak se bude člověk chovat k bílým lvům, tak se bude příroda chovat k lidem.“

Momentálně Lindina organizace spravuje 3 rozsáhlé rezervace, ve kterých žijí dvě bílé lvice, čtyři bílí lvi a čtyři zlaté pustinné lvice (Z celkového počtu 11 volně žijících zvířat se jedná o těchto 6 v rámci chráněných rezervací a zbylých 5 žije ve volné přírodě.). Tyto rezervace fungují z velké většiny jako samostatný ekosystém, nachází se v nich různé druhy antilop, zebry, bradavičnatá prasata a mnohá další zvířata. Ta se přirozeně množí a zároveň jsou oblíbenou lví kořistí. Zde je také dobré zmínit, že v tomto koutě světa není na lov nahlíženo jako na soubor predátora s kořistí. Lov představuje spíše rituál úcty a respektu, kdy lovené zvíře dovolí šelmě, aby bylo uloveno.

Na bílé lvy je nahlíženo jako na posvátná zvířata, a tak se k nim přistupuje, a tak se s nimi komunikuje.

V tradičních afrických příbězích se mnohdy mluví o mezidruhovém přátelství zvířat a lidí, velmi často právě mezi lvem a člověkem.

Se skupinou dalších 7 lidí z různých koutů světa měla Zuzka možnost ve lví společnosti zakusit, že podobnou formu vzájemného respektu a lásky dokáží i lidé mezi sebou. Kemp, v němž bydleli, leží přímo uprostřed jedné z rezervací a je obehnán elektrickým plotem. Večer bylo obvyklé usínat za zvuků lvího volání. V jednom dni na ně lvi dokonce čekali přímo u brány. Všichni lvi mají obojky a dle signálu GPS se získá jejich přibližná poloha v rámci rezervace. Jezdili za nimi dvakrát denně, poprvé v pět hodin ráno zkontrolovat, co se u těchto nočních lovců událo přes noc, a následně v pět hodin odpoledne, kdy je většinou našli ještě spící.

Tyto výpravy absolvovali v otevřeném jeepu, a když se jim podařilo lvy najít, vypnul se motor a strávili s těmito úžasnými zvířaty několik desítek minut.

„I když lépe by bylo říci, že nám lvi dovolili setkání s nimi,“ podotýká Zuzka. Několikrát na ně doslova čekali na prašné cestě nedaleko kempu, ale jindy se stalo, že nechtěli být viděni, a i když s vozem jezdili po rezervaci 2 i 3 hodiny.

„Když se setkání podařilo, vždy se neslo ve velké pokoře a vzájemném respektu. Existuje něco jako kočičí oční pozdrav neboli ujištění, že nejste vzájemnou hrozbou, a bylo neskutečně kouzelné sledovat, jak tyto obrovské kočky ve stejném duchu odpovídaly zpět,“ dosvědčuje mladá žena a dodává:  

„Obzvláště ´lví kluci´ byli co do velikosti obrovští, ale pohybovali se ladně a sálal z nich neskutečný klid a mír. Bílí lvi předávají opravdu silná poselství.“

20170220-zuzana2
Pro kmen Shangaan jsou bílí lvi posvátní, tak se k nim přistupuje a s nimi i komunikuje. (Zuzana Pátková)

Lvi na vývoz...

Každá mince má ale dvě strany. Tou druhou stranou v případě lvů jako takových je skutečnost, že je legální je lovit a prodávat části jejich těl. V již zmíněných „lvích zábavních parcích“ je zcela běžné odstavit mláďata od matky a nechat turisty se s nimi fotografovat. Následně jsou dalším zdrojem peněz „procházky s lvíčaty“ a v momentě, kdy zvíře doroste, je možné dospělého lva zastřelit jako trofej. V tomto „lvím průmyslu“ často figurují právě bílí lvi.

V Jihoafrické republice se momentálně vedou velké diskuze o nově plánovaném zákoně, který umožní vyvážet lví kostry. Je o ně zájem primárně v Asii, kde by sloužily dále do farmaceutického a kosmetického průmyslu. Prozatím je zvažována kvóta 800 lvích koster za rok, a to pouze lvů držených v zajetích. Mezi řádky je ale jasné, že dle kostry není možné poznat, zda zvíře žilo v zajetí či nikoli. Jsou tím tedy ohrožena i divoká zvířata, ve smyslu přítomnosti pytláků v těchto zvířecích královstvích.

„Není mým cílem končit smutně, ale spíše předat komplexní obrázek... Shrnuto podtrženo, Afrika byla nepopsatelnou zkušeností, a přesto, že jsem tam byla poprvé, tak určitě ne naposled.“ uzavírá Zuzka své vyprávění. 


Poznámka: Bílý (z heraldického hlediska stříbrný) lev je od 12. století českým symbolem.


*„Hic sunt leones: Zde jsou lvi“ – badatelé užívají tuto frázi jako metaforu pro pojmenování jakéhokoliv neprozkoumaného objektu výzkumu.