Rozhovor: Martin Čapek – z hlediska osobního rozvoje je šerm jedním z nejlepších sportů na světě

Sešli jsme se s Martinem Čapkem k rozhovoru přímo v Centru sportovního šermu v Letňanech, kde působí na pozici trenéra sportovního šermu, abychom společně pohovořili o tomto zajímavém sportu, který má v Čechách poměrně dlouhou tradici.

Šerm bývá často rodinná záležitost, takže když Jiří Beran v roce 1992 s dvěma přáteli založil šermířský klub v pronajaté tělocvičně Tupolevovy školy, byli jejich první šermířští nováčci jejich děti, přátelé apod.

Pan Beran byl kamarádem mého otce, jezdil s ním na tábory, kde k šermu zlanařil moji sestru. Tehdy jsem jako zarytý fotbalista měl na šerm názor asi jako většina lidí. Byl to pro mě divný sport, jak tam skáčou v bílých dresech, mají na sobě kukly a meče. Moc mě to nebralo.

Po čase mě pozvali, ať se přijdu podívat na sestru, která už jezdila na šermířské závody po republice i do zahraničí, tak jsem to šel zkusit, začalo mě to bavit a byla tam skvělá parta lidí. Od té doby, neříkám, že jsem tomu úplně propad, ale přišly první úspěchy a vydržel jsem u šermu až do dneška.

Šermovat jsem začal ve čtrnácti, což je na dnešní poměry relativně pozdě. Dneska začínáme nabírat nováčky od osmi let, ale stále není daná striktní věková hranice, jak spodní, tak horní. Jirka Beran také začínal jako fotbalista v jednadvaceti letech a dotáhl to na šesté místo na mistrovství světa, šermoval v české reprezentaci a v roce 1988 měl jet dokonce na olympiádu, ale tehdy finance na české družstvo spolkli nějací papaláši, kteří jeli do Soulu místo českého šermířského družstva.

Postupně se to nabalovalo. V juniorských kategoriích jsem se už dostal na evropské a světové šampionáty, pak už mě to začalo živit a v současnosti nedělám nic jiného. Je to... nechci říct práce nebo zaměstnání, protože stále je to pro mě koníček, který mě živí.

Stále aktivně šermuju a k tomu už osmým rokem učím šermovat mládež.

Ne, to, že jsme placení profesionálové, vychází z toho, že jsme součástí vysokoškolského sportovního centra, kde pobíráme tabulkové platy.

Co se týče závodů, je šerm, jak říkáme, takový životní styl. Rozhodně to není pro většinu lidí. Není to něco, čím by se člověk mohl uživit. Světový pohár je o tom tam přijet a získat body do žebříčku, za vítězství dostat diplom a jede se zase domů.

Světlou výjimkou je pouze pohár v Kataru, kde to pořadatelé zaplatí. Takže peníze v šermířských soutěžích opravdu nejsou.

V tomto ohledu si myslím, že se jedná o jeden z nejlepších sportů na světě. Rozvíjíte úplně všechno, jak fyzickou část, tak i psychickou, protože dnešní sportovní šerm je hodně rychlý dynamický sport a dobří šermíři jsou zároveň vynikající atleti. To je jednoznačné.

Druhá věc je psychická část. Dobrý šermíř by měl mít rovnoměrně rozvinutou fyzickou, psychickou a technickou část dovedností. Myslím si, že psychická část je z nich úplně nejdůležitější.

Při šermířských zápasech se u člověka projeví jeho neuvěřitelné vnitřní vlastnosti. Můžete mít natrénováno sebevíc, technicky to zvládat dokonale, ale potřebujete to prodat v docela krátkém časovém úseku. Každý soupeř je úplně jiný a každý může použít nepředvídatelné akce. Je třeba rychle reagovat na to, co na vás soupeř vymyslí.

Jsou samozřejmě typy, kteří jsou více útoční, jiní jsou spíše obránci, ale může vás kdykoliv snadno překvapit, že na vás některý obránce naopak vyběhne.

V základní skupině se šermuje na pět zásahů, a ty můžou padnout za patnáct nebo dvacet vteřin – a je po zápase. Velice důležitá je psychická složka šermíře. Umět se zkoncentrovat na úplné maximum, co dokáže.

Kdo se dokáže zkoncentrovat, dostane se do takového závodního transu, potom jsem přesvědčen, že dokáže v šermu podat výkony, o kterých ani netušil, že jich je schopen.

Když jste úspěšný a někde jste něco vyhrál, už si vás ostatní budou hlídat, budou se na vás připravovat, budou se na vás chtít vytáhnout. Potom je hodně složité takovouto roli ustát.

Přesně to mě na šermu baví. Najít soupeře, s nímž jsem vyrovnaný, a porazit ho tím, že to ustojím psychicky.

Já jsem býval docela „nervák“. Některá utkání mě rozhodila a bohužel mě rozhodila tak, že i v dalším zápasu jsem šermoval špatně. Šerm je z tohoto hlediska hodně o zkušenostech. Dneska už se na to dívám s nadhledem. Minimálně vím, jak na něco budu reagovat a čemu raději předcházet.

Zjistil jsem, že se při šermu dají zjistit psychické nebo psychologické vlastnosti člověka. Jak reaguje, jaký ve skutečnosti je. O někom můžete mít představu, že je to hodný tichý člověk, který by neublížil mouše, ale najednou zjistíte, že při zápase je to bojovný dravec.

Ve skutečnosti to tak může být i v normálním životě. Může to být třeba nějaký ředitel podniku, protože si to umí přesně poskládat tak, jak chce. Nebo naopak, někdo chodí zase namachrovanej, „Já sem svalnatej...“ – a pak se bojí, že do něj někdo bodne, „mně to bolí“ a podobně.

Myslím si, že dobrá věc je dělat teambuildingy s šermem. Ano, je to trošku komplikovanější, co se týče materiální části, ale když sem dorazí skupina deseti nebo patnácti lidí kvůli teambuildingu, vidíte, jak poznají jeden druhého, jak reagují. Najednou zjistí, že ten je docela soupeřivej, ten se na to vykašle, toho už to nebaví...

V současném stavu, v jakém náš klub je, by to určitě šlo. Tím, že už zde působíme 25 let, máme nějaký materiál navíc, kordy, masky, nebo dresy. Když se někdo ozve, jsme schopni pro něj uspořádat například takovouto teambuildingovou akci.

Letos se nám přihlásilo 30 nováčků, které jsme byli schopni obléct a vybavit tak, aby jejich tréning stál za to.

Šermíř musí mít chráněné celé tělo. Když to vezmu od hlavy, je třeba mít kovovou masku, na sobě dres, pod ním se nosí podvestička, což je další výstuha pro ozbrojenou paži. Potom kalhoty sahající pod kolena, podkolenky a boty. Na ozbrojenou ruku se navléká rukavice. Jediná část, která není chráněná, je neozbrojená paže.

Takže pokud k tomu přičteme jeden kord a jednu šňůru, která převádí elektronickou evidenci zásahů, zaplatíte za vybavení kolem deseti tisíc korun.

Pokud jezdíte na závody, je lepší mít nějakou zbraň do zálohy, třeba dva až tři kordy, protože se vám mohou poškodit nebo zlomit. Stejně tak šnůry byste měli mít alespoň dvě.

Je ale pravda, že vybavení vám vydrží třeba deset let, takže jde spíše o větší prvotní investici. Každopádně u nás vám vybavení třeba na první rok půjčíme, než zjistíte, jestli vás to bude bavit a u šermu vydržíte nebo ne.

S neelektronickými kordy, flerety nebo šavlemi se ve sportovním šermu už moc nešermuje. U nás se s nimi pouze trénuje. Pokud jde o zápasy, ty vždy probíhají se elektronickou evidencí zásahů.

V ČR je evidovaných přes dva tisíce šermířů. Nevím, kolik je jich aktivních. My jako největší klub v ČR máme 110 aktivních členů.

Ne. V tomto směru český šermířský svaz bohužel není. Chtělo by to něco vydávat.

Já jsem rozený sportovec a v šermu vidím z větší části tu sportovní část, jak se prosadit, jak někomu něco dokázat a podobně. Je pravda, že jak se sportovní šerm do dneška vyvíjel z toho historického šermu, stále s sebou nese přívlastek džentlmenství, rytířství, čestnosti a podobně.

Soupeři se musejí na začátku nejprve pozdravit. V rámci pravidel odšermovat a na konci si opět vzdávají pozdravem určitou úctu. Já jako laik na historii dělám tyhle věci automaticky, aniž bych za tímhle účelem k šermu přišel.

Určitě mi šerm pomohl v osobním životě. Díky němu se dokážu lépe ovládat. Vždycky mám možnost si jakoukoliv životní situaci přirovnat k tomu, co jsem zažil už v šermu. Ať už je to kladné nebo záporné nebo to ve mně vyvolává nejrůznější pocity.

Šermuji už dvacet let a prožil jsem s šermem hodně velkou část života. A díky tomu, že jsem z věcí díky šermu vždycky našel nějaké východisko a byla tady dobrá parta lidí, dokážu to odevzdávat v osobním životě, snažím se to předávat těm nejmenším, aby k tomu přistupovali tak i oni.

Šerm býval takovým vysokoškolským sportem. Do jisté míry díky tomu také přežil. Dokonce dnes se v Praze ještě na jedné škole šerm vyučuje.

Jedná se o Vysokoškolský sportovní klub Humanita, který má oddíl šermu. Členství v jednotlivých oddílech je určeno zejména studentům Univerzity Karlovy, na jejíž půdě klub působí už téměř šedesát let.

Ti, co jsou v reprezentaci, jsou vysokoškoláci nebo ještě studující. Při šermu je třeba přemýšlet. Každého to může bavit, ale k tomu, abyste dosáhli nějakých úspěchů, je do toho třeba zapojovat hlavu.

Není o tom nadrilovat nějaký pohyb. Každý zápas je jiný a je třeba do toho vnést vlastní „know-how“. A to každý nemusí mít.

Jako velký prosazovatel šermu bych byl samozřejmě pro. Chápu, že z materiálního hlediska to není úplně jednoduché. Možná na nějakých soukromých školách by byla větší šance.

Z mého hlediska schází větší propagace. Minimálně by se hodily nějaké televizní pořady, časopisy, reklamy, pořádání prezentačních akcí a podobně.

Velmi jsme ocenili pozvání do Olympijského parku Lipno, kde jsme strávili jeden týden. Denně se nám tam vystřídalo třeba tisíc lidí. Mohli si zkusit šermovat. To byla pro nás obrovská reklama.