Degradace ekonomie a vzestup Donalda Trumpa

Šok kolem zvolení Donalda Trumpa americkým prezidentem zasáhl celý svět. Velká média v Evropě a ve Spojených státech se zamýšlejí nad tím, proč se průzkumy veřejného mínění a výsledek voleb tak lišily. Je však zřejmé, že nepřišly na to podstatné.

Společnost se mění. Ekonomika se také vyvíjí rychlým tempem. Je třeba si uvědomit, že ekonomové nedokázali předpovědět žádnou větší ekonomickou krizi dopředu, přijít s účinnými opatřeními, jak se s nimi vypořádat ani předejít sociálním sporům, které se v obdobích krizí vynořily.

Monetární uvolnění ani fiskální stimuly nedokázaly od finanční krize v roce 2008 napravit ekonomickou škodu, pouze způsobily ještě větší rozdíly mezi společenskými třídami. Tím základním důvodem je, že ačkoliv se ekonomika z technického pohledu pohybuje dopředu, základy ekonomiky a společnosti zůstávají neměnné.

Etická ekonomie

Jádrem prvotní ekonomie bylo studovat základní úlohu státu a jednotlivce. Zakladatel ekonomie, Adam Smith, byl profesorem filozofie a etiky. Ve svém životě nikdy o ekonomii nepřednášel. Když přišel s konceptem „neviditelné ruky, věnoval víc pozornosti morálním faktorům na trhu. Byl toho názoru, že trh je morální, protože každý v rámci usilování o své vlastní zájmy podporuje pokrok a rozvoj sociálních zájmů. 

Zakladatel makroekonomie Keynes tvrdil, že ekonomie je v podstatě o etice, tedy vědě o mravnosti. Všichni známí ekonomové minulosti si vzali za své prosazovat rozvoj lidstva, mravní pokrok a osud zranitelných lidí ve společnosti. Později došlo k tomu, že výzkumné nástroje ekonomie začaly být víc a víc zaslepenější, jejich rozsah širší a širší a modely složitější a složitější, zatímco se víc a víc vzdalovaly od morálky a etiky. Studie „maximalizace“ jako hlavního myšlenkového módu znetvořila ekonomii na robotickou efektivnost.

Z ekonomie nezůstalo nic víc než pouhá prázdná analýza výkonnosti. Silný důraz na humanistické myšlenky se vytratil. Pokud má ekonomie za nejvyšší cíl výkonnost, není možné brát v potaz potřeby zranitelných skupin ani vyřešit otázky spravedlnosti a spravedlivosti.

Během poslední finanční krize bylo největším negativním účinkem volné monetární politiky to, že se zhoršily modely přerozdělování bohatství. V globální ekonomickém procesu nastolování rovnováhy bylo uvolněno značné množství peněz na kapitálové trhy, do nemovitostí a na další trhy, což vytvořilo cenové bubliny.

Zámožná třída vyřešila krizi snižování bohatství pomocí peněžní bubliny, a tak se stalo, že bohatí nejenže zůstali krizí nezasaženi, ale dokonce ještě zbohatli díky zvýšení cen majetku. Jenže lidé s průměrným a nízkým platem museli za peníze uvolněné centrální bankou zaplatit zredukováním reálné ekonomiky. Jejich příjmy se tedy ztenčily.

K této situaci došlo po celém světě, včetně Číny. Čína od roku 2008 uvolnila obří stimulační balíček, čímž vytvořila cenovou bublinu, zejména v oblasti realit. S tím jak reálná ekonomika a výroba stagnovaly, realitní trh zažívá pod vedením vlády velký boom a zámožní lidé jej vidí jako nejlepší formu investice. V některých městech se dnes nahlíží na vlastnictví nemovitostí jako na symbol bohatství a společenského postavení, ne jako na prostředek k poskytnutí bydlení.

Ve velkých čínských městech se postupně vytvářejí dvě protichůdné třídy: třída s nemovitostmi a třída bez nich. Třída, která vlastní půdu ochotně využívá realitní bubliny, zatímco třída bez půdy si může jen vzdychat. Bytová výstavba se v Číně stala překážkou pro sociální vitálnost a rovnoprávnost. V procesu boje s krizí z roku 2008 si místní samosprávy udělaly z realit finanční zdroj příjmů, a to všechno mělo dopad na morálku ve společnosti.

Francouzský ekonom Thomas Piketty ve své knize Kapitál v 21. století zkoumá ekonomické kořeny lidské nerovnoprávnosti. Pikettyho výzkum tvrdí, že to, že kapitálové zisky převažují nad  příjmy z práce, je hlavním důvodem propasti mezi bohatými a chudými.

V Číně najdeme mnoho takových případů. V letech 1997 až 2007 se propadl podíl platového ohodnocení pracujících na HDP z 53,4 procent na 39,74 procent. Zato podíl příjmu z kapitálu se neustále zvyšoval a podíl operačních přebytků firem na HDP vzrostl z 21,3 procenta na 31,29 procenta. Čína má jeden z nejméně spravedlivých rozdělení příjmů na světě.

Veřejná politika v Číně by se neměla zaměřovat pouze na růst a výkonnost, ale také na distribuci spravedlnosti a bohatství. Vždy jsem měl pocit, že Čína maří čas reformami přerozdělování příjmů. Reformy přinášejí užitek čím dál méně lidem a to ještě nestandardními kanály, což stlačuje kupní sílu velké většiny obyvatelstva. To vede k ještě větší ekonomické stagnaci a ke ztrátě spravedlnosti a výkonnosti.

Trumpovo vítězství nás může poučit, že společnost s velkými propastmi v bohatství přinese vážnou nejistotu. Ekonomický obor se musí vrátit zpátky a znovu integrovat pole etiky a spravedlnosti, jinak se z Trumpova „náhodného“ triumfu stane předvídatelná jistota.

Zdroj: