Co vyvolává mlsnotu a jak s ní bojovat?

Silné chutě na jídlo jsou velmi běžným jevem. Jedna studie s více než tisícovkou respondentů ukázala, že je zažívá 97 procent žen a 68 procent mužů. Většinou k nim dochází odpoledne a navečer a v průměru dvakrát až čtyřikrát za týden.

Nedostatečná výživa?

Dlouho se mělo za to, že chutě na jídlo jsou způsobeny snahou těla napravit nutriční nedostatečnost nebo omezování některých potravin. Podle této teorie je chuť na šťavnatý steak znamením, že tělo potřebuje železo nebo bílkovinu. Chuť na čokoládu může zase znamenat, že lidem chybí fenyletylamin, chemická látka, které se dává do spojitosti s romantickou láskou. Fenyletylamin se ve velkých dávkách nachází v čokoládě.

Teoreticky je možné, že chutě na některá jídla vyvolává nedostatek vitamínů. Silný nedostatek vitamínu C vedl dřív u námořníků, kteří neměli zásoby čerstvého ovoce a zeleniny, ke kurdějím. Jistý britský kaplan psal o osudech lidí na moři, kteří trpěli kurdějemi, a zmiňoval, že tito jedinci měli velkou chuť na ovoce. Když se ho konečně dočkali, byli „z toho nejrozkošnějšího luxusu“ silně dojati.

Obecně je však třeba podotknout, že neexistuje žádný důkaz, který by spojoval naše běžné chutě s nutriční nedostatečností. Předně se ukázalo, že když lidé drží dietu, mlsnota není tak silná.

V jedné studii byla skupina obézních lidí omezena 12 týdnů na dietu s velmi nízkými kaloriemi. Měli dovoleno konzumovat pouze maso, ryby nebo drůbež. Všechno ostatní bylo zakázáno. Během této diety se znatelně snížilo jejich bažení po nízkotučných potravinách, potravinách s vysokým obsahem proteinu a po složených sacharidech. Nedošlo k žádnému navýšení chuti na zakázaná jídla.

Mlsnotu může, zdá se, zarazit omezení určitého typu jídla. Studie nízkotučných a nízkosacharidových diet u obézních lidí zjistila, že omezení sacharidů mělo za následek snížení návalů chutí a omezení tuků zase snížilo chutě na tučné pokrmy.

Kdyby byla teorie o nutriční nedostatečnosti opravdu pravdivá, nevysvětluje, proč vedou některé potraviny, které jsou bohatší na živiny, k menším návalům chuti než jiná jídla. Například sýr čedar nebo salám mají daleko vyšší obsah fenyletylaminu než čokoláda, ale rozhodně nevyvolávají zdaleka tak silné chutě.

Co způsobuje chutě na jídlo? 

Má se za to, že chutě na konkrétní jídlo pochází z kombinace sociálních, kulturních a psychologických faktorů. V Severní Americe lidé nejvíc touží po čokoládě, ale jinde to tak není. V Egyptě mají chutě na čokoládu jen jedno procento mladých mužů a 6 procent mladých žen. Japonky zase mají větší chutě na rýži a sushi, což odráží vliv tradičních potravin a kultury.

Důležitá je podstata vztahu mezi konkrétními potravinami a chutěmi. Chutě se mohou vynořit, když se spotřeba určitých potravin zkombinuje s hladem. V jedné studii byla část účastníků výzkumu vybídnuta, aby jedla čokoládu jen tehdy, když jsou mezi jídly hladoví. Za dva týdny se u nich vyvinula větší chuť na čokoládu než u skupiny, která jedla čokoládu jen po jídle, když už byli plní.

Další teorie má za to, že se chutě mohou vynořit za specifických podmínek, například při emočních stavech. Bylo dokázáno, že chutě jsou častější u jedinců, kteří vykazují vyšší míru stresu. Vynořují se rovněž důkazy, že chutě ovlivňují i mikroby v našich střevech.

Jak mlsný jazyk ovládnout

Jak jsem popisoval výše, návaly chutí lze zredukovat tím, že omezíte některé druhy potravin. Uvedená studie obézních pacientů s omezeným příjmem sacharidů a potravin s vysokým obsahem cukru zjistila, že stravovací preference a do menší míry i chutě na jídlo, byly potlačeny po dobu dvou let. To znamená, že jde o dlouhodobý efekt.

Změna jídelníčku samozřejmě není snadná. Je to otázka silné vůle. Mohou vám pomoci různé kognitivní techniky. Vědci například rozdali 110 milovníkům čokolády pytlík s čokoládami, aby ho při sobě nosili jeden týden. Polovina skupiny dostala školení o „kognitivní restruktualizaci“, technice, kdy člověk zpochybňuje nepřesné myšlenky a nahrazuje je myšlenkami přesnějšími.

Druhá skupina dostala školení v technice vnímavosti, tzv. „kognitivní zklidnění“. Účastníkům bylo řečeno, aby své myšlenky neměnili a místo toho je jen pozorovali a snažili se sami sebe vizualizovat jako oddělený subjekt od svých myšlenek.

Na konci studie vyplynulo, že u lidí v druhé skupině byla třikrát větší pravděpodobnost, že si čokoládu odepřou než u jedinců v první skupině. Technika vnímavosti funguje tak, že se člověk od svých myšlenek distancuje místo aby se je snažil vymýtit a nahradit.