Letecká záchranná služba má ukončit svoji činnost (reportáž)

 

 

„Když vrtulník přistane, pacient se na transportním prostředku, který je ve vrtulníku, předá na lehátko a můžete s ním zajet přímo do nemocnice, což dříve možné nebylo. Předtím se musela přistavit sanitka, která převážela pacienta z areálu záchranky do nemocnice, což znamenalo jisté zdržení a nároky na další personál. Nyní zde vrtulník operuje bez nutnosti kooperace s pozemní výjezdovou skupinou, což je velká výhoda,“ upřesňuje dr. Novotný.

Vcházíme do hangáru, kde majestátně parkuje vrtulník firmy Alfa-Helicopter. Už jen pár týdnů do konce roku bude firma Alfa-Helicopter provozovat svůj stroj pro Zdravotnickou záchrannou službu Kraje Vysočina. K 1. lednu 2017 má ukončit svoji činnost a službu má převzít jiná firma, která se přihlásila do vyhlášeného tendru ministerstva zdravotnictví na poskytovatele letecké záchranné služby.


Než se rozhlédneme po prostoru, potkáme pilota vrtulníku s kávou v ruce, přidá se k nám také primář záchranky dr. Vaňatka.

 

Letecká technika slouží k záchraně lidí podobně jako pozemní vozidla, její největší předností je rychlost transportu pacienta. Pochopit rozměry této služby není jednoduché - vrtulník patří firmě Alfa-Helicopter (dále jen Alfa), zdravotnické vybavení uvnitř vrtulníku však náleží zdravotnické záchranné službě.

„Pokud to máme zkonkretizovat, tak vrtulník – a jeho technické vybavení – patří provozovateli LZS Alfě včetně pilota a technika. A zdravotníci letecké skupiny – lékař a zdravotnický záchranář – jsou zaměstnanci záchranné služby a zdravotnické zařízení je také záchranné služby. Tato společnost má uzavřenu se záchrannou službou nájemní smlouvu na prostory, kde je umístěna letecká záchranná služba,“ vysvětluje dr. Novotný.

A máme štěstí – protože někdo měl „smůlu“: přichází pokyn, že vrtulník musí vzlétnout. Budeme svědky naléhavé akce, startu vrtulníku.

Vrata hangáru se otevírají, posuvná plošina i s vrtulníkem vyjíždí po kolejnicích ven na denní heliport. Vedle něj se nachází ještě heliport vybavený osvětlením pro noční přistání. Přítomná zdravotnická záchranářka si obléká záchranářskou vestu a do ruky bere zodolněný tablet, který slouží k vytváření zdravotnické dokumentace. Technik odpojí vrtulník od žlutého vozíku, kde byl dosud napojen na elektrický proud - ten vrtulník nasává do svého „čumáku“. Současně se podle potřeby dotankují pohonné hmoty.

Běží mi hlavou – proč se tankuje až teď, na poslední chvíli? Těsně před startem. Všechny činnosti probíhají soustředěně, někdo naléhavě potřebuje pomoc.

Dr. Novotný vysvětluje, že vrtulník nesmí být zatížen zbytečným břemenem, tankuje se tudíž podle toho, kolik lidí stroj ponese a na jakou vzdálenost poletí. Vidíme, že vzlet vrtulníku doprovází celá řada činností, které na sebe musí přesně navazovat. Vteřiny ubíhají rychle, když se chystá start. Ale pak, když už je stroj ve vzduchu, dorazí na vzdálené místo neštěstí třeba za 8 minut.

Vidíme, že technik odpojil hadice od vrtulníku, motor běží, vrtule sviští. Ještě pár posledních hmatů na určitá místa v plášti stroje, a technik odstoupí. Posádka už je uvnitř vrtulníku, se záchranářkou odlétá i primář. Stroj změní zvuk a pomalu se vznese nad hangár. Tehdy nás vichr z rotoru málem odvane. Ve výšce nabere směr a zamíří k cíli.

„Tým, který pracuje, musí perfektně znát základnu, na které působí. Aby získali znalost a orientaci, to vyžaduje určitý čas. Nedokáži si představit, že tady 31. 12. letos skončí Alfa a že sem nějaký další provozovatel postaví 1. 1. 2017 jiný vrtulník a začne to fungovat úplně stejně, jako jsme viděli teď,“ říká dr. Novotný. „Tým se musí nějakým způsobem sehrát. Je to celá řada navazujících činností. Není to možné udělat přes noc.“

Říká se, že česká zdravotnická záchranná služba je jedna z nejlepších.

Po vzletu helikoptéry se přesuneme nahoru do zdravotnického operačního střediska.

V operačním středisku jsou dva pulty, u nich sedí zaměstnanci, někteří se stihnou po nás s úsměvem ohlédnout.

„Je to nově vybudované operační středisko, bylo zrekonstruováno v rámci integrovaných operačních programů, vloni otevřeno. (Předtím to měli zcela jiné.) Máme zde tzv. dvě „hnízda“, čili jsou čtyři pracovníci na pult tady a čtyři tam vzadu v tzv. hnízdech. Systém je zase zdvojený – pojištěný, kdyby se náhodou něco stalo. Vzadu máme vedoucího lékaře, který má samostatnou pracovní místnost,“ ukazuje dr. Novotný.

Na hlavní světelné tabuli je vícero oken. „To, co nás nejvíce zajímá, je dálnice a meteorologická informace z radaru,“ ukazuje dr. Novotný. Každý operátor má před sebou ještě 4 vlastní monitory.

„V pravém okně vidíte všechny výjezdové skupiny, které pracují,“ pokračuje náměstek. Barvy znamenají různé fáze zásahu: jak jsou na základně nebo převáží pacienta nebo se blíží k místu události. V zásahovém vozidle se časy zadávají statusovačem. Přesné časy jsou součástí zdravotnické dokumentace, operátorce se daný status barevně projeví na ikonce výjezdové skupiny. Pak má k dispozici mapy událostí, radiofonní telefonickou komunikaci a musí sledovat ještě kanál veřejnoprávní televize, kdyby se něco dělo.

Dr. Novotný drží v ruce malou černou krabičku: „Krabička začne pípat v okamžiku, kdy máte výjezd. A tady tomu říkají ´žužu´“, ukazuje na zdi úžasně barevné zařízení. „Barevné pásky se vždy rozsvítí a ještě začnou pípat. To má konkrétní výjezdová skupina zásah, pak se ta informace objeví v počítačích a ten samotný zásah nám vyjede jednak v papírové podobě z tiskárny, jednak k nám přijde elektronicky do tabletu v zásahovém vozidle.

Systém výzvy k výjezdu je několikanásobně jištěný. Když některý z těch systémů vypadne, tak ten další funguje. Nemůže se stát, aby výjezdová skupina o zásahu nevěděla.“

Zdravotnické operační středisko Zdravotnické záchranné služby na Vysočině má tzv. dvoustupňový systém řízení. To znamená, že dva operátoři obsluhují tísňovou linku 155, nabírají a zpracovávají tísňovou výzvu, další operátor vysílá výjezdové skupiny – řídí je, a další komunikuje se zdravotnickými zařízeními. V případě, kdy se té činnosti nakupí víc, mohou se vzájemně zastoupit.


V Kraji Vysočina schází kardiochirurgie i neurochirurgie. „Všichni naši pacienti se směřují mimo Kraj Vysočina a jde o čas,“ připomíná dr. Novotný.

 

„To je také jedna z indikací pro vzlet LZS. Rekognoskace místa nějaké mimořádné události – velká dopravní nehoda na silnici nebo vlakové neštěstí – pohled seshora umožní lepší obhlídku místa neštěstí. Mohou se dohledat všichni postižení. Je to jedna z výhod nasazení letecké záchranné služby,“ hodnotí Novotný.

To, že LZS na Vysočině nebo v Brně či jinde končí, se odráží v tisku již od března letošního roku. V podstatě to znamená, že LZS bude pokračovat dále, ovšem s jiným provozovatelem.

Během října 2016 vydalo několik zdravotnických společností veřejné prohlášení, které se vztahuje k aktuálnímu stavu a vývoji událostí kolem výběrového řízení na nové provozovatele LZS v šesti střediscích. Výbor ČLS JEP-Společnosti urgentní medicíny a medicíny katastrof, Asociace zdravotnických záchranných služeb ČR a výbor České resuscitační rady v něm vyjádřili obavu nad dopadem tohoto vývoje a o bezpečnost a kvalitu poskytované služby vzhledem k časové tísni, ve které se přechod na nové provozovatele odehrává.

Podle posledních zpráv byly ze strany MZČR podepsány další smlouvy na provozování LZS.

Společnost Alfa-Helicopter, která LZS provozuje přes 20 let, se odmítla k aktuálním událostem vyjádřit.

Čtěte také: Letecká záchranná služba má ukončit svoji činnost (rozhovor) – 2. díl