Smazání otázky a odmítnutí vysvětlení k reformě transplantačního odvětví v Číně

Což by přinejmenším mohlo být možné vysvětlení pro tichou záměnu 491. otázky ze seznamu 500 „Často kladených otázek“ umístěných na internetových stránkách China’s Organ Transplantation Development Foundation, čínské nadace pro rozvoj transplantace orgánů, agentury provázané se státními orgány podporující dobrovolné dárcovství.

Na začátku srpna 2016 otázka zněla: „Mohou odsouzenci ve vězení požádat o darování svých orgánů po jejich smrti?“

Odpověď: „Pokud budou splňovat základní požadavky dárcovství orgánů, funkce orgánů budou normální, jsou ochotní a nepožadují kompenzaci, jakýkoliv vězeň může darovat orgány.“

American Journal of Transplantation uvedl, že existence otázky a odpovědi je především bizarní a také je ve veřejném rozporu s oficiálně skloňovanou politikou čínských úřadů hovořících o reformě transplantačního systému. Autoři článku dodávají, že tento fakt „činí praktickou sílu jakýchkoliv změn diskutabilní“.

Mluvčí čínského transplantačního odvětví Chuang Ťie-fu od prosince 2014 totiž oficiálně sliboval, že již žádné další orgány transplantované v čínských nemocnicích nebudou pocházet z cel smrti, od vězňů odsouzených k hrdelním trestům. Což byl donedávna oficiální program čínského ministerstva zdravotnictví.

Zůstává nejasné, proč se taková otázka vyskytuje na polooficiálních internetových stránkách, které patří nadaci provozované Chuang Ťie-fuem, ještě téměř dva roky pro ohlášených změnách. Rozhodně tím Chuang zpochybňuje své vlastní veřejné sliby.

Zdá se však, že odpověď prozatím zůstane záhadou, neboť o něco později v srpnu, poté, co deník Epoch Times upozornil na otázku několik čínských i západních lékařů, byla v tichosti nahrazena jiným textem.

„Bude informace o dárcovství široce oznámena v médiích?“ Ptá se nová otázka. „Ne“, zní odpověď.

Přesto zůstává otázka, zda jsou či nejsou vězni odsouzení k trestu smrti i nadále užíváni jako zdroj transplantovaných orgánu, nezodpovězena. Čína totiž nevydala žádný nový zákon zakazující využívání orgánů vězňů, a ani nedošlo ke zrušení původního předpisu z roku 1984, který poskytl právní rámec pro jejich využití.

E-mail zaslaný nadaci se žádostí o komentář ke vzniklé situaci se nesetkal z žádnou reakcí.

Selhání při realizaci Čínou slibovaných změn vedlo mezinárodní transplantační společenství k neuznání čínského transplantačního systému a k veřejným výtkám bývalého šéfa Transplantační společnosti na významné konferenci v Hongkongu minulý měsíc.

Mezitím pozornost i nadále směřuje k otázce, zda primárním zdrojem orgánů nebyli po celou dobu mimosoudně popravovaní vězni svědomí, namísto zločinců odsouzených k trestu smrti, jak tvrdí Čína. Diskutováno je především zneužívání následovníků duchovního hnutí Falun Gong, které se stalo terčem násilných represí vedených čínským režimem od roku 1999.

Evropský parlament (2013, 2016) i Sněmovna reprezentantů USA (2014) uznaly expertní zprávy dokládající existenci státem řízeného zneužívání následovníků Falun Gongu v nemocnicích Lidové osvobozenecké armády jako důvěryhodné. Obě instituce tuto praxi odsoudily a požadují trestní stíhání viníků. Dokumenty zpracované na toto téma získaly významná ocenění, a tato otázka figurovala v řadě nedávných zpráv deníku The New York Times.

Reakce čínské strany na vznesená obvinění jsou velice skromné, ve většině případů nulové. „Směšné!“. Bylo vše, co Chuang Ťie-fu, bývalý náměstek čínského ministra zdravotnictví, řekl na nedávné transplantační konferenci v Hongkongu, ke stovkám stran podrobných důkazů, které experti nasbírali během deseti let práce v terénu. Dle expertů došlo v čínských nemocnicích od roku 2000 k několika set tisícům transplantací orgánů pocházejících z neobjasněných zdrojů.