Jak Čína bojuje o vliv ve filmovém průmyslu

Představte si, že politická strana oznámí nový systém kontroly nad Hollywoodem, který zakazuje všechna záporná vyobrazení této strany, všechna negativní vyobrazení policie a vojska, a také všechna pozitivní vyobrazení náboženství nebo jakékoliv vykreslování nadpřirozena.

Hollywood vlastně už tyto požadavky následuje. Jen to nedělá na základě popudu žádné americké politické strany, nýbrž Komunistické strany Číny ve snaze dostat své filmy na čínský trh. Čínské firmy dnes kupují klíčové společnosti na americkém filmovém trhu a řada amerických studií vstupuje do partnerství s čínskými společnostmi a ochotně následuje instrukce čínských cenzorů. Čínský režim tak získává kontrolu nad tím, co Hollywood může a nemůže produkovat.

Vůdcům v Pekingu ale nejde jen o pouhou cenzuru nebo zisk. Oni vedou kulturní válku a obětí jsou diváci všude na světě a tvůrčí svoboda amerického filmařství.

Kontrola vnímání

Podle zprávy Americko-čínské komise pro ekonomické a bezpečnostní otázky (USCC) vydané 28. října 2015 „pohlíží Čína na film jako na komponent sociální kontroly“. Tento postoj lze jasně vidět u některých snímků, které byly cenzurovány nebo zablokovány kvůli zásahům komunistické strany.

Příkladem může být film „Kapitán Phillips“ z roku 2013 s Tomem Hanksem, který hraje kapitána nákladní lodi unesené somálskými piráty, kterého zachrání jednotka amerických mariňáků. Zpráva komise uvádí, že tento snímek byl v Číně zablokován, „protože pozitivně vyobrazoval Spojené státy a americkou armádu“.

Ve filmu „Mission: Impossible 3“ z roku 2006 se objevila scéna, kde se v Šanghaji sušilo prádlo venku na šňůře. Čínští cenzoři tuto scénu vystřihli, protože, jak uvádí zpráva „nešlo o pozitivní zobrazení Šanghaje, navzdory tomu, že se film v Šanghaji částečně natáčel a mnoho lidí tam nevlastní sušičky“.

Zásahu cenzorů se dočkal i snímek „Men in Black 3“ z roku 2012. Byla z něj odstraněna scéna, kde se civilistům vymazávaly vzpomínky. Jeden čínský plátek napsal, že „tento záběr by mohl být vnímán jako komentář k čínské cenzuře internetu“. Výčet takovýchto zásahů by mohl pokračovat, jen namátkou třeba Karate Kid z roku 2010, kde zloduchem byl Číňan (pro cenzory nepřijatelné) anebo uvedení 3D verze Top Gun, kdy film byl zcela odmítnut, protože „vyobrazuje vojenskou dominanci USA“, praví zpráva USCC.  

Podle Amara Manzoora, autora knihy „Umění průmyslové války“, používá Komunistická strana Číny filmy stejně jako firma, která vychvaluje své výrobky a zároveň útočí na své klíčové rivaly. Manzoor uvádí jako příklad film „Transformers: Zánik“ z roku 2014. Ve snímku se objevilo přinejmenším deset čínských výrobků, od počítačů až po víno. „Z pohledu mediálního chtěli mít v americkém filmovém průmyslu čínské zastoupení, protože s americkými filmy mohou dosáhnout lepšího (marketingového) zásahu než s filmy čínskými.“

Pověst čínského režimu ve světě není zrovna nejlepší, proto se strana snaží pomocí cenzury filmů zkreslit vnímání světové veřejnosti ve svůj prospěch. Nutí Hollywood, aby vypouštěl všechny záporné prvky, a místo toho poskytl Číně pozitivní, byť falešný image. Zároveň tlačí filmaře, aby nezobrazovali úhlavního konkurenta Pekingu, Spojené státy, v kladném světle.

Podle Ronalda J. Rychlaka, profesora práv z právnické fakulty University of Mississippi, není použití filmu autoritářskými režimy nic nového. Cílem je šířit propagandu a zabránit populaci, aby zpochybňovala status quo. „To nejlepší umění nás nutí zpochybňovat, přemýšlet. Motivuje nás, abychom zvažovali nové možnosti, a to komunisté nechtějí,“ říká Rychlak.

Čínský filmový trh

Hollywood je otevřený cenzuře čínského režimu z jednoho prostého důvodu – věří, že je to vstupenka na čínský trh. Peking má ustavený systém kvót, který určuje, kolik zahraničních filmů smí  být puštěno na čínská plátna. Momentálně jde o 34 filmů ročně, což pro západní filmová studia znamená ostrou vzájemnou konkurenci.

Podmínky vstupu jsou přísné. Hollywood si musí zvolit mezi opuštěním 25 procent svých tržeb v kinech anebo prodáním filmů čínským úřadům za pevnou cenu. Subjekt, který rozhoduje o vpuštění filmu do Číny, se jmenuje Státní správa pro tisk, publikace, rozhlas, film a televizi (SSTPRFT).

Které snímky se dostanou mezi šťastných 34, je tak trochu ruská ruleta, protože čínské úřady nejsou příliš důsledné v určování pravidel obsahu. Pro filmové tvůrce to znamená, že se musí snažit o bližší a přímější spolupráci s čínskými cenzory. Výsledkem snahy se zalíbit jsou pak větší či menší zásahy do scénáře. Například film „Rudý úsvit“ z roku 2012 měl původně pojednávat o invazi Spojených států komunistickou Čínou. Tvůrci ale provedli změnu, když z Číňanů udělali Severokorejce.

Hollywood má kromě sebecenzury ještě další cestu na čínský trh, a tou je přímá spolupráce na vzniku filmu s čínskými společnostmi za drobnohledu úředníků ze SSTPRFT. Tím se zaručí, že film nebude klasifikován jako zahraniční. Filmová studia však musí splnit dodatečné podmínky, například, jak uvádí zpráva USCC: „musí mít alespoň jednu scénu natočenou v Číně, mít alespoň jednoho čínského herce, obdržet alespoň jednu třetinu celkové investice na tvorbu filmu od čínských firem a obecně vyobrazovat pozitivní čínské prvky.“

Čínské nákupy 

Zatímco Hollywood má napilno s hledáním čínských partnerů, kteří by mu usnadnili vstup do Číny, čínské firmy se poohlíží v zahraničí, kde si investicemi ve filmovém průmyslu kupují vliv.

Dalian Wanda Group je první čínská společnost, která letos v lednu získala velké hollywoodské studio. Jde o Legendary Entertainment, za které zaplatila 3,5 miliardy USD. Kromě toho čínské firmě již patří druhý největší provozovatel kin v USA, AMC Entertainment Holdings, australská síť kin Hoyts Group nebo přední evropský provozovatel kin Odeon & UCI Cinemas Group. Také se šeptá, že se chystá koupit 49procentní podíl v Paramount Pictures.

Kino společnosti AMC poblíž newyorského Times Square; 23. srpen 2016. Čínská společnost Dalian Wanda Group koupila v roce 2012 AMC Entertainment Holdings za 2,6 miliard dolarů. (Samira Bouaou / Epoch Times)

Mezi další čínské společnosti, které se derou do západního filmového průmyslu, patří Tencent, DMG Entertainment, Baidu a státní čínská televize CCTV. Řada z těchto firem přitom má mlhavé napojení na Komunistickou stranu Číny, protože bez konexí ve státní správě se v Číně velký byznys dělat nedá. Z toho vyplývá, že tyto společnosti budou prosazovat agendu a zájmy čínského režimu.

Kulturní válka

Bývalý komunistický vůdce Chu Ťin-tchao v roce 2012 obvinil západní mocnosti z „duchovního znečištění“, „buržoazní liberalizace“ a snah rozdělit zemi. Vyzval také ke zvýšené opatrnosti a zavedení efektivních protiopatření na poli ideologickém i kulturním.

 

Huffington Post napsal v březnu 2012 v reakci na Chuův proslov následující: „Na jednu věc se můžeme spolehnout: vylepšení cenzury, dohled Velkého bratra a kontrola myšlenek.“ Čínský režim se nijak netají se svou rétorikou proti zábavě „made in U.S.A.“ ani se svou vlastní strategií, jak tuto „kulturní válku“ vést.

David Major, zakladatel firmy CI Centre, která se zabývá kontrašpionážním výcvikem, vysvětlil při slyšení USCC 9. června 2016, že kulturní válka znamená „ovlivnit kulturní nakloněnost cílové země vnucením svého vlastního kulturního pohledu“.

Jak napsal South China Morning Post, Čang Chung-sen, šéf SSTPRFT, prohlásil: „Je třeba uznat, že jsme v plném bojovém stavu s americkými filmy...tohle je o obraně a boji o kulturní území.“