Blochin, Stalinův kat a popravčí

Ve starém Řecku nechávali popravy vykonat otrokům, což byli v té době lidé, kteří nemohli čest nabýt ani ztratit. Některé národy měly jako trest kamenování, na čemž se podílela celá obec jako na společné popravě. Někdy popravu vykonávali kněží. Ostatní národy Východu znaly kata jako živoucího vykonavatele moci vládce nad životem a smrtí svých poddaných, v Cařihradě třeba měl kat svůj příbytek uvnitř serailu sultánova.

Osoba katova se v očích lidí stávala děsivým zjevem, o to strašnějším, že v průběhu historie tresty smrti nabíraly stále větší ukrutnosti. Navíc lidé v katovi viděli, že svoji „práci“ vykonává zcela chladnokrevně, bez emocí, zapomínaje, že kat vykonává svoji povinnost, která na něj byla vrchností uložena.

„U starých Slovanů ...jakožto u národa rolnického a pokoje milovného nebyl původně trest smrti znám,“ tvrdí Josef Svátek v Dějinách poprav a katů v Čechách. Proto Slované původně žádné katy neměli, dodává Svátek. Pokud se ve slovanském společenství dopustil někdo zlého skutku, nejpřísnější soud, který nad ním starosta tehdy vynesl, bylo „zbavit jej společné ruky“. To znamenalo zbavit všeho společenství s ostatním rodem. Nejkrutějším trestem za krádež nebo loupež bylo tedy vyobcování viníka ze společenství, musel žít o samotě jako zvěř. Nebyla prolévána jeho krev, tudíž nebylo potřeba služeb katových. Nejčastěji byli potrestáni ti, kdo se dopustili krádeže a loupeže, nikdy to nevedlo k popravám, tedy ke ztrátě hrdla.

Svátek tvrdí, že to byly germánské kmeny, které trest smrti používaly, a postupně se zanesl i do řad slovanských, k vrchnosti, která tak chtěla dosáhnout spravedlnosti nebo jistit svou moc. S prvními zprávami o trestu smrti v Čechách se lze setkat v období prvních křesťanských knížat, a sice ve zmínce o smrti sv. Ludmily která pochází z roku 921. S křesťanstvím to však souvislost nemá, prostě vliv německý v tomto soudním směru vpadl do té doby a postupně se ujal.

Také s nástupem komunistických stran k moci v různých zemích byl trest smrti bezezbytku používán. Ať to byl Sovětský svaz, Kuba, ČSSR, Čína, Severní Korea, ve jménu třídního boje bylo zabíjení nebo popravy lidí neustále zdokonalováno.
 

Právě v sovětské éře Ruska je znám kat, který pravděpodobně popravil nejvíce lidí, přičítá se mu až 50 tisíc obětí. Kromě toho to nebyli jen nepřátelé nebo jiní národové, ale hlavně vlastní sovětští lidé, které tyran Stalin a jeho nohsledi označili za nepřátele budování jejich totalitního – bolševického zřízení.

 

Asi od roku 1924 si Čeka* Blochina vyhlédla a poté pracoval ve sklepeních obávané Ljublanky. Již od samého počátku Sovětů byl přesvědčeným komunistou. Dokázal „pracovat“ dlouhé hodiny bez přestávky. Po směně se kati umývali alkoholem, vodkou, aby smyli zápach krve, ale ani tento prostředek zcela nezabíral. Aby se od své práce „odreagoval“, uspořádal Blochin pro své „tovarišče“ tradiční pitku, opět s vodkou.

Kat se objevoval ve svém pracovním oděvu. Byla jím kožená kapuce, dlouhá řeznická zástěra, kožené rukavice až po loket a letecká kukla s brýlemi. Aby se kat neušpinil lidskou krví, používal svoje zakuklení. Po směně, kdy dokázal popravit až 300 lidí, se umýval vodkou, aby smyl zápach lidské krve.

Zabíjet ranou do týla? Ale kdež! Jak Blochin sám prohlásil, je prý kolem toho příliš krve. Naučil se zastřelit své oběti ranou do krku, aby přeťal míchu. Rád používal pistoli Walther PP, protože běžné ruské Naganty M1895 byly nespolehlivé. Své pistole si k popravám nosíval v osobním kufříku.

 

Jeho nadřízení si všimli, že zabíjení mu nečinilo žádný problém. Když jeho dva vysocí nadřízení, kterými v minulosti byli Genrich Grigorijevič Jagoda a Nikolaj Ivanovič Ježov (přezdívaný krvavý trpaslík), u Stalina upadli v nemilost, jak už to u bolševiků bývalo, popravil v průběhu své práce i je, oba dva. Stejně tak jeho rukou padl popraven maršál Sovětského svazu Michail Tuchačevskij. Nejinak tomu bylo s polskými důstojníky v Katyni nebo s vězni z Ostašovského tábora.

Podle knihy Světlany Alexejevičové – Doba z druhé ruky si Stalinovi katané po směně stěžovali, že nemohou vládnout svým ukazováčkem. To byl jejich prst na spoušti. Když celou směnu popravovali lidi střelbou z pistole, ukazovák dostal zabrat. Vedení popraviště to řešilo tím, že kati dostali na lékařský předpis – masáže prstu.

Od pokojných pastevců, obyvatel pravěkých osídlení se tak Slované přes nákazu bolševickou  infekcí dostali až k masovým popravám lidí vlastního národa. Díky tomu jsou dějiny Ruska za posledních téměř 100 let tak neradostné a skličující.

---

*Čeka – zkratka pro Všeruskou mimořádnou komisi pro boj proti kontrarevoluci, sabotáž a spekulaci. Návrh činnosti i její zdůvodnění vypracoval V. I. Lenin, který teror považoval za běžný prostředek revoluce.