Pohled na ocelárny Shougang Corporation v čínském Tchang-šanu; 20. ledna 2016. (Xiaolu Chu / Getty Images)
V minulosti měla KSČ za úkol kapitalismus vymýtit. Maoisté naprosto eliminovali soukromé vlastnictví a většina majetku byla lidem zkonfiskována ve prospěch státu. Stranická elita a „druhá rudá generace“ v té době, kromě politických privilegií, nevlastnili ani nedědili žádný majetek od svých předků.
S nástupem Teng Siao-pchinga se všechno změnilo a rudý režim přešel na kapitalistický model. Komunistická strana tak nejenže přešla k rozvoji kapitalismu, ba co víc, samotné elity strany se najednou proměnily na bohaté a mocné kapitalisty.
Není nic nového pod sluncem, že socialistické země dříve či později znovu přejdou ke kapitalismu. V roce 1988 se ve Vídni uskutečnil seminář, na němž se probírala reforma socialismu. Jeden ekonom z komunistického Maďarska tehdy všechny na setkání šokoval prohlášením, že socialismus není nic jiného než přechod z kapitalismu do kapitalismu. Socialismus je podle něj jen krátkodobý stav a země, které se od kapitalismu odvrátili, se k němu stejně nakonec vrátí. O rok později byl názor tohoto člověka potvrzen rozkladem Sovětského svazu a jeho satelitních států ve východní Evropě.
Dr. Čcheng Siao-nung. (New Tang Dynasty Television)
Znamená to, že jediná cesta k reformně socialistických zemí je model kapitalismu postaveného na konexích a podplacení? Je čínská cesta nevyhnutelná? Po letech výzkumu přechodů ekonomik ze socialismu jsem zjistil, že existují přinejmenším tři cesty, jak se vrátit od socialismu ke kapitalismu a Čína si z nich vybrala tu nejhorší.
Druhy přechodu od socialismu ke kapitalismu
Jakmile se komunistická země rozloučí se stalinistickým socialistickým modelem, vydá se na cestu institucionálního přerodu. Takzvaný přechod znamená liberalizaci ekonomického systému nebo ekonomickou restruktualizaci, což zahrnuje výměnu veřejného vlastnictví za privatizaci a nahrazení plánované ekonomiky za ekonomiku tržní. V politické sféře to značí přechod k demokratizaci.
Od roku 1989 do současnosti prochází komunistické režimy ve světě (s výjimkou KLDR) transformací anebo ji už prodělali. Můžeme vidět, že zatímco ekonomická transformace proběhla relativně snadno, u politických změn to šlo obtížněji. Čína bývala v 80. letech průkopníkem ekonomického přechodu. Dnes Čína pokulhává jak politicky tak sociálně a to právě kvůli odmítání demokracie.
Dosud známe tři obecné modely ekonomicko-politického přerodu bývalých socialistických zemí:
Středoevropský model
Prvním je středoevropský model, jak jej známe z Polska, České republiky, Slovenska a Maďarska. Politickému přechodu v těchto zemích dominovaly opoziční intelektuálové a zapojení rudých elit do ekonomiky bylo potlačováno. Ústředním postojem opozičních intelektuálů bylo nesdílet moc a nesmiřovat se s nikým z komunistických elit, ale v co největší míře vymýtit zbytky kultury strany.
V očích lidí ve střední Evropě byly komunistické režimy pouhými loutkami Sovětského svazu a z toho důvodu čelily rudé elity během přechodu enormnímu tlaku společnosti. Nemohli manipulovat parlament ani zbohatnout při privatizaci. Komunistické elity tudíž neměly prospěch z restruktualizace země. Společensko-ekonomické postavení přibližně čtvrtiny rudých elit pokleslo, přičemž asi polovina odešla do předčasného důchodu.
Řečeno ve zkratce, středoevropský model měl znovu vybudovat kapitalismus bez rudých elit. Taková transformační cesta je stabilní a nedává rudým režimům šanci na zvrácení osudu.
Ruský model
Druhá cesta je ruský model, kdy se z bývalých rudých elit stali demokraté. Přechod jim přinesl osobní užitek a oni přišli k obrovským výdělkům, ale i obyčejní lidé se podíleli na privatizaci a mohli si nadobýt majetek.
Tady jde o typickou cestu „starých elit přinášejících nový sociální model“. V porovnání se středoevropským modelem byl ten ruský typem „soudružského“ kapitalismu. Nová elita se skládala převážně z bývalých kádrů. Jde také o druh kapitalismu založený na konexích a korupci, ale na rozdíl od Číny není nová elita členy komunistické strany. Ruský model umožňuje snadnou manipulaci demokratického systému z rukou starých struktur, leč není možné plné odvrácení od demokracie. Tento nový systém v sobě nese hluboké stopy starého systému.
Čínský model
Třetí cestou je čínský model. Jeho hlavními rysy jsou opuštění socialistického zřízení, které ustanovil Mao Ce-tung včetně státních podniků a plánované ekonomiky. Nastolený kapitalismus přesto posiluje autoritářský systém založený Maem.
Komunistické elity a jejich příbuzní byli ti, kdo zpravidla zbohatli jako první. Tito jedinci ochraňují svá privilegia za použití politické moci. Rodiny vysokých funkcionářů si nahromadily značné majetky zatímco zemí zmítá silná korupce, která se projevila i u privatizace.
Tato politická korupce nevyhnutelně vede ke společenským nerovnostem. Když vyšší společenská vrstva, straničtí pohlaváři a zbohatlíci kontrolují bohatství a příležitosti na trhu, přirozeně to popudí velkou část lidí pod nimi.
Pokračování: Kapitalismus s čínskými rysy – Díl druhý: Privatizace státních podniků
Dr. Čcheng Siao-nung je akademický pracovník zabývající se čínskou politikou a ekonomikou. Žije v New Jersey, USA. Vystudoval ekonomiku na Renmin University a doktorský titul získal v sociologii na Princeton University. V Číně se zabýval výzkumem politiky a působil jako asistent bývalého premiéra Čao C'-janga (Zhao Ziyang). Jeho komentáře a články se pravidelně objevují v exilových čínských médiích.
Přeložil: Ondřej Horecký; originální článek:
Čtěte také: Čínský prezident hledá cestu k reformě. „Tvrdé jádro“ komunistické strany reformu nechce
Druhy přechodu od socialismu ke kapitalismu
Jakmile se komunistická země rozloučí se stalinistickým socialistickým modelem, vydá se na cestu institucionálního přerodu. Takzvaný přechod znamená liberalizaci ekonomického systému nebo ekonomickou restruktualizaci, což zahrnuje výměnu veřejného vlastnictví za privatizaci a nahrazení plánované ekonomiky za ekonomiku tržní. V politické sféře to značí přechod k demokratizaci.
Od roku 1989 do současnosti prochází komunistické režimy ve světě (s výjimkou KLDR) transformací anebo ji už prodělali. Můžeme vidět, že zatímco ekonomická transformace proběhla relativně snadno, u politických změn to šlo obtížněji. Čína bývala v 80. letech průkopníkem ekonomického přechodu. Dnes Čína pokulhává jak politicky tak sociálně a to právě kvůli odmítání demokracie.
Dosud známe tři obecné modely ekonomicko-politického přerodu bývalých socialistických zemí:
Středoevropský model
Prvním je středoevropský model, jak jej známe z Polska, České republiky, Slovenska a Maďarska. Politickému přechodu v těchto zemích dominovaly opoziční intelektuálové a zapojení rudých elit do ekonomiky bylo potlačováno. Ústředním postojem opozičních intelektuálů bylo nesdílet moc a nesmiřovat se s nikým z komunistických elit, ale v co největší míře vymýtit zbytky kultury strany.
V očích lidí ve střední Evropě byly komunistické režimy pouhými loutkami Sovětského svazu a z toho důvodu čelily rudé elity během přechodu enormnímu tlaku společnosti. Nemohli manipulovat parlament ani zbohatnout při privatizaci. Komunistické elity tudíž neměly prospěch z restruktualizace země. Společensko-ekonomické postavení přibližně čtvrtiny rudých elit pokleslo, přičemž asi polovina odešla do předčasného důchodu.
Řečeno ve zkratce, středoevropský model měl znovu vybudovat kapitalismus bez rudých elit. Taková transformační cesta je stabilní a nedává rudým režimům šanci na zvrácení osudu.
Ruský model
Druhá cesta je ruský model, kdy se z bývalých rudých elit stali demokraté. Přechod jim přinesl osobní užitek a oni přišli k obrovským výdělkům, ale i obyčejní lidé se podíleli na privatizaci a mohli si nadobýt majetek.
Ruští prodejci mandarinek na trhu na rusko-abcházské hranici u města Soči; 19. prosince 2006. (Denis Sinyakov / AFP / Getty Images)
Tady jde o typickou cestu „starých elit přinášejících nový sociální model“. V porovnání se středoevropským modelem byl ten ruský typem „soudružského“ kapitalismu. Nová elita se skládala převážně z bývalých kádrů. Jde také o druh kapitalismu založený na konexích a korupci, ale na rozdíl od Číny není nová elita členy komunistické strany. Ruský model umožňuje snadnou manipulaci demokratického systému z rukou starých struktur, leč není možné plné odvrácení od demokracie. Tento nový systém v sobě nese hluboké stopy starého systému.
Čínský model
Třetí cestou je čínský model. Jeho hlavními rysy jsou opuštění socialistického zřízení, které ustanovil Mao Ce-tung včetně státních podniků a plánované ekonomiky. Nastolený kapitalismus přesto posiluje autoritářský systém založený Maem.
Komunistické elity a jejich příbuzní byli ti, kdo zpravidla zbohatli jako první. Tito jedinci ochraňují svá privilegia za použití politické moci. Rodiny vysokých funkcionářů si nahromadily značné majetky zatímco zemí zmítá silná korupce, která se projevila i u privatizace.
Tato politická korupce nevyhnutelně vede ke společenským nerovnostem. Když vyšší společenská vrstva, straničtí pohlaváři a zbohatlíci kontrolují bohatství a příležitosti na trhu, přirozeně to popudí velkou část lidí pod nimi.
Pokračování: Kapitalismus s čínskými rysy – Díl druhý: Privatizace státních podniků
Dr. Čcheng Siao-nung je akademický pracovník zabývající se čínskou politikou a ekonomikou. Žije v New Jersey, USA. Vystudoval ekonomiku na Renmin University a doktorský titul získal v sociologii na Princeton University. V Číně se zabýval výzkumem politiky a působil jako asistent bývalého premiéra Čao C'-janga (Zhao Ziyang). Jeho komentáře a články se pravidelně objevují v exilových čínských médiích.
Přeložil: Ondřej Horecký; originální článek:
Čtěte také: Čínský prezident hledá cestu k reformě. „Tvrdé jádro“ komunistické strany reformu nechce
