Ilustr. foto. ( John Moore / Getty Images)
Představa hodného vedoucího je pro mnoho lidí přehnaně citově zabarvená, idealistická a pro další je symbolem vyloženě špatného managementu. Ale nový výzkum ukazuje, že laskavost a altruismus z lidí na vedoucích pozicích nedělají slabochy, ba naopak – zvyšují jejich reputaci ve firmě.
V jistém smyslu by se to dalo vyložit jako podstatná konkurenční výhoda.
Dobráci nahoře i dole
Představte si, že máte na výběr mezi dvěma jedinci se stejným talentem a dovednostmi. Ke kterému z nich budete vzhlížet a raději s ním pracovat? Velice pravděpodobně s tím, který s druhými soucítí.
Vaše intuice teď dostává podporu také od vědy, tedy za několika podmínek. Profesor Adam Grant z Whartonu tvrdí, že dobrota a laskavost nám dávají daleko větší výhodu než zahleděnost do sebe. Dobráci končí jako vítězi, vysvětluje vědec, tedy za předpokladu, že se naučí, jak se nenechat zneužít druhými.
Ve svém bestselleru Give and Take Grant vysvětluje, že dobrotiví vedoucí někdy prohrají. Lidé, kteří se starají o blaho druhých a jejich kolegové a zaměstnanci jim nejsou ukradení (Grant jim říká „dávající“), se vyskytují převážně na spodku žebříčku úspěšnosti, protože je skosí ti, kdo raději přijímají než dávají.
Co je ovšem překvapivé, je následující zjištění: „dávající“ jsou nadměrně zastoupeni také na samotném vrcholu žebříčku úspěšnosti. Jak je to možné? Ukazuje se, že obětavé vůdce mají lidé ve větší oblibě a úctě a mají proto větší vliv.
Rozdíl mezi úspěšným a neúspěšným dávajícím je často dán strategií. Jakmile se tito lidé naučí zabránit druhým, aby je zneužívali, posouvají se vzhůru. Proč? Částečně je to dáno tím, že každý rád pracuje s člověkem příkladných vlastností.
Dobrota nezpůsobuje jen to, že s vámi lidé rádi pracují. Přináší také důvěru druhých. Důvěra je pro náš život klíčová, protože nám dává pocit bezpečí. Protože manažeři a šéfové určují naši pracovní zkušenost – stresová a tvrdá nebo příjemná a radostná – jsme u nich zřejmě obzvlášť citliví na projevy důvěryhodnosti a dáváme přednost těm, kdo projevují vřelost a porozumění, a nehrají si na tvrďáky.
Jedním z důvodů je stresová reakce našeho mozku, která je při pozorování laskavého jednání výrazně snížena. Jak ukazují studie zkoumající mozek, když se ve společenském vztahu cítíme bezpečně, stresová reakce mozku se snižuje.
Důvěra také zvyšuje ducha inovace. Grant mi řekl: „Když reagujete rozčileně a rozzuřeně, je větší pravděpodobnost, že zaměstnanec nebude v budoucnu riskovat, protože se bude bát negativních následků svých omylů. Jinými slovy, zabíjíte kulturu experimentování, která je klíčová pro učení se a inovace.“
Jiné studie ukazují, že myšlenka pomoci člověku v nouzi může některé jedince odradit. Člověk si může myslet, že daná situace je pro něj příliš, a snaží se od ní utéct. Ano, čelit bolesti druhého je těžké, a představa, že s ním projevíme soucit, může být nepříjemná. Soucit musí být upřímný a jít z duše, a na to nejsme zas tak zvyklí. Přesto bychom se o to měli přinejmenším pokusit, vyplatí se to.
Laskavostí k lepšímu pracovišti
Když vidíte někoho, jak se chová k druhému chápavě nebo se mu snaží pomoct, inspiruje nás to a zažíváme vřelý pocit. Psycholog Jonathan Haidt tento stav docela výstižně označil jako „povznesení“.
Na pracovišti vede tento stav k nárůstu loajality. Haidt a jeho kolegové ve svém výzkumu zjistili, že když jsou vedoucí pracovníci slušní, uctiví, citliví a jsou ochotni pro svůj tým přinést oběti, jejich zaměstnanci zažívají povznesení - a to vede k pocitu větší loajality a oddanosti vůči nadřízenému.
A má to ještě další výhodu. Povznesení se vytváří laskavější kulturu kolem vás. Haidtova data ukazují, že když prožijete povznesení po spatření někoho, jak pomáhá druhému, existuje vyšší pravděpodobnost, že uděláte něco podobného vy pro někoho jiného. Na pracovišti to znamená, že se budete pravděpodobně lépe chovat ke svým kolegům, i kdyby vám to nemělo přinést žádný hmatatelný užitek.
Další studie ukazuje, že když jsou nadřízení féroví, členové jejich týmu vykazují kolegiálnější chování a jsou produktivnější než jako jednotlivci, tak i jako tým. Jinými slovy laskavější chování může vést k větší spolupráci na pracovišti. Výzkumníci Nicholas Cristakis a James Fowler prokázali, že když jste k druhým dobří, je větší pravděpodobnost, že ti kolem vás se budou chovat dobrotivě také. Podtrženo a sečteno, laskavé jednání je nakažlivé, šíří se kolem vás a znásobuje tak užitek, a to samozřejmě i pro šéfy, kteří toto chování ve firmě spustili.
Emma Seppälä, Ph.D., je vědeckou ředitelkou Centra pro výzkum a vzdělávání soucitu a altruismu při Stanfordské univerzitě. Článek byl upraven z její knihy “The Happiness Track: How to Apply the Science of Happiness to Accelerate Your Success.” Copyright © 2016 by Emma Seppälä, Ph.D. Publikováno se svolením HarperOne, HarperCollins Publishers.
Přeložil Ondřej Horecký. Originální článek na: 
