Rudolf Benesh – Brit s českými kořeny, který vynalezl noty k zapisování tance

O tomto zajímavém muži a jeho díle jsem si přijel popovídat za Liz Cunliffeovou, ředitelkou Beneshova institutu, do klidné části Londýna, Battersea, ležící při jižním břehu Temže. Právě tady, skrytá uprostřed obytné čtvrti, sídlí proslulá Royal Academy of Dance neboli Královská taneční akademie, jejíž součástí dnes Benesh Institute je.

Přemýšlivý umělec

Rudolf se narodil 16. ledna 1916 ve Velké Británii českému otci a anglicko-italské matce. Jeho otec si změnil, jako mnozí jiní emigranti, přepis příjmení z českého Beneš na Benesh, aby se vyslovovalo stejně i v angličtině. Bohužel Liz víc informací o Rudolfově otci nemá.

Sám Rudolf měl v mládí umělecké sklony, chtěl se stát malířem, ale otec trval na tom, aby dělal něco „pořádného“, co ho uživí. A tak se z něj stal účetní. Touha malovat ho ale nikdy neopustila, a tak se nechal zapsat na výtvarné umění na umělecké fakultě ve Wimbledonu.

Liz popisuje Rudolfa jako člověka, který stál pevně nohama na zemi, člověka skromného, tak trochu uzavřeného, s milým smyslem pro humor. Měl však jednu vlastnost, která ho od ostatních odlišovala. „Moc mu to pálilo, byl geniální. Když se nad něčím zamyslel, odešel a téměř okamžitě se vrátil zpátky s odpovědí,“ říká Liz.

Vznik „tanečních not“

Když Benesh jednou maloval baleríny, seznámil se se svou budoucí ženou Joan, tanečnicí u Sadler's Wells Ballet (později Royal Ballet). O přestávce viděl, jak si Joan něco píše, a oslovil ji s otázkou, co dělá. Odvětila, že si zapisuje choreografii toho, co právě tančili. Rudolf chtěl vědět, proč nepoužívá nějaký standardizovaný systém zápisu tance, něco podobného jako noty pro muzikanty, na což mu Joan odvětila, že žádný takový systém není.

Rudolf tedy začal přemýšlet, jak by se dal tanec vhodně zaznamenat. Dopisovali si, aby nakonec (1949) utvořili manželský pár a vymysleli Benesh Movement Notation (BMN) neboli Beneshovu notaci pohybu. Liz jí říká pouze „Benesh“. Rudolf byl mozkem za celým projektem, ale bez technických a praktických znalostí Joan by systém vytvořit nedokázal.

Systém se vyvíjel od roku 1947 do roku 1955, aby byl o rok později veřejně publikován v knize An Introduction to Benesh Dance Notation (Úvod do Beneshovy taneční notace). Ninette de Valois, „matka“ britského baletu, ještě téhož roku oznámila, že Beneshův systém záznamu tance bude adoptován v rámci Royal Ballet, který v tehdejší době vedla. Tato slavná společnost jej používá dodnes.

Krásy choreologie

Díky BMN lze zapsat taneční představení do nejmenších detailů, což má obrovskou výhodu pro všechny choreografy. Jakékoliv taneční či pohybové dílo tak lze kdykoliv v budoucnu znovu přivést k životu a navíc se na něj dá uplatnit copyright.

Beneshova metoda zápisu se však dočkala i dalšího využití. Studenti antropologie ji použili koncem 60. let pro zachycení tanců australských domorodců, zatímco někteří fyzioterapeuti, dnes zejména v Norsku, ji využívají pro zaznamenání držení těla a techniky manipulace s pacientem.

Největší slávu zažila BMN v 70. až 90. letech minulého století. Seznam baletních společností, které systém využívaly, byl několikanásobně delší, než je dnes. V průběhu let doznal systém kosmetických úprav a drobných vylepšení.

Byl to také Rudolf Benesh, kdo vymyslel název „choreolog“, tj. osoba, která studuje a zaznamenává tanec pomocí Beneshovy notace. Ostatní systémy zápisu tance tento název převzaly a používají ho také. Choreolog úzce spolupracuje s choreografem a může být pro něj nepostradatelným pomocníkem. Jak ale poznamenává Liz, ne všichni choreografové dokáží docenit její potenciál. Někteří si stěžují, že je při práci zdržuje, ovšem pro další je notace nedocenitelnou zálohou, protože si nemusí pamatovat, s čím se přišlo na zkoušce pár dnů nazpět.

Různé systémy

Joan Beneshová při seznámení se svým budoucím manželem netušila, že taneční notace již v minulosti existovaly. Tanec hrál v dějinách národů vždy důležitou roli, ať už šlo o společenskou aktivitu nebo o formu zábavy. První pokusy o zápis tance vznikaly již v 15. století v Evropě.

Sofistikovanější metody se však objevily až v 19. století. Ruský baletní tanečník Vladimír Ivanovič Stěpanov vytvořil systém notace, který převzal v roce 1895 Bolšoj teatr. Bohužel zemřel příliš mladý ještě předtím, než se zápis dostatečně vyvinul. Dalším tvůrcem byl německý baletní mistr Albert Zorn, ale ani jeho metoda dlouho nepřežila.

Dnes jsou nejpoužívanějšími systémy Labanova notace, Beneshova notace a Eshkol-Wachmanova notace používané v Izraeli nejenom pro zápis tance, ale i fyzioterapii, chování zvířat a diagnózu raného autismu. Pro nás Středoevropany může být zajímavé, že Labanotation byl vytvořen vynikajícím tanečním teoretikem maďarsko-francouzského původu Rudolfem Lábánem, který se narodil v Bratislavě za časů Rakousko-Uherska.

Přestože všechny tyto systémy zápisu slouží ke stejnému účelu, neexistuje mezi nimi žádná podobnost a choreolog, který ovládá jeden systém, neumí číst ten druhý. „Je mezi nimi rozdíl jako mezi čínštinou a angličtinou,“ upozorňuje Liz Cunliffeová a dodává: „Každý z těchto systémů může zaznamenat cokoliv, jen k tomu přistupují z jiného úhlu a mohou být více či méně účinné za určitých okolností než jiné systémy.“

Role Beneshova institutu

Jako každý jiný jazyk, i Beneshův systém se lety mění a neustále vyvíjí. Benesh Institute slouží mimo jiné i jako jakýsi certifikátor návrhů na úpravy, které jsou centrálně posuzovány a schvalovány panelem odborníků. V tom bodě dojde zpravidla ke zkušebnímu testování z rukou lidí, kteří zápis studují, a ti navržené úpravy vyzkouší a rozhodnou, zda je přijmout do systému.

Hlavní zodpovědností institutu je pečovat o Beneshův systém. Protože každý systém je jako kód, například řecká abeceda, všichni ho musí používat shodným způsobem, aby to dávalo smysl. „Mým prvním úkolem je zaručit, že všichni používáme stejný systém, stejné symboly,“ říká Liz.

Dalším úkolem je působit jako profesionální orgán pro choreology, propagovat systém a přesvědčovat umělecké společnosti, aby zápis používaly. Ústav také dohlíží na knihovnu tanečních notací zapsaných Beneshem.

Výzvy do budoucnosti

Za dobu existence Beneshova institutu vystudovalo BMN kolem 160 choreologů, z nichž 40-50 jich notaci používá pravidelně. Tito lidé jsou rozprostřeni po celém světě. Systém stabilně používá kromě britských společností například Bayerisches Staatsballett, Stuttgart Ballet nebo Hamburg Ballett. Jiné společnosti si najímají zapisovatele pouze na záznam konkrétních choreografií a nezaměstnávají choreology nastálo. „To se stává dnes v čím dál větší míře a z choreologie se tak stává povolání na volné noze,“ vypráví Liz.

Hodně uměleckých společností v současnosti šetří a prvního člověka, kterého jsou ochotni hodit přes palubu, je choreolog. „Velmi často, když je společnost ve finančních potížích, obětují zapisovatele ve prospěch dalšího tanečníka,“ popisuje ředitelka Benesh Institute. Dalším důvodem může být, že jsou choreologové povýšeni na jiné pozice v organizaci nebo odejdou do důchodu, a společnost tak zapisovatele ztrácí.

Kvůli neustálým problémům s financováním se stal Benesh Institute koncem 90. let součástí Royal Academy of Dance, kam spadá dodnes. Přestože si stále ponechává jméno Benesh Institute, jde pouze o malé oddělení této významné taneční školy a postrádá vlastní právní subjektivitu.

  

Akademie dnes nabízí tříleté distanční studium BMN s certifikátem následované ročním diplomovým studiem, které zahrnuje praxi u baletní společnosti po boku zkušeného zapisovatele. Ovšem i to je problém, vysvětluje Liz, protože choreology stážisty dnes také nikdo nechce platit a oni tak nemají, kde by získali zkušenosti. „Doufám, že skončí současný úpadek v tanečních společnostech, kdy nemáme zaměstnáno tolik lidí jako v minulosti a tyto společnosti si uvědomí, že choreologa v týmu potřebují,“ vyjadřuje svoji naději Liz.

V Beneshově institutu mezitím vzdělávají víc a víc učitelů tance. „Mým snem je, aby se všechny malé děti naučily Beneshe zároveň s výukou tance, stejně jako to mají hudebníci.“ Do té fáze se sice ještě zdaleka nedostali, ale malým dětem to jde podle Liz velice dobře.

Porozumět taneční notaci znamená lépe chápat tanec a to, co tanečník dělá, což přirozeně vede k lepším tanečním výkonům. Co se týče budoucnosti Beneshe, Cunliffeová věří, že to bude jen lepší. „Velice doufám, že budeme pokračovat tak jako dosud, že se bude Benesh v rámci akademie vyučovat a studenti z něj budou mít zkoušky. Tím by se tanec do jisté míry stal akademičtějším předmětem.“

Mnoho společností dnes používá video záznam místo notace. Tím ale vzniká nebezpečí, že tanečníci budou kopírovat osobní ztvárnění svého modelu a jejich podání nebude zcela bez vlivu jiných jedinců. „To je problém, který v tanci máme. Oni vidí, jak to dělá někdo jiný, a vzhledem k tomu, že se jejich těla pohybují stejně, každé představení je do určité míry kopií někoho jiného, zato vy byste rád, aby to bylo něco z nich samotných. Tanec dospěje v té chvíli , až tanečníci nebudou muset kopírovat výkon někoho jiného,“ uzavírá choreoložka.

Dovětek

Rudolf Benesh zemřel 3. května 1975 ve věku 59 let. Jeho žena Joan ho přežila o mnoho let. Zemřela teprve v roce 2014 v požehnaném věku 94 let. Rok po smrti svého manžela odešla do důchodu, aby se vášnivě věnovala spiritualismu. „Věřila, že jsme všichni přišli z nebe a takové ty věci,“ směje se Liz. Jejich syn Anthony zůstal svobodný a bezdětný.