Historická kresba z místa nálezu zavražděné, v lesíku jménem Březina. (dobová pohlednice)
Před více než 100 lety se jedna chudá mladá dívka vracela z krejčovské dílny v Polné, kde pracovala a učila se šít, domů do Věžničky, šla zkratkou přes lesík nad vsí. Domů nikdy nedošla, a dva dny ji ani nehledali, její matka a bratr. Psal se rok 1899 a blížily se Velikonoce.
Její tělo našli v lesíku o pár dní později, kdy už bylo vyhlášeno pátrání, a četníkům tehdy povinně pomáhaly hledat školní děti. Místo činu bylo tehdy nenávratně zdupáno, důkazy a stopy narušeny, vzápětí úsudek lékařů přispěl k rozpoutání znění dávné pověry o židovských macesech.
Z údajné účasti na vraždě dívky z Věžničky byl obviněn židovský mladík, potulný „budižkničemu“, kterého se i přes svou osobní antipatii zastal profesor Tomáš G. Masaryk a právník Zdenko Auředníček, který jej obhajoval ex offo. V městečku Polná pak vyvstala tzv. hilsneriáda a nebylo snadné ji zastavit.
Oficiální hrob Anežky Hrůzové na hřbitově v Polné, poblíž kostela sv. Barbory. Údajně je udržován pozůstalými příbuznými. (Zdenka Danková / Epoch Times ČR)
Skutečný vrah, pravděpodobně deviant, nebyl nikdy vypátrán a usvědčen a jeho totožnost možná ještě i po 100 letech zaměstnává závity zvídavých mozků...
Nekupujte u Židů...
„Nekupujte u židů, cukr, sádlo, mouku, zabili nám Anežku, modrookou holku,“ zpívalo se hojně v Čechách na veřejnosti, jak mohli i televizní diváci sledovat v tv. adaptaci Zločin v Polné. Film měl předpremiéru 22. ledna 2016 v kině v Polné, vstupné bylo zdarma a vstupenky byly rozebrány během 50 minut. Historička Věra Tydlitátová se s recitací tohoto popěvku setkala ještě v současnosti, když jí jej odrecitovala pamětnice.
Přírodní hrob Anežky Hrůzové v lesíku nad Věžničkou. (Z. Danková / ET ČR)
Věra Tydlitátová letos poprvé navštívila Polnou a jak sdělila, byla překvapena její výstavností a historickým koloritem. Na besedě v Muzeu Vysočiny sdělila, že dosud se domnívala, že Polná je spíš bezvýznamná obec, která se „proslavila“ pouze dávnou vraždou Anežky Hrůzové, ale stavby a památky v současné Polné ji příjemně ohromily.
V době dovolených je návštěva Polné vhodnou volbou pro milovníky historie a staré architektury, dějiny lidského žití i dovednosti na vás v městečku dýchají z každého kamene.
Macesy – pečivo s pověrou
Nejstarší zmínky o židovských obyvatelích Polné pocházejí z let 1532 a 1554. Pověra o macesech dožila až do dnešních dnů. Zabití Anežky tehdy působilo jako rituální vražda, od toho byl krok k pověře, že Židé do těsta na pečivo zvané macesy přidávají lidskou krev, pocházející od mladých panen.
Stojím v městské knihovně, kde dvě dámy právě rozprávějí o televizní adaptaci Zločinu v Polné, když ta starší z nich, původem z Polné, zaujatě vypráví, že její prateta sloužila kdysi u Židů jako služtička, a údajně když bylo před pečením macesů, dostala k večeři do nápoje omamný prostředek, usnula a ráno se probouzela s lehce naříznutou žílou na své paži. Takhle oni to zařizovali, říká. Pokud připustíme, že pověra je pravdivá, vyplývá z toho i tak, že zabití panny nebylo nutné, stačilo odebrat jí pár kapek krve.
Smutnou skutečností je, že se v kraji podobným způsobem poté odehrály i další vraždy dívek. Jednu z nich, Marušku Pytlíkovou, navždy připomíná secesní hrob na hřbitově v blízkém Ždírci. (Z. Danková / ET ČR)
Pokud to někomu připadá neuvěřitelné a pouze směšné, může vzít ještě v potaz, že u hrobu Anežky se v období Velikonoc každoročně scházejí ultrapravicoví představitelé a utvrzují se tam v antisemitských heslech, protože, jak sdělují, „židovská otázka nebyla dodnes uspokojivě vyřešena“ .
Na základě označení bylo podáno trestní oznámení, panují domněnky, že policie má dostatek nástrojů, jak takové projevy potrestat.
Návštěva lesního hrobu Anežky určitě může přilákat cyklisty i pěší turisty. Až se podívají na symbolickou památku věčně mladé oběti, mohou pak zajít do blízké Věžničky a osvěžit se v hospůdce U Tadeáše.
Polenští obyvatelé kvitují, že televizní film o dávném zločinu jim letos přivádí zvýšený počet návštěvníků a turistů do městečka.
