Průhlednost vody: Co řekli rybáři (4. díl)

Právě potápka – jako pták orientující se při lovu potravy zrakem – je mimořádně citlivá na zakalení vody, obzvlášť v období, kdy krmí svá mláďata. Dramatický pokles souvisí se zhoršující se kvalitou vody, vysokými obsádkami kapra a úbytkem porostů vhodných k hnízdění.

Také letos by ČSO spolu s VÚV TGM rádi nasměrovali aktivitu dobrovolníků na dva hlavní termíny měření, a to druhou polovinu dubna a druhou polovinu června, informuje Katarína Slabeyová, koordinátorka kampaně z ČSO. Jde o dvě období během hnízdní sezony, která jsou klíčová pro ohroženou potápku černokrkou – začátek hnízdění a období krmení mláďat.

Rybník je uměle vytvořené vodohospodářské dílo (resp. vodní nádrž) určené především k chovu ryb, dále pak k chovu vodní drůbeže a plní i funkci přirozené retence vody. Má přírodní dno a technickou vybavenost nutnou k regulaci vodní hladiny. Rybníky jsou děleny na extenzivní, polointenzivní a intenzivní, kritériem je zde rozsah hnojení, vápnění a dalších zásahů do vody.

Rybaření má dlouhou historii. Lovení ryb pomocí udic s háčky vedli již starověcí Číňané, Egypťané, Řekové a Římané, ale i američtí indiáni. Původní lov plnil čistě účel opatřit si potravu, v současnosti převládá spíše sportovní rybaření: pomocí návnady chytit rybu a pak ji znovu vypustit do vody. Rybáře v České republice sdružují organizace Český rybářský svaz a Moravský rybářský svaz, které obhospodařují většinu rybářských revírů.

Zeptali jsme se: Když třeba u černých skládek hrozí postihy, tak proč při znečištění vody ne?

„Protože se to nepokládá za znečištění vody, ale za výrobu ryb,“ odpovídá Zdeněk Vermouzek, ředitel ČSO. „V zásadě jde asi o to, že rybník je produkční plocha, stejně například jako pole. Když státní správa dopustí, aby se pole otravovala tunami pesticidů a byla prakticky mrtvá (vždy kromě té jedné plodiny), proč by nedopustila, aby stejně vypadaly rybníky. Jde o zisky majitelů. Tím neříkám, že s tím souhlasím, ale taková je situace.

RNDr Mojmír Vlašín, ekolog, se vyjadřuje: „Státní správa se k rybníkům chová tak, jako k ohradě plné prasat. Je to místo, kde majitel či nájemce ´vyrábí´ maso. Že se tam chce někdo třeba koupat, to je většinou vedlejší věc.

Bohužel se na to tak dívají i soudy. Většinou přiznávají rybářům právo hospodařit na maximum.

Rybáři rybníky vápní, hnojí a přerybňují. Nejčastěji chovaní kapři jsou všežravci a spořádají i mnoho zooplanktonu, jehož potravou jsou drobné řasy. Když je zooplanktonu v rybníce málo, mikroskopické řasy nemají přirozeného predátora, zůstávají ve vodě a ta se jejich přítomnosti rychle zazelená. Kapři navíc ryjí u dna a tím ještě více rybníky zakalují a znečišťují. Státní správa to dopouští, neb je to legální.“

S dalšími otázkami jsme se obrátili na rybáře z Moravského rybářského svazu (MRS).

MRS: Dávat hnůj, to je na základě povolení. S tím je problém, a tak se to snažíme dělat, aby to bylo na všechny strany vyhovující. My nemáme intenzivní rybochov, spíše extenzivní. Naše organizace rybníky nehnojí.

Máme kolem 30, jde o vlastní zakoupené i pronajaté. Některé patří soukromým osobám. Kvalita vody se odvíjí – když je kapr hladový, kalí vodu, protože se chce nažrat. U dna hledá potravu.

Laický občan, který se již neodváží koupat v rybníku, řekl, že hnůj se do vody dává proto, aby se tam lépe líhli červi, kteří kaprům chutnají.

Jde o plankton, jsou to vodní živočichové, jako buchanky, mšice, perloočky. Ochránci si vymýšlejí, ale... ryby sežerou kormoráni, vydry, norkové – a ti jim likvidují i žáby – a ochránci dávají vinu rybářům. Je to vše přemnožené. Vzácní už nejsou. Škodí nám hlavně kormoráni a vydry. U nich zatím není povolena regulace. My chováme ryby pro naši potřebu, tj. pro zarybnění sportovních revírů.

 

My se snažíme neubližovat. Nemáme zájem, aby nám voda odešla. Rozumně hospodaříme. Hnojení provádíme maximálně tak na jaře, kdy to má smysl, než se nastartuje teplota vody. Kdybyste dali hnůj do vody v době letního vedra... nemáme zájem, aby nám ta ryba odešla. A dát hnůj do vody na podzim – to byste z toho měli žumpu, voda by se zkazila.

Přikrmujeme obilím. Postupně dáváme pšenici, ječmen. Obilí chutná kaprům, kačenám i labutím. Takže – my krmíme vlastně všechno (smích)! Pak provádíme výtěry některých druhů – štika, candát, ostroretka, jelec. Chováme 14 druhů ryb. Měli jsme jarní výlovy, ryby, které byly přes zimu v komorových rybnících, vysazujeme do chovných rybníků na další růst. Tam se dávají určité počty, aby to rostlo a aby se to nemuselo moc krmit. Je to náročné, snažíme se.

Jsme neziskové sdružení. Členové si zaplatí členské příspěvky, povolenky, z toho se ryby vysazují do revírů, do řeky (třeba Pávov, Střítež, Hybrálec). Máme revíry, kde se chytá sportovně. Jsou některá určitá omezení, musí se chovat podle řádu a celoročně mohou ryby lovit.

V jednom místě, kde je průmyslová zóna, přestaly být některé rybníky ke koupání. Zmenšily se průtoky vody potoků z lesů, je zde mnoho vybetonovaných ploch, vše, co kápne do kanálu – vteče do rybníka. Sice tam jsou čističky, zadržovací jímky, ale ty vyčistí jen ty povrchové nečistoty. Chemii nevyčistí. Na 300 metrech je fůra fabrik, vše jde do potoka a do rybníka. Tam je třeba udělat centrální kanalizaci, to je hlavní. Ryby tam žijí, ale musíme je vylovit a přemístit do čistého, aby se daly trochu do pořádku. Pak na ně čeká sportovní rybaření.

To je cyklus, v zimě zimnění, v létě letnění. Když je to moc zabahněný, někde to tak jde, někde je s tím problém. Pokud je v rybníce moc bahna, nemůžeme vypustit fůry bahna do potoka.

Musí se udělat vzorky z hygieny, jestli to není kontaminovaný. Kdyby to bylo závadný, tak nevím kam to vozí. A když je to únosný, tak záleží, s kým se domluvíme, zda to dát na pole nebo různě na skládku apod. Zásadně se to nesmí vyvézt na sousední pozemek, takže vlastně vybagrování se prodraží. Nesmí se dát na sousední, což je taky hrozná kravina, protože to je bahno, který se z těch pozemků stáhlo. Nechat odvézt za bahýnko za pár tisíc není levné.

My děláme pro sportovní rybolov. Když máme přebytky různých rybiček, prodáváme je jiným organizacím v rámci kraje anebo soukromníkům, pokud mají zájem. Když máme dost ryb a vše pokryto, nebráníme se zájemcům, kteří si třeba koupí ryby na chov.

Hnojení musí být povoleno krajským úřadem. My nehnojíme, tak se o to nestaráme. Do vybraných rybníků, kde jsou velké ryby, vozíme obilí pro zakrmení. Určité množství planktonu ryby zkonzumují, a když chybí přirozená potrava, ryby hledají všechno možné a kalí vodu.

Někdy ano, je s tím spousta papírování, překážek. Zatím to nějak fungovalo. Za kormorány nedostáváme nic.

Řeka je brána jako státní voda. Vyčíslit škody je problém. O odškodnění se žádá podle výsadby, přepočítává se i práce s chovem, a podle toho dostaneme jistou náhradu.

Začalo to u moře, Holandsko, Maďarsko, Dunaj, ty velké lokality. Když řeky zamrznou, kormoráni se stahují sem. Ochránci tomu tleskají, chtějí, aby tady zahnízdili, ale oni zlikvidují všechno. Volavky ani tak nevadí. Vše je chráněno - a přemnoženo. V řece jsou štiky i sumci, ostroretky, lipani. Lipan mizí, a to je původní ryba! Kdybychom si ho neschovávali a nevytírali, tak už tu nežije.

Ryba hlavně potřebuje kyslík. A aby měla co jíst. Zákal vadí i rybám. Pokud ryba kalí vodu, má hlad. Je to známka toho, že kapr je hladový, když moc kalí. Když je voda mírně přihnojená, ne přehnojená, tak i ty žáby z toho mají živiny.

Děkujeme za rozhovor.

---

* Eutrofizace je proces obohacování vod o živiny, zejména dusík a fosfor. Rozlišujeme přirozenou eutrofizaci (jejímž hlavním zdrojem je výplach těchto živin z půdy a rozklad mrtvých organismů), a nepřirozenou, nadměrnou eutrofizaci způsobenou lidskou činností.

Čtěte také: Průhlednost vody našich rybníků: Kolik faktorů v ní hraje roli (3. díl)