Si Ťin-pchingovy nedávné projevy indikují potenciální posun současné stranické politiky

Dvě taková citlivá výročí připadají na 4. června a 25. dubna. Prvním z nich je datum masakru na náměstí Nebeského klidu, kdy čínská armáda vyjela v roce 1989 s tanky proti pro-demokratickým aktivistům a studentům. Druhé datum je spojováno s poklidným apelem příznivců Falun Gongu u vládního komplexu Čung-nan-chaj v roce 1999. Navzdory standardním konvencím se zdá, že letošní rok se čínský prezident Si Ťin-pching nebude držet zaběhnutého scénáře.

Prostřednictvím řady nečekaných politických gest dává současný vůdce strany najevo, že nehodlá následovat politiku exprezidenta Ťiang Ce-mina ve věci pronásledování duchovního hnutí Falun Gong. Hnutí bylo od roku 1999 cílem řady násilných represí, které vypukly krátce poté, co se jeho příznivci shromáždili u Čung-nan-chaj. Shromáždění bylo vyvoláno očerňujícími zprávami o Falun Gongu v médiích a neodůvodněným zatčením několika desítek příznivců Falun Gongu.

Si Ťin-pchingovy nedávné činy zahrnovaly umírněné poznámky o tom, jak zacházet s organizátory petic a stížností, jak přistupovat k čistce několika obzvláště surových funkcionářů veřejné bezpečnosti či jakým způsobem by měla fungovat integrita mezi bezpečnostními složkami. Opomíjené nezůstalo ani téma náboženství, kdy se Si vyslovil k tématu nečekaně smířlivým způsobem. Tyto kroky z části kvůli souslednosti a načasování kolem tohoto citlivého výročí indikují potenciální posun v postoji současné stranické politiky, i když realita zatím stále ukazuje přítomné represe věřících.

Jak to všechno začalo – Peking 1999

Koncem dubna roku 1999 bylo 45 pokojně protestujících příznivců Falun Gongu napadeno a zadrženo policií ve městě Tchien-ťin poblíž místní univerzity. Demonstranti protestovali proti členovi akademické obce Che Cuo-siou, který vydal článek hanobící Falun Gong. Bylo známo, že Che Cuo-siou má blízké vazby na současného předsedu komunistické strany Ťiang Ce-mina, který proti Falun Gongu vystupoval, a proslýchalo se, že se zasazuje o celostátní zákaz meditační praxe. Falun Gong zahrnující pomalé cvičební pohyby a učení založené na principech Pravdivosti, Soucitu a Snášenlivosti objevujících se v buddhismu a taoismu měl tehdy v Číně již 70 milionů příznivců.

Che Cuo-siou, zarytý odpůrce Falun Gongu, je švagrem Luo Kana, tehdejšího šéfa veřejné bezpečnosti, který již několik let hledal příležitosti, jak proti Falun Gongu vystoupit. Meditační praxe se rychle šířila napříč Čínou od roku 1992 s nevyslovenou i výslovnou podporou státních úřadů. Mezi příznivci Falun Gongu byla tehdy i velká část členů komunistické strany a mnozí byli myšlenkou oživení dávných tradic nadšeni.

Velká skupina praktikujících Falun Gongu se rozhodla napsat vládnímu Úřadu pro stížnosti v Pekingu poté, co se začaly objevovat zprávy o zatýkání z 23. dubna. O dva dny později policie zablokovala příjezdovou cestu k úřadu, neboť se zde shromáždilo 10 až 15 tisíc praktikujících. Tito lidé odpoledne přišli k sídlu Čínské komunistické strany v Čung-nan-chaj, hned vedle Zakázaného města, aby předali vládě svoje stanovisko, že nemají žádné politické ambice a ani nejsou proti vládě, pouze nesouhlasí s bezdůvodným zatýkáním příznivců.

Podle svědectví protestujících pekingská policie v den protestu záměrně směrovala protestující, kteří přišli apelovat na vládu, do ulic vedoucích k vládní čtvrti Čung-nan-chaj.

Podle investigativního novináře Ethana Gutmanna byla tato akce příznivců Falun Gongu předem předpokládána nebo dokonce plánována. Šéf bezpečnosti Luo Kan a předseda Ťiang Ce-min pravděpodobně očekávali, že přijde nějaká reakce praktikujících na zatýkání v Tchien-ťinu. Nakonec k úřadu v Pekingu dorazilo více než deset tisíc příznivců Falun Gongu, což bylo podle Gutmanna přesně to, co Luo Kan a Ťiang Ce-min očekávali a chtěli.

 

Prezident Ťiang Ce-min použil shromážděné ve vládní čtvrti jako záminku pro jeho zákaz. Oznámil, že je přítomností těchto apelujících znepokojen. Dle jeho názoru byla ideologická nadvláda komunistické strany v ohrožení, a tak tento protest označil jako „nejnebezpečnější politické shromáždění od události ze 4. června“.

Shromáždění v Čung-nan-chaj dostalo politické označení s nádechem nebezpečnosti „Obklíčení Čung-nan-chaj“ a zhruba o dva měsíce později, dne 20. července 1999, vydal Ťiang Ce-min s podporou komunistické strany pokyny k pronásledování hnutí Falun Gong. „Zničte jejich pověst, zruinujte je finančně i fyzicky,“ zněl rozkaz, který dostaly policejní složky, dle četných svědectví. Státní média začala chrlit vykonstruované zprávy o nebezpečnosti Falun Gongu a národ si znovu prožíval déjà vu z předchozích politických kampaní strany. 

 

Podle serveru Minghui.org je oficiálně zdokumentováno více než 3 900 úmrtí v důsledku pronásledování a perzekuce. Stovky tisíc dalších obyvatel Číny oznámily případy různého stupně pronásledování od zastrašování přes zatčení až k fyzickému a psychickému mučení ve vězeních.

Kanadská vyšetřovací zpráva Krvavá sklizeň z roku 2006 otevřela vyšetřování čínské transplantologie a uvádí, že velké množství následovníků Falun Gongu bylo  zneužito jako nedobrovolní dárci orgánů pro transplantace v nemocnicích čínské Lidově osvobozenecké armády. Čínský transplantační průmysl od té doby čelí tlaku zahraničních politických kruhů i lékařů. Podle expertů bylo k nedobrovolným odběrům orgánů zneužito přibližně sto tisíc neznámých vězňů ze skupin pronásledovaných čínským režimem – křesťanů, Ujgurů, Tibeťanů a zejména Falun Gongu.

 

Petice, které jsou prostředkem doručování stížností vyšším instancím čínské vlády, se rychle staly základním prostředkem, pomocí něhož příznivci Falun Gongu apelovali na režim, aby zastavil násilné represe a pronásledování. Poté, co z praktických zkušeností vyplynulo, že tento způsob se setká pouze s násilnou odvetou, tato forma apelu upadla. 

 

Si Ťin-pching 21. dubna  nečekaně prohlásil, že je v zájmu čínského režimu, aby „smírným způsobem došlo ke stanovení rozumného a zákonného způsobu apelovaní protestujícími skupinami“. Čínský premiér Li Kche-čchiang dodal, že režim by měl usilovat o rozptýlení konfliktů a přispět k ochraně zákonných práv organizátorů petic.

Změnu postoje čínského režimu ukazuje také událost v předvečer 25. dubna letošního roku, kdy se cílem současných politických čistek uvnitř komunistické strany stali čtyři nejvyšší bezpečnostní úředníci včetně tajemníka Čang Jüea, který je považován za zodpovědného z umučení praktikujícího Falun Gongu Liou Jung-wanga.

 

Následující den uspořádal současný vedoucí bezpečnostních sil v zemi národní schůzi, kde promluvil s řadou vysokých funkcionářů a připomněl jim, že dle slov současného vůdce strany musí bezpečnostní aparát země zůstat profesionální a disciplinovaný – tedy v kontrastu k požadavkům jeho bývalých politických soupeřů. Tajemník Čang Jüe byl spojencem Ťiang Ce-mina, který je považován za nepřítele současného prezidenta Si Ťin-pchinga.

Avšak nejvíce viditelným gestem současného prezidenta bylo jeho předsednictví na konferenci o náboženství konané 22. a 23. dubna. Šlo vůbec o první setkání tohoto druhu za posledních 15 let a navíc v době výročí první vlny rozsáhlého zatýkání příznivců Falun Gongu.

Straničtí vůdcové typicky uspořádávají setkání takového typu, když chtějí změnit směr, kterým se státní politika ubírá. Hlavní závěry jsou často pohřbeny mezi těžkopádnými řádky tuhého a nezbytného stranického žargonu. Přesto, díky analýze použitého jazyka, včetně jeho tónu, se lze dopracovat ke smyslu těchto akcí.

Jen pro srovnání - na konferenci v roce 2001 dal Ťiang Ce-min jasně najevo, že režim by měl zcela dominovat náboženským skupinám, které podle něho představují existenční hrozbu pro „stabilitu“ komunistické nadvlády. Ťiang dodal, že „deviantní náboženství“ by měla být potlačena. Logickým závěrem jeho dřívějšího úsilí bylo sjednotit a nasměrovat tehdy pět uznávaných náboženství proti Falun Gongu a podpořit Ťiangovu politickou kampaň vůči němu.

V nedávném setkání týkajícího se náboženských záležitosti současný prezident Si Ťin-pching konstatoval, že náboženské učení může jedince „obohatit“ a mělo by být v „harmonii“ s čínskou kulturou. Dodal, že strana by měla náboženské skupiny aktivně vést a že dohled nad náboženskými záležitostmi by měl být prováděn v souladu se zákonem. V jeho projevu nebyla jakákoli zmínka o „zlém náboženství“ a jeho celkový postoj vyzněl mnohem smířlivěji než předchozí proslov Ťiang Ce-mina.

I tak ale v praxi dnes zůstává čínský režim vůči náboženstvím značně represivní. Prezidentova zmínka o „rozhodném dohledu na zahraniční infiltraci s využitím náboženských prostředků“ byla označena za další příklad jeho nekompromisního postoje vůči nim. Projevy jako tento jsou však vnímány z pohledu rétoriky strany jako standardní. Vždy existují různé stupně tolerance.

Článek pojednávající o Siově náboženském workshopu zabral tři čtvrtiny titulní strany státního listu Lidový deník. V porovnání s článkem z roku 2001 zabírající jednu třetinu titulní strany experti vyvozují, že jeho význam a obsah je nutné brát vážně.

Již od příchodu nového vůdce Si Ťin-pchinga do úřadu v roce 2012 měla řada jeho prezidentských rozhodnutí, ať už úmyslně či nikoliv, za následek utlumení pronásledování následovníků Falun Gongu.

Jakožto největší skupina vězňů svědomí představují praktikující Falun Gongu již řadu let poměrnou většinu Číňanů zadržovaných v pracovních táborech a podobných detenčních zařízeních. Současně dle zpravodajů OSN pro otázky mučení představují většinu hlášených případů mučených vězňů.

V prosinci roku 2013 se formálně podařilo zrušit pracovní tábor, ve kterém byli po dlouhou dobu zadržování praktikující Falun Gongu, a přestože jej nahradila jiná státní instituce lidově označovaná jako Centrum pro vymývání mozků (oficiálně Středisko zákonné převýchovy), podařilo se dosáhnout alespoň dílčího úspěchu.

Si Ťin-pching také dohlížel na podporu právních reforem, které učinily čínské soudy více zodpovědné za zacházení s případy týkají se Falun Gongu. Číňané byli schopni od loňského roku až dodnes podat desítky tisíc trestních oznámení na exprezidenta Ťiang Ce-mina, aniž by se setkali s přímým systematickým násilím ze strany státních úřadů, jak to bylo v minulosti pravidlem. I když mnozí žalovatelé byli zadrženi a vyslýcháni, někteří bez problémů podali trestní oznámení a bez dalších obstrukcí opustili státní úřad. Situace představuje obrovský kontrast oproti případům zatčení a mučení těch, kteří se pokusili stíhat Ťiang Ce-mina před více než deseti lety. Mnozí z nich zemřeli v bolestech ve věznicích nebo jsou dodnes nezvěstní.

Takzvaná Si Ťin-pchingova „protikorupční kampaň“, která je v podstatě současnou rozsáhlou čistkou uvnitř komunistické strany, zacílila na řadu vysoce postavených úředníků a kádrů, kteří postavili svou kariéru na pronásledování Falun Gongu. Je mezi nimi také řada vysokých pohlavarů jako například Čou Jung-kchang, bývalý šéf bezpečnosti a člen stálého výboru politbyra, provinční tajemník strany Po Si-laj a policejní ředitel Wang Li-tün.

Během pronásledování se z Falun Gongu stalo silné duchovní hnutí, které se mírovou cestou staví na odpor represím čínského režimu, jak přímo v Číně, tak ze zahraničí. Existuje také velká skupina vzdělaných čínských emigrantů, kteří praktikují Falun Gong a usilovně pracují na odhalení dopadu tohoto pronásledování, na počtu obětí na životech a případů mučení. Prostřednictvím dopisů, faxů, e-mailů a telefonátů kontaktují také jednotlivé stranické funkcionáře a pokoušejí se je přesvědčit, aby nesmyslné a násilné represe ukončili.

 

Přestože se Si Ťin-pching nikdy výslovně a otevřeně nevyjádřil k tématu Falun Gongu, je jasné, že toto téma představuje v mnoha jeho politických tazích důležitý faktor a není možné je ignorovat.

Nedávná prezidentova gesta kolem 25. dubna zanechávají dosud nejvíce prostoru k možnému polemizování o tom, kam svými projevy prezident směřuje. Co svými náznaky sleduje, je nicméně dosud nejasné. Velkou otázkou je zejména v Číně také značný rozpor mezi tím, co strana prohlašuje, a tím, co v praxi skutečně provádí.


Přeložil: Petr Matějček; Zdroj: