Mluvit pravdu může mít příznivý dopad na zdraví

Průměrný člověk lže 11x za den a během desetiminutové konverzace sklouzne přinejmenším ke dvěma polopravdám, říká odborník přes lhaní Robert Feldman.

Nový výzkum ukazuje, že tato rozšířená neupřímnost si vybírá daň nejenom na vaší dobré pověsti, ale má také významný dopad na vaše zdraví. Co je ještě úžasnější, když se naučíte říkat pravdu, může to snížit riziko bolesti v krku, nachlazení a bolestí hlavy.

Dopad upřímnosti na vaše zdraví

V díle Základní pravidlo psychoanalýzy z roku 1904 Sigmund Freud uvádí, že k vyléčení pacienta je bezpodmínečně nutná upřímnost. Jak ukazuje moderní výzkum z roku 2014, Freud o tomto principu nehovořil jen tak zbůhdarma.

Studii, která byla prezentována na celostátním sjezdu Amerického svazu psychologů, provedli dva odborníci z Univerzity Notre Dame. Ti rozdělili 72 dospělých účastníků projektu do dvou skupin – jedna, která měla mluvit pouze pravdu, zatímco lidé z druhé skupiny se měli chovat jako normálně (kontrolní skupina). Členové „upřímné skupiny“ dostali tyto instrukce:

„V průběhu následujících pěti týdnů musíte každý den mluvit upřímně, pravdivě a bez přetvářky – nejenom u velkých věcí, ale i u maličkostí, například proč jste se zpozdili. Pokud budete v situacích, kdy bude vaše prohlášení bráno vážně, a nepůjde o žertování nebo zřejmé přehánění, musíte vždy myslet vážně to, co říkáte. Pokud chcete, nemusíte na otázky odpovídat, ale když reagovat budete, musíte myslet vážně to, co říkáte.“

Lidé v upřímné skupině měli v průměru o sedm symptomů (bolest v krku, bolest hlavy, žaludeční nevolnost, psychické napětí, aj.) méně než v kontrolní skupině.

Na konci studie byly mezi oběma skupinami zaznamenány výrazné rozdíly ve zdraví. Lidé v upřímné skupině měli v průměru o sedm symptomů (bolest v krku, bolest hlavy, žaludeční nevolnost, psychické napětí, aj.) méně než v kontrolní skupině.

Jedna z autorek studie, profesorka psychologie Anita Kellyová, se danými instrukcemi řídila také a poznamenala, že zatímco v zimě bývá normálně nachlazená pět- až sedmkrát, tentokrát neměla ani jeden případ, a to i navzdory faktu, že se jí dostávalo méně spánku než normálně. Jak poznamenal časopis Forbes: „Možná, že všechno to lhaní způsobuje neustálý psychosomatický stres, který oslabuje náš imunitní systém.“

Proč lidé tak lžou?

Pravdomluvnost se často uvádí jako nejcennější vlastnost, přesto většina lidí lže dennodenně, od „nevinných lží“, aby někoho neurazili, až po vážnější přestupky. A proč lidé lžou? Důvody jsou různé, uvádí Feldman. Jeho výzkum zjistil, že lidé lžou tak nějak automaticky, ze zvyku a většina z nich si to možná ani neuvědomuje.

V jedné studii všichni respondenti prohlásili, že při nahrávaných rozhovorech byli upřímní, ale když se video znovu přehrálo, 60 procent z nich pravdu neříkalo. Tito lidé poté byli „upřímně překvapeni“, že uvedli něco tak nepřesného.


Feldman objevil, že muži zpravidla lžou, aby vypadali lépe, a ženy mají tendenci lhát, aby zesílily pocity druhé osoby. Také vyšlo najevo, že extroverti lžou obecně víc než introverti.

Jiný výzkum, tentokrát z Univerzity Alberta, ukázal, že lidé snáze lžou svým kolegům v práci než někomu, koho neznají, a to se týká hlavně situací, kdy přijde na ochranu vlastní sebeúcty. Jennifer Argová z výše zmíněné univerzity to vysvětluje těmito slovy:

„...vypadá to, že když se lidé rozhodují někoho oklamat, mají krátkodobý záměr – uchránit si image a sebeúctu, jenže když to oklamaný jedinec později zjistí, může to mít dlouhodobé následky.“

Pět verzí pravdy, které jsou ve skutečnosti lži

Řada lidí si ani neuvědomuje, že lžou, a proto je v zájmu našeho zdraví nutné identifikovat, co se počítá za lež. Tady je pět příkladů, jak je sepsal odborný časopis Psychology Today.

• ovládání reakce: řekněme, že kamarádce vyprávíte o hádce s manželem. Když pravdu trochu překroutíte tak, že incident podáte jen ze své strany nebo pozměníte to, jak jste se ve skutečnosti chovala, abyste vypadala v lepším světle, jde o lež. Ve skutečnosti měníte neboli ovládáte reakce vaší kamarádky, možná proto, aby vám řekla to, co chcete slyšet.
  
  
• vynechávání detailů: záměrné vypouštění podstatných či souvisejících podrobností je také forma lži, která rozhodně nepřispívá k oboustranné důvěře ani k upřímné komunikaci.
  
  
• přehánění: přikrášlování vašeho životopisu, zveličování vašich schopností nebo nafukování toho, co se stalo, to všechno jsou příklady lži v jiném kabátě a nakonec povedou k tomu, že vás lidé budou mít za nedůvěryhodného.
  
  
• sebeochrana: jde o formu lhaní, kdy si dáváte pozor, aby vás nic nezaskočilo, abyste nebyli zranitelní a vyhnuli se tomu, aby vám někdo ublížil. Často se jedná o případy, kdy se snažíte bagatelizovat své city, nebo předstíráte, že vám na něčem nezáleží. Cílem je se chránit.
  
  
• pomluvy a zapírání: když mluvíte za zády druhého člověka, lež se dříve či později vynoří a často má podobu zapírání pomluvy osobě, kterou jste pomluvili. Není lepší být v komunikaci otevřený a pravdomluvný tak, abyste nemuseli později nic skrývat?

I lékařská lež může mít dopad na zdraví

Stejně jako může mít lhaní dopad na vaše zdraví, ublížit může i lež mířená na vás, a dvojnásobně to platí v případě lékařů. Stanovy profesionálního lékaře, podle nichž se řídí víc než stovka lékařských skupin na celém světě, „vyžadují od doktora otevřenost a upřímnost při jednání s pacienty“.

Přesto studie v odborném časopise Health Affairs zpracovaná z údajů sesbíraných od skoro dvou tisíc lékařů zjistila alarmující skutečnosti:

• třetina lékařů nesouhlasila plně s tím, aby se pacientům odhalila vážná lékařská pochybení
  
  
• pětina lékařů nesouhlasila plně s tím, že by lékaři nikdy neměli pacientovi říct něco nepravdivého
  
  
• čtyřicet procent dotazovaných lékařů mělo za to, že finanční vztahy mezi nimi a farmaceutickými společnostmi by měly zůstat utajené
  
  
• deset procent přiznalo, že v uplynulém roce řekli svým pacientům něco nepravdivého
  
  

Ano, většina dotazovaných lékařů souhlasila s tím, že by měli „plně informovat pacienty o rizicích a přínosech zásahů“ a „nikdy nevyzrazovat důvěrné informace nepovolaným osobám“, ale celkově výzkum nevyznívá pro lékaře příliš dobře. Autoři studie k tomu poznamenali:

„Naše zjištění přinášejí obavy, že někteří pacienti nemusí dostávat od svých lékařů úplné a přesné informace, a také přinášejí pochyby, zda je péče, která se zaměřuje na pacienta, realizovatelná v širším měřítku, aniž by lékaři daleko víc uchopili kardinální principy komunikace založené na otevřenosti a přímosti k pacientům.“


Výzkum ukázal, že deset procent doktorů svým pacientům lže. Někdy přehánějí zdravotní výsledky, přikrášlují prognózy anebo pacientům zatajují lehce abnormální nálezy. Přestože je za tím jistě dobrý úmysl, zdravotnictví rozhodně není oblast, kde by si lidé přáli polopravdy a drobné lži.

Časopis TIME to sumarizoval následovně: „Studie trvale poukazují na to, že pacienti preferují pravdu a raději uslyší nemilou zprávu, než aby zůstali v nevědomosti o své hrozivé zdravotní situaci. Být plně informován je cesta, jak se mohou pacienti lépe vypořádat s tím, co přijde, a jak se na to připravit.“

Nebezpečí drobné nepoctivosti

Snad vás to překvapí, ale existuje přesvědčivý výzkum, který tvrdí, že 98 procent z nás lže, protože si to dokážeme ospravedlnit jako něco nevýznamného. V jednom případě vědci požádali studenty, aby si sami vyhodnotili testy, za které dostanou finanční odměnu. A výsledek? Studenti lhali víc, pokud jim to vyneslo jen pár drobných (50 centů), zatímco u větších částek (10 dolarů) tolik nepodváděli. Je to pravděpodobně způsobeno tím, že lidé sice chtějí zvětšit svůj zisk, ale zároveň nechtějí ztratit pocit, že jsou stále dobří lidé.

Autor studie, Dan Ariely, k tomu napsal: „Zpravidla se domníváme, že lidé jsou buď poctiví nebo nepoctiví, ale tak to nefunguje. S kolegy jsme za posledních nějakých deset let zkoumali, proč lidé podvádějí. Použili jsme k tomu řadu experimentů a podívali se na široké spektrum jedinečných dat, od žádostí o vyplacení pojistky přes pracovní historii v životopisech až po zdravotní záznamy lékařů a zubařů.


Ve zkratce jsme zjistili, že každý má potenciál být nepoctivý a téměř každý podvádí, aspoň trochu. Až na pár výjimek je chování téměř každého poháněno dvěma protichůdnými motivacemi. Na jedné straně chceme mít z podvádění užitek a získat co nejvíc zisku a slávy, a na straně druhé se chceme považovat za poctivé a počestné lidi. Je to bohužel tento druh drobného leč masového podvádění, ne velké medializované případy, co společnosti nejvíc ubližuje.“

S poctivostí nejdál dojdeš – i ve zdraví

Poctivost a pravdomluvnost mohou být lepší než léky. A když nevěříte, zkuste si to. Zkuste pět týdnů nelhat a uvidíte, jestli vám to pomůže – fyzicky i duševně. Pokud se vám z lhaní už stala železná košile, zkuste ji odhodit, třeba vystavením výrazného nápisu s vaší novou zásadou: S poctivostí nejdál dojdeš. Ve studii se studenty, kterou jsem popisoval výše, zastavilo žáky od podvádění vnímání morálních zásad. Když jim výzkumníci připomněli před testem, jaká jsou etická pravidla školy, k žádným podvodům nedošlo.

Stejně tomu bylo, když měli účastníci výzkumu přísahat na bibli. Nejenom že nepodváděli křesťané, ale ani samozvaní ateisté. Anita Kellyová, jejíž studie dospěla k závěru, že poctivost má skutečné zdravotní přínosy, doporučuje, aby se lidé začali napravovat pozvolna. Každému to občas ujede, ale když k tomu dojde, prostě to napravte.

„Být upřímný vyžaduje proces a chce to procvičovat. Být pravdomluvný vás přivede blíž ke slušným lidem, odradí negativisty a ucítíte pak jistou naději pro tento svět,“ říká Kellyová.


Tento článek vytvořil doktor Mercola, úspěšný a oblíbený spisovatel. Další jeho články lze najít na Mercola.com.

Přeložil a editoval: Ondřej Horecký; originální článeK: