Mireille Mathieu, vrabčák z Avignonu, zpívá půl století

Mireille Mathieu se narodila v Avignonu chudému kameníkovi jako nejstarší dcera (*22. července 1946). Chudým původem se poněkud podobala své předchůdkyni Edith Piaf. Odmala zpívala ráda, nejprve v kostele, na první hudební vzdělání si musela počkat do svých 15 let. Tehdy začala studovat zpěv u profesorky zpěvu Laury Collierové.

V 16 letech získala druhé místo v pěvecké soutěži, kterou vyhlásil starosta Avignonu, o dva roky později stejnou soutěž vyhrála s písní La Vie en Rose ona sama. Píseň o růži dodnes zpívá jako ústřední melodii na svých koncertech. 

Díky svému manažerovi Johnnymu Starkovi se r. 1965 objevila v televizi, rok na to vydala debutové album En Direct de L'Olympia. Vystupovala s  orchestrem Paula Mauriata. Texty pro ni psal André Pascal, později Eddy Marnay, který původně psával texty i pro Edith Piaf. K Edith Piaf, svému idolu, bývá vůbec často přirovnávána.

Mireille neměla lehkou cestu z ulice ke slávě - podobně jako i zmíněná Edith. Jako dcera chudého avignonského kameníka vyrůstala v dřevěném domku, do kterého při dešti zatékalo. Za svým snem stát se dobrou a úspěšnou zpěvačkou odešla do Paříže. Nadále studovala zpěv, hudbu, tanec, francouzštinu a angličtinu. Debutové album jí záhy získalo příznivce nejen v rodné Francii, ale i v USA a Kanadě.

Charakteristickou přilbu vlasů, její rovný účes, pro ni vynašel legendární kadeřník Vidal Sassoon. Zdobil její hlavu už od počátku kariéry, bez něj by si ji její fanoušci už nedokázali představit.

Se svým idolem, Edith Piaf, se na pódiu potkat nestihla, zpívala však společně s Charlesem Aznavourem, Frankem Sinatrou, Deanem Martinem, Paulem Ankou, Tomem Jonesem, Michele Legrandem či z Juliem Iglésiasem.

Mathieu také nazpívala slavné duety, jako Un homme et une femme, Tout a changé sous le soleil, Celui que j'aime, Les Moulins de mon cœur a mnoho dalších.

Během své kariéry nazpívala na 1 200 písní v devíti jazycích, po celém světě prodala přes milion alb. Její nejznámější hity se staly klasikou - například písně Acropolis adieu či Santa Maria de la Mér. Na památku své předchůdkyně vydala roku 2012 album převzatých písní od Edith Piaf.

Celý evropský kontinent vesměs nese její úspěch, v Anglii také zčásti sklízí obdiv a na konci 60. let proslula i ve Spojených státech a v Kanadě.

Kritika na Mireille tak trochu dotírá kvůli její přílišné ochotě vystupovat i v zemích s kontroverzním přístupem k lidským právům, jakými jsou např. Čína a Rusko. Mireille své vystoupení věnovala i bývalému lybijskému diktátorovi Kaddáfímu, velkou oblibu si získala v Rusku, kde zpívá i se sborem Rudé armády. Několikrát navštívila bývalé Československo, vystoupila na Bratislavské lyře. Avšak stejnou dobou, jako pořádala velké koncerty v Rusku, zpívala i pro Ronalda Reagana pod americkou sochou Svobody. Jako umělkyně Mathieu ujišťuje, že „její úlohou není dělat politiku, ale zpívat“.

Mireille Mathieu zůstává svobodnou a bezdětnou dámou. Zároveň se nejlépe cítí mezi svými blízkými. Na koncertech ji zpravidla doprovází sestra Monique a matka (Marcelle Mathieu).

Krásnou šansoinérku, vždy s dokonalým účesem a v krásné róbě, jako zpěvačku zdobí zejména brilantní pěvecká technika a způsob, jakým již půl století předává tradiční francouzský šanson*.

---