Cara Jonesová, zakladatelka Vypravěčů dobrých příběhů. (S laskavým svolením Cary Jonesové)
Proč je tolik zpráv, které vidíme, špatnými zprávami? Je to proto, že svět je místem utrpení a strádání? Je to proto, že máme morbidní fascinaci smrtí a ničením?
„Jedním z důvodů, proč věnujeme pozornost špatným zprávám, je, že si ceníme všech věcí, které jdou dobře, takže dáváme pozor, když se něco pokazí,“ říká Cara Jonesová, reportérka špatných zpráv, jež se změnila na vypravěčku dobrých zpráv.
Zatímco pracovala jako televizní reportérka v Bostonu, stalo se jí, že musela informovat teenagerku o tom, že její matka zemřela.
Byl to den jako každý jiný. Během svých 10 let působení v televizním zpravodajství paní Jonesová často říkala podobné smutné příběhy o dopravních nehodách, neštěstích či rodinném smutku.
Reportérka se přiblížila k domu ženy, která zemřela při nehodě. Její dcera přišla až k reportérce a položila jí otázku, „Co se stalo s mámou? Vím, že se jí něco stalo. Můj táta zavolal a řekl mi, abych tu počkala. Četla jsem právě online zprávu o smrtelné nehodě. Byla to moje máma?“
Přítomnost zpravodajského štábu před jejím domem potvrdil obavy mladé dívky i bez toho, aby reportérka řekla jediné slovo. Od té doby si už paní Jonesová nedokázala říkat „jen dělám svoji práci“.
Od té doby si už nedokázala říkat „jen dělám svoji práci“.
K ukončení její smlouvy s televizní stanicí přispěl povznášející příběh, jehož byla při své práci svědkem.
První příběh vypráví o malé Kai Leigh Harriottové, která byla při hře na zadní verandě svého domu zasažena zbloudilou kulkou. Harriott byla sice v důsledku neštěstí paralyzována, ale vyrostla v živou a pozitivní mladou dívku.
Asi rok poté, co paní Jonesová uváděla Harriottin příběh, se dívka objevila na slyšení při soudním procesu s mužem, který ji postřelil. Před zraky veřejnosti mu odpustila a požádala soudce, aby byl shovívavý. „Byla to taková silná věc být toho svědkem, taková mladá dívka při takovém výrazném aktu odpuštění,“ řekla reportérka o svém zážitku.
V Bostonu si vybudovala image a pověst známé televizní reportérky. Cítila, že musí odjet někam, kde nebude cítit povinnost dodržovat tuto identitu a mohla najít to, co opravdu chce. Byla to doba změn v jejím osobním i profesním životě.
Reportérka tedy ukončila svůj kontrakt v Bostonu a dala se do cestování po celém světě, aby na cestách objevila samu sebe.
Obnovila spojení se svými rodovými kořeny v Chile. Začala pracovat jako dobrovolnice v sirotčinci v Bolívii, putovala přes Himálaje, ušla 546 mil napříč severním Španělskem a naučila se jógu v Indii.
Na konci své cesty byla připravená k návratu do Spojených států, kde se chtěla stát vypravěčkou dobrých příběhů.
Přestěhovala se do San Francisca a založila organizaci Vypravěčů dobrých příběhů, která produkuje videa obsahující inspirativní příběhy. Přinesla reportáž o muži bez domova, který se dokázal postavit zpět na nohy během tréningu na Chicagský Marathon. Vyprávěla příběh dívky v malé indiánské vesnici, která se odvážila stát surfařkou, bojující proti silnému kulturnímu proudu.
Opustila oblast zpravodajství již před téměř 10 lety a od té doby se věnuje vyprávění těchto příběhů. Její videa často pomáhají neziskovým organizacím vyprávět své příběhy poutavým způsobem, který slouží nejen k inspiraci diváků, ale také k podpoře organizací.
„Na filozofické úrovni myslím, že na cokoliv se zaměřujeme, to naroste.“ – Cara Jonesová, zakladatelka Vypravěčů dobrých příběhů.
„Na filozofické úrovni, myslím, že ať už se soustředíme na cokoliv, to naroste, a pokud obrátíme svou pozornost na všechny negativity světa, nepomůže nám to posunout se vpřed,“ míní Jonesová. Vydávání působivých příběhů je dobrou alternativou k negativnímu zpravodajství, míní reportérka. Takové věci mohou vyvážit špatné zprávy a zaměřit se na řešení.
„Nevěřím, že můžeme žít pouze na samotných dobrých zprávách,“ řekla. „Špatné věci se ve světě stávají a zpravodajství to musí reflektovat, zejména pokud jde o otázky veřejné bezpečnosti.“ Ale Jonesová věří, že způsob, jakým špatné zprávy v současné době prostupují média, a způsob, jakým jsou prezentovány, nám dává falešný obraz světa.
Jako vypravěč vidí svojí roli v prezentování příběhů lidí způsobem, který by posílil pozitivní přístup. „My všichni stavíme příběhy našich vlastních životů,“ míní reportérka.
Postřelená malá Harriott nevystavěla svůj život jako příběh oběti, jejíž život byl zničen krutým agresorem. Formovala svůj vlastní příběh jako dívka, která mohla i nadále využívat mnoho darů života a pomáhat druhým.
Cara Jonesová doufá, že její vyprávění posílí tento druh uvažování v myslích jejích diváků. Tyto příběhy se jí také osobně dotýkají a ovlivňují ji.
„To je moc a dar vypravěčů,“ myslí si reportérka. „Někdy vstoupíte do životů lidí v jejich nejintimnějších chvílích a naučíte se mocným lekcím.“
Sledujte více dobrých zpráv Cary Jonesové na jejích internetových stránkách: StorytellersForGood.com
Originální článek:
