Stále myslíte na své ex? Je na čase zbavit se přízraků minulosti!

Jen málo věci v životě je tak traumatických jako ukončení dlouholetého milostného vztahu. Řada lidí však je nakonec schopna se z toho zotavit, aniž by je to příliš poznamenalo.

Jsou tu však i jiní, třeba jako je moje kamarádka, kteří takové štěstí nemají. I po letech jsou stále pohlceni bolestnou zkušeností a každá připomínka jejich ex, ať už letmá zmínka při konverzaci nebo fotka na Facebooku, může vyvolat silné pocity smutku, zloby či zatrpklosti. Proč jsou někteří lidé stále pronásledováni přízraky své romantické minulosti a nedokáží překonat svou bolest z odmítnutí?

 

Ve svém novém výzkumu jsme společně s kolegyní Carol Dweckovou zjistily, že odmítnutí ve skutečnosti vede k tomu, že si někteří lidé vytvoří o sobě a své budoucnosti v lásce nové názory. V jednom průzkumu jsme dotazované požádali, aby nám napsali ponaučení, která si vzali ze svého zklamání v lásce.

Při analýze jejich odpovědí jsme si uvědomili, že řada respondentů se domnívá, že odmítnutí odkrylo základní negativní pravdu o nich samotných – a tato „pravda“ zároveň sabotuje úspěch jejich budoucích vztahů. Někteří napsali, že si uvědomili, že jsou moc citově vázaní, jiní se domnívali, že jsou moc citliví, – a další, že nedokáží dobře komunikovat.

Následné studie se věnovaly následkům přesvědčení, že odchod partnera odkryl nějakou základní chybu. Tím, že si lidé spojili odmítnutí v lásce s nějakým aspektem své osobnosti, vytvořili si překážky k překonání této zkušenosti. Někteří z nich se vyslovili, že si kolem sebe „vystavili zdi“ a v dalších vztazích si dávají pozor. Jiní se bojí se svým milostným selháním svěřit novému partnerovi, protože se obávají, že by to mohlo změnit názor této osoby na ně.

A tak jsme přemýšleli: Čím to je, že u někoho je větší pravděpodobnost, že dá své romantické fiasko do souvislosti s tím, jaký je? Koneckonců druzí respondenti napsali, že rozchod byl jen pouhou součástí života, důležitou částí vlastního růstu, a díky němu se vlastně stali lepšími.

Jak se ukazuje, představy o vaší povaze mohou hrát velkou roli v tom, jak budete reagovat na rozchod ve vztahu.

Předchozí výzkum ukázal, že lidé mají o svých osobních vlastnostech, ať už je to inteligence nebo stydlivost, rozličné názory. Někteří lidé s „neměnným uvažováním“ se domnívají, že tyto vlastnosti jsou nezměnitelné. Naopak ti, kdo mají „růstové uvažování“, věří, že povaha je něco, co se může v průběhu života rozvíjet a růst.

Tato základní přesvědčení pak určují, jak lidé reagují na neúspěchy. Například když lidé věří, že inteligence je daná, mají ze sebe po neúspěchu horší pocit a je menší pravděpodobnost, že ve svém snažení vytrvají.

Nás napadlo, že ustálené názory na svou povahu mohou určit, zda lidé vidí odmítnutí v lásce jako důkaz toho, kdo skutečně jsou, tedy jako znamení, že jsou plní chyb a pro druhé nepřijatelní. V jedné studii jsme proto rozdělili účastníky na dvě skupiny: na ty, kdo si myslí, že povaha člověka je něco daného a neměnného, a ty, kdo se domnívají, že nátura se dá dotvářet.

Účastníci studie si pak přečetli dva příběhy. V jednom jsme je požádali, aby si představili, že je z ničehonic opustí jejich dlouhodobý partner. V druhém jsme je požádali, aby si představili, že potkají někde na párty člověka, který si jim líbí, zajiskří to mezi nimi, ale později náhodou zaslechnou tu osobu, jak se svěřuje svému známému, že by s nimi do vztahu nikdy nešli.

 

Dalo by se čekat, že se lidé začnou zpochybňovat jen při odmítnutí v dlouhodobém vztahu, ale místo toho jsme objevili, že se vynořil jistý model chování. U lidí s neměnným smýšlením o povaze se ukázalo, že i odmítnutí od relativního cizince je může popíchnout k přemýšlení o sobě. Tito lidé se možná obávají, že je na nich něco očividně nepřitažlivého, co způsobuje, že je druzí ihned odmítnou, aniž by je znali.

Takže co můžeme dělat, abychom předešli tomu, že si lidé dají opuštění partnerem do spojení se svými negativními stránkami? Jeden slibný důkaz ukazuje, že změnit názor člověka na jeho osobnost může vést ke změně jeho či jejích reakcí na odmítnutí v lásce.

V poslední studii jsme sestavili články, které popisují povahu člověka jako něco, co se vyvíjí v průběhu celého života, ne jako neměnný a předurčený rys. Pak jsme vybídli lidi s neměnným pohledem na osobnost, aby si tyto články přečetli, a ukázalo se, že už si nevykládají milostná zklamání jako známku trvalé a nenapravitelné nedostatečnosti.

Tím, že nabídneme lidem názor, že osobnost člověka je něco, co se může v čase měnit a vyvíjet, možná pomůžeme lidem vymýtit přízraky jejich romantické minulosti a pokročit k naplňujícímu vztahu v budoucnu.