Investigativní zpráva: Čínská nemocnice smrti zřejmě stála život desítky tisíc lidí

Při nadšení ze získané slávy nikdo nebral v potaz původ transplantovaných orgánů. A přesto – kariéra doktora Šena byla postavena na velkém množství mrtvých těl, aniž by někdo zkoumal, kde se ta těla vzala. Oficiální vysvětlení čínských úřadů uvádí, že se jako zdroj používají pouze popravení vězni. To by znamenalo, že počet transplantovaných orgánů odpovídá přibližně počtu poprav. V Tchien-ťinu se událo 40 poprav ročně, což je cifra odvozená z počtu obyvatel města v porovnání s celkovým počtem poprav v zemi. Problém je v tom, že tchienťinská 1. ústřední nemocnice vykazuje abnormálně vysoký počet transplantací.

Epoch Times provedl detailní studii aktivit nemocnice na základě veřejně dostupných dokumentů a našel dostatek důkazů na to, aby zásadně zpochybnil, ne-li přímo rozmetal, oficiální verzi o zdroji orgánů v Číně.

Znamená to, že velká většina orgánů transplantovaných v 1. ústřední nemocnici Tchien-ťin, a tím pádem i v dalších velkých nemocnicích v Číně, nepochází od popravených vězňů. Stejně tak nejsou ani od dobrovolných dárců, alespoň ne ve významnějším počtu, protože čínský program dobrovolného dárcovství je i dnes stále ještě v plenkách.

Otázka tedy zní, odkud tyto orgány pocházejí? Jaký je ten tajemný zdroj orgánů, který od roku 2000 stojí za náhlou celostátní expanzí transplantačních kapacit, jak to vidíme na ukázkovém případě tchienťinské nemocnice? Občanskoprávní vyšetřovatelé a aktivisté už roky tvrdí, že tímto zdrojem jsou především stoupenci čínským režimem pronásledované duchovní disciplíny Fa-lun Kung (Falun Gong), a naše zjištění těmto tvrzením přidávají na závažnosti.

Počty transplantovaných orgánů začínají od roku 2000 dramaticky stoupat až k desítkám tisíc. V tomto roce se také rozbíhá celostátní represivní kampaň proti duchovnímu hnutí Falun Gong, které podle vlády čítá 70 milionů Číňanů. Čínské úřady uvádějí, že začaly k transplantacím používat orgány popravených vězňů. Oficiální počty poprav jsou však mnohonásobně nižší než počty prováděných transplantací. Experti uvádějí, že následovníci Falun Gongu, kteří začali zaplňovat vězeňský systém v rámci celostátního zatýkání, byly režimem určeni k "likvidaci" a běžně zneužíváni jako nedobrovolní dárci orgánů. Vývoj událostí podrobně analyzujeme níže.

Šen Čung-jang byl v 90. letech transplantologem spíše v teoretické rovině. Transplantační odvětví bylo v Číně málo rozvinuté, zákroky riskantní, příjemci se na operační stůl nehrnuli a přísun orgánů byl značně omezený.

V roce 1994 se Šenovi podařilo přesvědčit chudého 37letého dělníka s cirhózou, aby si nechal provést transplantaci jater. Transplantace se tehdy prováděly zdarma, zejména kvůli nízké úspěšnosti. Roky plynuly, aniž by došlo k nějakému pokroku. Šen se v roce 1998 vrátil ze studií v Japonsku, aby po návratu zaplatil z vlastní kapsy 100 tisíc jüanů (asi 370 tisíc Kč) na založení malé transplantační jednotky v tchienťinské nemocnici.

1999 - 24 transplantací. 2002 - 209 transplantací. 2003 - 1 000 transplantací - Enorth Netnews

Ze začátku byl pokrok pomalý a zdlouhavý. Ke konci roku 1998 vykonala jeho jednotka pouze sedm transplantací jater, v roce 1999 pak 24 zákroků. Věci se obrátily v dalším roce a transplantologům se začalo blýskat na lepší časy. Počty transplantací jater neustále stoupaly: 209 k lednu roku 2002 a ke konci roku 2003 kumulativně 1 000, informovaly Enorth Netnews, komunální noviny v Tchien-ťinu.

Úspěch 1. ústřední nemocnice je mikrokosmem čínského transplantačního odvětví: provoz je neprůhledný, v pozadí jsou konexe s armádou, přísun orgánů je rychlý, zdroje neobjasněné a navíc svědčící o existenci velké zásobárny vhodných dárců, operační techniky odpovídají odebírání orgánů zaživa či s nízkou anestesií.

Nejvýznamnějším momentem pro expanzi 1. ústřední nemocnice byla investice města ve výši 130 milionů jüanů (cca 400 milionů Kč) na výstavbu 17ti podlažní budovy nového transplantačního centra. Práce začaly v roce 2004. Orientální transplantační centrum, jak bylo zařízení nazváno, mělo zabírat 36 tisíc čtverečních metrů prostoru s kapacitou 500 lůžek. Podle Enorth Netnews mělo centrum provádět transplantace jater, ledvin, slinivky břišní, srdce, plic, očních rohovek, kůže, vlasů, kmenových buněk, kostí a průdušnice.

Aby Orientální transplantační centrum pokrylo poptávku, otevřelo dalších pět poboček včetně pekingské umístěné ve Všeobecné nemocnici vojenské policie, kde Šen Čung-jang působil jako ředitel transplantačního oddělení. Centrum v oficiálních materiálech uvádělo, že jako celek provádí nejvyšší počet transplantací jater na světě a nejvyšší počet transplantací ledvin v Číně.

Výstavba centra byla dobrým podnikatelským tahem. Cílem bylo přitáhnout bohaté zákazníky hledající velmi vzácné produkty – čerstvé lidské orgány dostupné v krátké době bez zbytečné byrokracie. Skutečnost, že tak obří a moderní centrum bylo postaveno a funguje téměř deset let na plné obrátky, aniž by Čína disponovala nějakým významným počtem dobrovolných dárců, neznačí podle vyšetřovatelů nic dobrého.

„Znamená to, že panuje naprostá jistota, že najdete dárce, který vám poskytne orgány,“ říká Maria Fiatarone Singhová, profesorka zdravotní medicíny na Univerzitě Sydney. Singhová je členkou profesní organizace DAFOH, která o neetických transplantacích v Číně informuje.

Kolik transplantací tedy v tchienťinské 1. ústřední nemocnici provedli? Dopracovat se k přesným číslům je nesmírně obtížné. V uzavřené společnosti typu Číny jsou informace tohoto druhu politicky citlivou věcí. Čína neměla až donedávna, na rozdíl od zemí na Západě, celostátní systém transplantací orgánů. V dravém prostředí „Nové Číny" mezi sebou nemocnice soupeří o zákazníky a orgány se získávají jakýmkoliv vhodným způsobem.

Doktor Chuang Ťie-fu, který koordinuje transplantační politiku Číny se západními institucemi, vloni v rozhovoru s čínským novinářem překvapivě upřímně přiznal: „Protože v zemi nemáme transparentnost, nevíte, jak se k orgánům přišlo a počet provedených operací byl také tajemstvím."

Přesto se i v čínské masivní cenzuře objevují díry skrze něž nějaká čísla protečou. Prvním naším zjištěním je jednoduchý graf z nyní odstavené (ale archivované) webstránky patřící Orientálnímu transplantačnímu centru, kde jsou zobrazeny kumulativní počty transplantací jater v letech 1998 až 2004. Cifry stoupají rok od roku téměř geometrickou řadou – 9, 24, 78, 129, 272, 289 a 800. Problém je v tom, že při pohledu na údaje v jiných oficiálních zdrojích tato čísla nesouhlasí.

Ta samá stránka nabízí čekací doby na nová játra dva týdny, v zemích s dobrovolným dárcovstvím něco neslýchaného. Játra jsou vhodnou ukázkou počtu poprav, uvážíme-li, že Čína tradičně používá jako zdroj orgánů vězně, a transplantace celých jater logicky znamená smrt „dárce".

Další metodou je sledování mediálních výstupů. Když začneme v roce 2000, objevíme číslo 78, které je stejné jako v níže uvedeném grafu. Zdrojem je pochvalný článek o Šen Čung-jangovi v deníku Věda a technologie. Za rok 2001 není žádný kumulativní údaj, ale celkový počet transplantací v tomto roce je uváděn 109 u jater a 80 u ledvin. Zdrojem jsou čínská lékařská encyklopedie a zprávy z médií. V roce 2002 se neuvádí počet transplantací prováděných za celý rok, ale kumulativní součet činí 300, což vychází z průzkumu profilu doktora Šena na internetu. V roce 2003 je kumulativní součet 645 transplantací (400 z nich bylo podle médií provedeno lékaři z Tchien-ťinu v jiných nemocnicích).

V roce 2003 byl schválen rozpočet na výstavbu nového transplantačního centra. V roce 2004 se uvádí souhrnný počet 1 000 transplantací (zdroj Mediacal Education Net), zatímco v roce 2005 je nám znám pouze souhrn za rok – 647. Oficiální Šenův profil uvádí počet 655 transplantací v roce 2006. Šen v tomto roce publikoval odbornou práci, kde uvádí, že jeho Orientální transplantační centrum pokořilo světový rekord v počtu transplantací jater.

V letech 1998 až 2004 cifry stoupají geometrickou řadou.

Tím však dostupná čísla končí. Orientální transplantační centrum bylo formálně otevřeno 1. září 2006, a přesto právě v době, kdy by mělo dojít k prudkého nárůstu počtu transplantací, žádné údaje neexistují. Ať už jde o náhodu či nikoliv, bylo to také v tomto roce, kdy se poprvé objevily obvinění vyšetřovatelů, že hlavním zdrojem vzkvétajícího obchodu s orgány v Číně jsou stoupenci čínským režimem pronásledovaného duchovního hnutí Falun Gong.

Po roce 2006 se objevuje, co se týká čísel, pouze jeden zdroj informací: zářivý profil Šen Čung-janga na ttwj.gov.cn, webstránkách města Tchien-ťin. Popisují se zde lékařovy obrovské úspěchy, jeho podnikatelský duch, který rozjel transplantační byznys v Tchien-ťinu – a co je důležité pro nás – několik číselných údajů.

Cifry za první roky jsou zhruba shodné s těmi uváděnými výše. I když po roce 2006 nejsou žádná přesná čísla poskytnuta, text uvádí: „Další dva roky se Orientální transplantační centrum stalo předním střediskem pro transplantace jater co do objemu a největším transplantačním centrem co do rozsahu v Asii.“ Klíčové jsou pak další dva údaje: kumulativní souhrn 5 000 transplantací jater v roce 2010 a kumulativní souhrn „téměř 10 tisíc“ transplantací jater do konce roku 2014, což má být údajně čtvrtina celostátního souhrnu jaterních transplantací.

V grafu vypadají počty takto:

Tato čísla jsou již tak neskutečně vysoká a bylo by hodně složité napasovat je do oficiální rétoriky o popravených vězních jako zdroji orgánů, neboť počty v Číně ročně popravených vězňů jsou mnohem nižší. Přesto někteří experti tvrdí, že počet transplantací může být ještě daleko, daleko vyšší. Svědčí o tom mimo jiné také vysoký počet korejských čekatelů na orgány.

Korejští pacienti začali proudit do Číny a zejména Tchien-ťinu (vzdáleného 90 minut letadlem ze Soulu) v roce 2002, jak uvedla pro hongkongskou televizní stanici Phoenix TV staniční sestra Li Lien-ťin z 1. ústřední nemocnice Tchien-ťin. Vyprávěla, že mezi lety 2002 a 2006 voperovala nemocnice korejským pacientům přes 500 orgánů.

Veškerá tato aktivita se odehrávala ještě před tím, než se v září 2006 objevilo na scéně nové Orientální transplantační centrum. A doktoři tedy museli improvizovat. Třetina původně 12tipatrové budovy byla konvertována k ubytování čekatelů na transplantaci, 8. podlaží Mezinárodní kardiovaskulární nemocnice bylo také alokováno pro korejské pacienty a stejně tak 24. a 25. patro blízkého hotelu bylo zarezervováno pro čekatele na orgán.

Orgánoví turisté do Tchien-ťinu jezdili rádi, protože v Koreji by normálně mohli dostat pouze část jater od živých dárců. V Číně je zato čekala játra celá a „o vynikající kvalitě“, jak ujišťovala nabídka na internetu. Čekací lhůty byly na začátku pouze jeden týden, ale s přívalem zájemců se nakonec prodloužily na tři měsíce, což je podle západních standardů i tak pozoruhodně krátká doba na nová játra.

Velký korejský deník Čosun Ilbo informoval, že tchienťinská 1. ústřední provedla v prosinci 2004 za jediný týden 44 transplantací jater, přičemž v jeden den to bylo 24 operací (včetně transplantací ledviny). Korejci ovšem nebyli jediní klienti. O lůžka a orgány se dělili s lidmi z Japonska, Malajsie, Egypta, Pákistánu, Indie, Saúdské Arábie, Ománu, Hongkongu, Macaa a Tchaj-wanu. Jídelna ve čtvrtém patře se stala „mezinárodním klubem“, kde si pacienti vyměňovali své zkušenosti, napsal Čosun Ilbo.

Orientální transplantační centrum má 110 lékařů, kteří se účastní transplantací jater a ledvin, z toho 46 jsou vedoucí transplantologové a 13 ošetřující lékaři, uvádí Světová organizace pro vyšetřování perzekuce Falun Gongu (WOIPFG). Tato organizace shromáždila úctyhodný seznam zaměstnanců stovek nemocnic po celé Číně zapojených do transplantací.

Reportáže médií, proslovy některých z kolegů Šen Čung-janga a informace na nemocničních stránkách svědčí o tom, že každý z těchto lékařů provedl značné množství transplantací. Například místo-ředitel nemocnice Ču Č'-ťün provedl do roku 2011 přinejmenším 1 400 transplantací jater, přičemž pouze ve stovce případů šlo o částečnou transplantaci jater získaných od žijících příbuzných.

Vedoucí transplantolog Kao Wej uskutečnil podle svého profilu na portálu „Dobří lékaři online" za deset let své praxe 800 transplantací jater, pomocný transplantolog Mo Čun-po přes 1 500 transplantací ledvin a tak dále. Ne všechny operace měly za následek úmrtí dárce (stovky orgánů pocházely od živých příbuzných), ale řada z nich nevyhnutelně vyústila do smrti nositele orgánu.

Samozřejmě, lékaři, jejichž profily jsou na webu dostupné, mohou být jednoduše statistickými výjimkami, nebo mohou být čísla nafouknutá nebo šlo o operace za účasti více chirurgů. To všechno je možné. Jenže i v případě, že budeme tyto údaje brát s velkou rezervou, čísla, která jednotliví transplantologové uvádějí, daleko předčí ta oficiální.

Stavební záznamy svědčí o tom, že objem transplantací mohl být opravdu značně vysoký. Databáze výstavby a přestavby v Číně, která je veřejně dostupným zdrojem, ukazuje něco, co bylo, zdá se, záměrně skryto ve všech ostatních čínských zdrojích: že nové transplantační centrum tchienťinské 1. ústřední jelo na plné obrátky ihned po dokončení v roce 2006.

Klíčovým důkazem je 22-stránkový PDF soubor, který si lze po online registraci stáhnout. Text probírá další renovace nové budovy dokončené v roce 2008. V jedné větě se píše: „Denně dojde ke 2 000 ambulantních zákroků, využití lůžek činí 86 procent, lůžka pro transplantace ledvin a jater mají 90procentní využití.“

V této době bylo pro potřeby transplantačního centra v 1. ústřední alokováno 500 lůžek. Devadesát procent z toho tedy činí 450 lůžek. Podle reklamních materiálů nemocnice pro zahraniční pacienty se pohybuje doba, jakou orgánový turista stráví v zařízení, od jednoho do dvou měsíců, v závislosti na čekací době na orgán a rekonvalescenci. Pokud tedy průměrný čekatel na orgán zůstal v nemocnici 30 dnů, pak bylo v Orientálním transplantačním centru provedeno mezi koncem roku 2006 a koncem roku 2008 celkem 5 400 transplantací. Při dvouměsíčním pobytu by to bylo 2 700 zákroků. Je možné, že by tyto dva plodné roky byly pouhou výjimkou z pravidla? Ne. Jak napovídají další stavební dokumenty, šlo o normální stav.

Portál města Tchien-ťin uvedl 25. června 2014, že bylo dosaženo využití lůžek 131,1 procenta, což je navýšení od 5,7 procent oproti roku 2012. Zpráva nevysvětluje, jak je možné přesáhnout sto procent, ale v čínských nemocnicích je běžné, že se mezi stávající lůžka umístí další navíc. Nemocnice jako celek navíc do roku 2013 rozšířila kapacitu o 300 lůžek, ovšem zde není jasné, zda došlo ke zvýšení i v transplantační části. V roce 2015 došlo k dalšímu rozšíření nemocnice o ambulantní část, pohotovost, podzemní parkoviště a přistávací plochu pro vrtulníky. A staví se dál. V roce 2017 má mít nemocnice celkovou kapacitu 2 000 lůžek.

Jaká čísla se nám vynořují z této pestré mozaiky aktivit? Nemocnice by nám ráda namluvila, že když bylo nové transplantační centrum otevřeno, se stovkami nových lůžek a moderním vybavením, nedošlo k navýšení objemu transplantací.

Jediná oficiální data pro období po roce 2006 je cifra 5 000 kumulativních transplantací v roce 2010 a 14 tisíc kumulativní souhrn v roce 2014, tedy úhledný, přímočarý nárůst. Jenže fakta svědčí o něčem úplně jiném: vyprávění korejských pacientů o obsazenosti daleko převyšujícím kapacitu nemocnice, stavební záznamy po roce 2006 ukazují neustálou potřebu pro rozšiřování nemocnice a úctyhodná čísla ze životopisů lékařů ukazují, že něco přes stovku doktorů provedlo tisíce transplantací.

Jestliže se využití 500 lůžek v Orientálním transplantačním centru pohybovalo v letech 2007 až 2013 kolem hranice 100 procent, pak by celkový počet transplantací mohl činit někde od 20 do 60 tisíc dle délky pobytu pacienta. Vzhledem ke všem neznámým (počet darovaných ledvin od příbuzných, vícero orgánů z jednoho těla, případy několika transplantací pro jednoho pacienta aj.) nelze stanovit jakékoliv přesnější odhady zabitých. Podstatné je, že toto číslo je daleko vyšší než kumulativní souhrn 10 tisíc transplantací jater, k nimž mělo podle oficiálních zdrojů dojít v průběhu 15 let.

A jsme u otázky, odkud všechno to moře orgánů pochází. Čínské úřady přiznávají, že jediným seriózním zdrojem orgánů v uplynulých letech byli popravení vězni. Sám Chuang Ťie-fu jako hlas transplantačního odvětví v Číně prohlásil v lednu 2015: „Od 80. let do roku 2009 došlo pouze ke 120 případům darování orgánů od občanů. Čína je země s nejnižší mírou dárcovství na světě."

Počet poprav v Číně je státním tajemstvím, nicméně neziskovky je odhadují od 2 400 po 12 tisíc ročně pro zmiňované období. Řekněme, že počet trestanců odsouzených na smrt činil 6 tisíc. Podle proporcionálního rozdělení by na sedmimilionový Tchien-ťin připadlo pouze 42 poprav. Zádrhel je však v tom, že ne každý popravený vězeň je vhodným dárcem, uvážíme-li špatné podmínky v čínských věznicích nebo věk a životní styl kriminálníků. Navíc způsob, jakým fungují soudy a věznice v Číně (silné osobní a lokální konexe) neumožňuje, aby si jedna nemocnice vybírala z vězňů po celé zemi.

Také tu máme fakt, že tchienťinská 1. ústřední nebyla izolovaným jevem. Expanzí procházely desítky, ne-li stovky dalších transplantačních zařízení v ČLR, které nabízely orgány v řádu týdnů až měsíců. Státní agentura Sin-chua uvádí, že v Číně je takových nemocnic 600 a všechny spolu soupeří o orgány.

Inzerát v angličtině z roku 2008 hlásal: „Je pravda, že zdroje přísunu orgánů v Číně jsou poměrně hojné v porovnání se západními státy.“ Čekací doba měla být kolem jednoho měsíce. Ta samá stránka, jen v čínštině, nabízela čekací dobu dva týdny. Lékařský etik Arthur Caplan to v dokumentárním filmu Těžko uvěřit okomentoval slovy: „V Americe, v Evropě musíte být nejdřív mrtví, abyste mohli být dárcem orgánů. V Číně z vás mrtvého udělají.“

Čili co se týče objemu „dárců“, odsouzenci jednoduše nemohli poskytnout takový přísun, jaký by Tchien-ťin potřeboval. To samozřejmě nic nedokazuje, pouze to, že orgány musely pocházet z jiného zdroje. Někteří vyšetřovatelé se na tuto věc dívají jako na otázku masové vraždy, skrývané a přehlížené. V tomto zločinu stojí lékaři vedle vrahů jako spolupachatelé a obětí jsou vězni svědomí, zejména stoupenci duchovní praxe Falun Gong. Příčinou smrti je samotná operace, která stojí nositele orgánu život.

 

Existuje potenciální vodítko o původu orgánů, a tím je jedna z rolí, kterou doktor Šen Čung-jang hraje. Na webstránce Všeobecné nemocnice ozbrojené policie Peking je vidět, jak má na sobě polovojenskou uniformu. Ozbrojené policejní síly v Číně čítají 1,2 milionu a mají na starosti interní bezpečnost země. Na rozdíl od běžných příslušníků veřejné bezpečnosti nosí zelené uniformy.

Pro velký objem transplantací je třeba mít dostatečně bohatý zdroj orgánů. Vzhledem k zanedbatelnému podílu dobrovolných dárců proto v Číně vstupují do hry politické konexe postavené na prostřednících. Vojenské a polovojenské nemocnice mají tu výhodu, že jsou napojeny na bezpečnostní aparát, který zadržuje stovky tisíc politických vězňů. Zahraniční vyšetřovatelé opakovaně poukazují na vojenské nemocnice jako na hlavní aktéry násilného odebírání orgánů těmto vězňům. Americký publicista Ethan Gutmann ve své nové knize Jatka shromáždil množství důkazů, které ukazují, že hlavním terčem odběrů jsou stoupenci Falun Gongu.

Při dotazu, jaký je pravděpodobný zdroj orgánů v Tchien-ťinu, Gutmann v telefonním rozhovoru odpověděl: „Myslím si, že většina z těch orgánů pochází od Falun Gongu. V systému Laogai (pracovní tábory) se nachází velká populace Falun Gongu, mezi půl a jedním milionem v kteroukoliv danou dobu, a to po celé toto období. Tohle je numericky jediný možný zdroj, z něhož mohou čerpat, i když tam mohou být i nějací muslimští Ujgurové a Tibeťané.“

Gutmann vyzpovídal stovky uprchlíků a zjistil, že každý pátý a někdy dva z pěti zadržovaných stoupenců Falun Gongu byli ve vězení podrobeni testům krve. Lidé v pracovních táborech se rovněž zmínili, že ti, jimž byli testy krve prováděny, náhle mizeli. V telefonních rozhovorech z roku 2006 se doktoři a sestry v Číně přiznali fingovanému zájemci o nová játra, že zdrojem orgánu jsou vězni z řad Falun Gongu.

Server Minghui.org shromažďuje vyprávění praktikujících Falun Gongu o prožité perzekuci v zajetí a obsahuje úctyhodnou databázi příběhů, jmen a čísel. Při vyhledávání výrazů „test krve“ a „Tchien-ťin“ nalezneme 9 720 výsledků. Typickým případem je příběh anonymní osoby zaslaný 9. listopadu 2007, kde se píše: „Třetí oddíl ve věznici se zaměřoval konkrétně na Falun Gong... velitel oddílu na každém křídle věznice vyvolával praktikující Falun Gongu, jednoho po druhém, a udělali jim testy krve a moči. Běžné vězně nevyvolávali." Tato věznice se nachází asi půl hodiny jízdy od nemocnice.

Další případy odběrů krve jsou hlášeny z pracovních táborů Čching-po-wa, 23 minut jízdy od 1. ústřední a Šuang-kchou, 30 minut od nemocnice. Praktikující Falun Gongu, Chua Lien-jou, si prošla odběry krve v červnu 2013 ve věznici Pin-chaj, asi 45 minut od nemocnice v Tchien-ťinu. DAFOH provedla vlastní preliminační analýzu hlášení o odběrech krve na Minghui a uvedla: „Tato data ukazují vyprávění velkého počtu obětí. Nejde o ojedinělé případy a nasvědčuje to tomu, že stoupencům Falun Gongu jsou systematicky prováděny nejrůznější zdravotní prohlídky.“


Mapka věznic v okolí tchien-ťinské 1. ústřední s udáním vzdálenosti od nemocnice. (Epoch Times)

Nic z tohoto není přirozeně důkazem, že vzorky krve sloužily k porovnávání krevních skupin pro transplantace. Na druhou stranu je pravda, že v důsledku krutého mučení dochází k úmrtím tisíců těch samých disidentů, aniž by to státní orgány trápilo. Kvůli zdraví vězňů se vzorky krve odebíraly stěží.

I kdyby si mezinárodní lékařské společenství přálo vyhnout se předčasným soudům, jeden by přinejmenším čekal, že doktoři budou požadovat vyšetřování a věnovat pozornost tomu, odkud přesně orgány v Číně pocházejí. Pokud by dospěli k závěru, že vězni svědomí jsou využíváni jako chodící orgánová banka, představovalo by to jeden z nejstrašnějších masových zločinů 21. století.

„Každý, kdo se byť jen okrajově zajímá o trendy dárcovství orgánů ve světě, nemůže přijmout tvrzení, že obrovský a dobře zavedený přísun orgánů od popravených vězňů byl za jediný rok zázračně nahrazen orgány darovanými dobrovolně,“ napsal nám v emailu doktor Jacob Lavee, předseda Izraelské transplantační společnosti. Izrael je jednou ze zemí, kde byl přijat zákon úspěšně zabraňující vycestování svých občanů za orgány do Číny. Další takovou zemí je Tchaj-wan.

Zdaleka ne všichni transplantologové však mají podobný názor. Jeremy Chapman, bývalý předseda světové Transplantační společnosti a Michael Millis z lékařské fakulty University of Chicago, kteří oba úzce spolupracovali s čínskými představiteli, neprojevili zájem klást jim nepříjemné otázky. Millis v rozhovoru s německým časopisem Die Zeit prohlásil: „Není to má sféra vlivu. Na světě je hodně věcí, které nejsou středem mého zájmu.“

S tímto nedostatkem zájmu o původ čínských orgánů nesouhlasí Kirk Allison, vedoucí Programu pro lidská práva a zdraví na Minnesotské univerzitě. „Zaprvé, na pravdě záleží, záleží na mravním riziku, záleží na lidských právech a záleží na životech těch, kdo jsou vykořisťováni, i kdyby byli mrtví. Oni mají morální právo to po nás požadovat.“

Také doktora Laveeho reakce některých lékařů mrzí. „Cítím se zahanben tím, že mí kolegové ve světě necítí, stejně jako já, morální povinnost požadovat po Číně, aby otevřela brány nezávislému a pečlivému vyšetřování svého současného transplantačního systému z rukou mezinárodní transplantační komunity,“ uvedl izraelský transplantolog a dodal: „Jako syn někoho, kdo přežil holocaust, se cítím zavázán neopakovat strašlivý omyl Mezinárodního červeného kříže, který navštívil v roce 1944 koncentrační tábor v Terezíně, aby následně napsal, že jde o příjemný rekreační tábor.“

Přeložil Ondřej Horecký. Článek byl redakčně zkrácen. Plnou verzi najdete na: 


Čtěte také:
2 000 členů vojenského nemocničního personálu podezřelých z účasti na násilných odběrech orgánů

Čína: Zveřejněna jména dvou tisíc podezřelých. Na ilegálních transplantacích se údajně podílelo sto nemocnic

Bývalý internista čínské vojenské nemocnice líčí svoji účast při odběru orgánů z živého vězně