Rozhovor: Zakladatelka projektu „Elegantní Česko“ Pavlína Kvapilová – Musíme přemýšlet, jak náš život může být naplněnější

 

Kvapilová pracovala v České televizi více než šest let jako moderátorka pořadu Hydepark a později vedla sekci Nových médií. Dříve působila jako zpravodajka Českého rozhlasu v Bruselu. Z České televize byla „vypovězena“ šéfem ČT Petrem Dvořákem poté, co se otevřeně postavila za moderátorku Danielu Drtinovou v souvislosti s jejím odchodem z pořadu Události, komentáře.

Nyní se snaží „na vlastní pěst“ o renesanci žurnalistiky a obecně hodnot ve společnosti. „Po odchodu z České televize jsem hodně přemýšlela o současné společnosti a snažila se skrze svoje aktivity v terénu poznat, co se doopravdy děje,“ uvedla Kvapilová v rozhovoru pro týdeník Respekt. „Mám pocit, že v řadě ohledů jsme dezorientovaní, ztratili jsme některé základní záchytné body. Zároveň se rodí nové věci a poptávka po tom žít jinak, objevuje se svěží energie. Velkou část těchto dějů média příliš nezaznamenávají.“

Položili jsme Pavlíně Kvapilové několik otázek k jejímu projektu, jeho záměrech a úspěších. Níže publikujeme přepis e-mailového rozhovoru.

Jde o to žít jinak a vytvořit prostor pro ty, kdo také mají odlišné představy než vzorce dané dnešním běžným společenským tlakem, aniž by se komukoli cokoli vnucovalo. Podtitulem našeho projektu je: „Oživujeme to nejlepší z toho, co uměla tato země a její lidé. Skládáme společně nové elegantní Česko.“ Nechceme idealizovat jakékoli období z minulosti, nejde o to vzdychat nad starými časy, být nostalgičtí. Naopak – je v tom akce, snaha ty dobré principy hledat a přenášet do našeho běžného chodu.

Jde tedy hlavně o současnost. Usilovat o to, abychom své dny plnili moudře, smysluplně, s respektem k ostatním i sobě samým – na což také v dnešní hektické době snadno zapomínáme. Jde o módu, životní styl, chování, společnost. Ono to všechno spolu velmi úzce souvisí. Elegantní Česko je multimediální projekt, ústředním místem je náš videokanál na YouTube, ale velmi důležité je to, co se děje offline – tedy naživo.

Móda je často vnímána velmi povrchně, ale tak tomu nikdy nebylo. Vždy byla a je vynikající a přesnou výpovědí o stavu doby a lidí v ní žijících. Móda je pro nás tedy jakousi vstupní bránou do celého projektu. A první republika? Ta byla obdobím, kdy vznikalo mnoho kvalitního, techniky, které můžeme dnes zcela jistě znovu objevovat, navazovat na ně v modernějších variantách, ale s oporou v tom, co předci dotáhli do úžasných detailů. Vztah k materiálu, ruční práce, to vše je rozhodně často pozoruhodné. Skrze toto tedy můžeme velmi dobře začít řadu věcí rozklíčovávat, postupovat k dalším tématům. Uvědomíme si to například skrze lifestylové časopisy té doby, ukazují jiné vzory než dnešní standard.

Sám prezident T. G. Masaryk přitom svým přístupem reprezentoval starání se o sebe po všech stránkách – duševní i fyzické – což bylo v tehdejších časopisech často přítomné. Co se týče první republiky, začali jsme právě tam z vícero důvodů. Pokud se do toho období ponoříme, najdeme více paralel s vývojem posledních 25 let, než bychom si možná uvědomili při sledování Kristiána. Lidé té doby nám byli nesmírně podobní a také řešili řadu velmi podobných situací a úkolů se vznikem nového státu. Je tu tedy mnoho linek, které byly impulsem odstartovat tam. Celkově se ale nechceme nijak časově limitovat.

Velmi živé a v drtivé případě případů skvělé, což nás moc těší. Tvoří se velká komunita lidí, z nichž mnozí možná celé roky tak trochu nechávali v koutku duše skrytou svoji inklinaci k těmto věcem. Tady ale nacházejí řadu přátel, kteří mají podobné zájmy, vytváří se stálý prostor o těchto věcech diskutovat, inspirovat se, učit. My rozhodně nechceme nikoho poučovat, chceme vytvářet místo, kde se budou potkávat různé názory. A důležitý je také humor a vtip, ten se s vážností vůbec nevylučuje.

Různí lidé si v Elegantním Česku mohou najít různé roviny. Někoho více zajímá právě oblékání, slow fashion, noví tvůrci, kteří navazují na staré dobré know-how. Jiného více přitahuje otázka chování, třeba Škola etikety pro Vaše ctěné potomstvo měla řadu ohlasů – otevřela otázku, kde se dnes vlastně děti mají učit správnému chování, když ani v podstatně pořádně nevíme, co to obnáší.

Stav celé společnosti vychází z toho, jak se k sobě chovají každé dvě osoby ve zdánlivě malých situacích, na to často zapomínáme. Jiné baví třeba naše Galerie hvězdných babiček a dědečků, do které nám lidé posílají záběry svých prarodičů a píší, co se od nich naučili. Další mají rádi workshopy, kde se mohou staré techniky učit. A tak bych mohla pokračovat. Těch dimenzí je tam mnoho, Elegantní Česko je a bude to barevné jako život sám.

Autentický zájem lidí je pro nás největší odměnou. Jejich tvořivost, souhra, bez níž by to nešlo, je úžasná – chceme skládat Elegantní Česko všichni společně. Čísla nejsou to nejpodstatnější a nechceme se za nimi honit – nicméně jsou výborná. Celkový počet zhlédnutí na YouTube kanálu přesáhl 100 000. Na Facebooku za půl roku se blížíme k 5 000 fanoušků. A opravdu hodně máme rádi naše akce, kde se všichni potkáváme naživo, ta energie je nabíjející. Co se týče překážek, neberu jakékoli překážky jako problém.

„Překážky“ jsou vždy součást Cesty. A jsou to vlastně úkoly k řešení. Vnímám je jako situaci, ke které je třeba se nějak postavit a pokusit se najít odpověď. Mě „překážky“ baví. A tady je navíc vidět tolik skvělých chytrých lidí z celého Česka (rozhodně nikoli jen z Prahy), které poznáváme, že to je obrovská motivace toto téma rozvíjet dál. Přinesli už mnoho podnětů, objevů, je to společné dobrodružství.

Víte, nemám ráda takové to snadné moralizování a odsudky. A už vůbec nechci být žádným arbitrem. Je mnoho charakteristik, které se na fungování společností nemění prakticky od antiky. Neviděla bych tu tedy nějaké specificky české drama. Když přichází horší časy, logicky se navíc lidé začnou chovat více na biologické bázi, prostě to může být boj o přežití, a tam pak platí jiná pravidla, více „zvířecí“ instinkty. Celou dobu vlastně jde o to, jaké máte kultivační mechanismy, aby lidé úplně nezvlčili. Tím to nelakuji narůžovo, jen chci, abychom nezapomínali na to vidět to s jistým odstupem.

My jsme byli myslím hodně rozmazleni tím, že jsme zažili klidné časy – a tehdy se také ztrácí pozornost. A to by byla chyba. Musíme mít senzory zapnuté. Myslím si, že globálně procházíme zásadní transformací, ve které velkými hybateli jsou obrovský boom technologie a byznys. Zároveň je tu mnoho geopolitických tenzí. Je to poměrně výbušný mix. Přináší problémy, ale i velké příležitosti. Měli bychom hledat to lepší v nás, soustavně a všichni.

Rozhovor s Pavlem Ivančicem - vedoucím Ateliéru módní tvorby na VŠUP

Já bych spíš použila slovo dezorientace. Všudypřítomný relativismus čtu jak výraz kolektivního zoufalství, neschopnosti vygenerovat inteligentní cestou kvalitní společenský konsensus. Rozpadla se žurnalistika, a tím tu vyvstává palčivá otázka, KDE se vlastně má takový konsensus formovat. Musíme se vracet k otázkám, jako je způsob, jak se budou v nových podmínkách vzdělávat děti i dospělí, jak pěstovat nejen u malých kritické myšlení, které budeme potřebovat k rozšifrovávání všudypřítomného informačního chaosu, jak jej reprezentují hoaxy a další šumy.

Musíme přemýšlet, jak náš život může být naplněnější. A ty snahy bychom myslím měli každý začít u sebe – a nečekat až to vyřeší nějaká politická strana nebo snad oligarcha. Rozvíjet se každý komplexně, duševně i fyzicky, mít vizi a jít za ní, to je myslím ten správný první krok.