František Fajtl jako pilot královského letectva. (Zbynekmduda / Wikimedia Commons)
Generál František Fajtl, český voják, pilot, účastník bojů druhé světové války, zemřel 4. 10. 2006. Rok před odchodem z tohoto světa se tento válečný stíhací pilot umístil na 91. místě ankety Největší Čech. Ve kterém státě by poslali válečného hrdinu na nucené práce? Který „absurdistán“ má na kontě takovou záležitost? Bývalé Československo, v té době ovládané komunistickou stranou.
Po uchopení moci v ČSSR jednou stranou roku 1948 mu nebylo nic platno, že se ještě před koncem války přemístil z Anglie bojovat na východ, kde podporoval sovětské letectvo i slovenské národní povstání.
Zatímco Julius Fučík nebo Jan Zika se po roce 1948 stali legendou, Ludvík Svoboda či kpt. Otakar Jaroš měli svoje místo úcty ve společnosti poválečného Československa, František Fajtl byl roku 1950 zatčen Stb a bez soudu umístěn na nucené práce v Mírově, kde strávil 1,5 roku. Současně byl také degradován. Jeho žena s půlroční dcerkou byla tehdy vystěhována z Prahy.
Plné rehabilitace se dočkal až po roce 1989. Generál ve výslužbě se uplatnil i jako vynikající spisovatel, když vydal několik autobiografických knih, které dodnes okouzlují fanoušky letectví. Několik autentických vzpomínek z knih bylo využito ve snímku Tmavomodrý svět.
Jeho život stíhal jeden dobrodružný krok za druhým, osud jej nemálo zkoušel zážitky až neuvěřitelnými. Všemu čelil racionálně a s vojenskou statečností.
Sestřelen!
Jednou z Fajtlových knih je strhující příběh s názvem Sestřelen!
„Vojenský mrav ukládá sestřelenému letci povinnost pokusit se všemi prostředky uniknout nepříteli a dostat se zpět ke své nebo některé spojenecké jednotce,“ praví se v knize.
„Díky kypré a mokré jarní půdě, do níž se můj smrtelně zraněný ocelový kamarád přímo ponořil, k výbuchu nedošlo a já jsem přežil,“ popisuje v knize Sestřelen!, jak se mu podařilo spitfirem nouzově přistát na území Francie.
Pilot sestřelený nad okupovaným územím se ocitne ve velmi svízelné situaci. S tím si Fajtl poradil, když se odvážil požádat Francouze o civilní oblek a prchal dál, aby se vrátil ke svým.
„Nebýt to podle skutečnosti, byl by to výborný dobrodružný román,“ vyjádřil se jeden z jeho čtenářů. Českoslovenští piloti sice nebyli romantickými westernovými hrdiny, byli však skuteční.
„Hon na čarodějnice“
„Brzy po válce jsme zaznamenávali politický tlak z východu. Stále sílil a bylo jasné, že kdo se mu poddá, bude zvýhodněn, kdo půjde proti, bude zatracen. Lidé se začali třídit na kategorie povolných, vyčkávajících a opozičních,“ uvádí generál Fajtl v knize Dva údery pod pás.
„Reicin, Hanuš a Budín měli jednu společnou vlastnost. Nenáviděli příslušníky čs. západní armády a letectva. Klasifikovali je jako přisluhovače kapitalistů, žoldáky bojující na nesprávné straně a nepřátele pracujícího lidu. Jeden z prvních zásahů tohoto tria dopadl na pplk. letectva ing. Karla Mrázka, bývalého velitele bojujících čs. stíhačů v RAF... Podléhal přímo Budínovi. Reicinovi a Hanušovi stačilo přečíst si Budínovo hodnocení Mrázka a bylo rozhodnuto.
Jednou jsem objevil doma ve schránce na dopisy malý lístek s varovnou větou: ‚Pane Fajtl, jdou po vás, zmizte.'“
Psal se 10. leden 1950. K rozbřesku toho dne jsem zaslechl zvonek.“
Když šel válečný veterán otevřít, za dveřmi stála nepříjemná návštěva.
„První můj pohled na návštěvníky mě přinutil počítat. Jeden, dva, byli celkem tři. Instinktivně jsem sjel očima na zem, kde se mihla noha zakončená hnědou botou, která zaklínila dveře.
‚Co si přejete, pánové?' probíral jsem se z překvapení, protože něco podobného jsem nečekal.
‚Pusťte nás dovnitř,' štěkl jeden v koženém kabátě a odkryl druhého, který strkal pistoli zpět do kapsy. Měli očividnou převahu, už se nemuseli nutit do dalšího násilí.“
Tak začala smutná pouť F. Fajtla do vězení na hradě Mírov, zatímco jeho opuštěná manželka těžce zjišťovala, co s jejím manželem udělala Státní bezpečnost.
Čisté svědomí a boží mlýny
Uvězněn na Mírově popisuje letec, co sám zažil on i jeho druzi ze západní válečné fronty, ze strany komunistické justice.
„Bachaři se k nám chovali povýšeně, drze a panovačně při úklidu cely, drhnutí chodby nebo umývárny na jejím konci, nebo při osobním styku. Ukazovali nám jasně svůj cíl: ponížit nás, urazit, a ukázat svou moc.
Dobrá, i když nám tím budete působit utrpení, vězte, že boj nevyhrajete. Neponížíte nás a nepřinutíte k servilnosti, neboť máme proti vám něco, co nemáte vy. Čisté svědomí a Boží mlýny. Vyrukujeme s nimi proti vám hrdě a bez obav.“
Když požádali paní Hanu Fajtlovou o urychlené uvolnění pražského bytu jiné důstojnické rodině, má k tomu její manžel připomínku:
„Důstojník lidové armády nemohl asi jednat jinak. Musel se držet předpisů a doktríny neomylné strany, která nařizovala svým podřízeným jednat s nepřítelem lidu mocensky, suverénně, neomylně, přesně v intencích jezuitského hesla „Účel světí prostředky“, který vylepšila úlisností a lží. Vždyť sám její generální tajemník, nyní prezident, tuto krutou zásadu už dávno posvětil. Shodou okolností jsem se sám o tom osobně přesvědčil.“
Zametání – „sweep“
František Fajtl se narodil 20. srpna 1912 v Doníně na Lounsku, absolvoval Vojenskou školu v Hranicích a poté získal kvalifikaci pilota a vojenského pozorovatele. Po vzniku Protektorátu se bez váhání rozhodl opustit vlast a jít bojovat proti Hitlerovi tam, kde se dá.
Když roku 1941 v Anglii vznikla čtvrtá československá letecká jednotka (Royal Air Force-RAF), začali ji nazývat „Třistatřináctka“. Narodila se v době, kdy bylo již po vítězné letecké bitvě o Británii. Válka však tehdy samozřejmě pokračovala. Úkolem „Třistatřináctky“ pak bylo létat v ofenzívě do Evropy, samostatně nebo doprovázet bombardovací peruť. František Fajtl se přirozeně stal její základní součástí. Pro svoji činnost vynašli piloti společný název – „svíp“, jenž pocházel z anglického „sweep“ - zametat. A tak se „zametalo“.
Husté vlasy, tvář s plnovousem, přímý pohled, pevné držení charakterizovalo válečného pilota, kterého nespravedlivé věznění nezlomilo. Postupem času mu vlasy i vousy zbělely a začal se vskutku doslova podobat svému nejvyššímu vyznamenání - řádu Bílého lva.
Generál Fajtl spolu s Františkem Peřinou jsou nejspíš jedni z nejvýznamnějších čs. letců z druhé světové války. Na jeho rodném domě v Doníně byla v květnu 2008 odhalena pamětní deska, jeho jméno nese letiště ve Slaném, obchodní akademie Lounech i ZŠ a MŠ v Praze v Letňanech.
I v současnosti existují příznivci válečného letectva, např. Czech Spitfire Club a jiné. Dosud žijící piloti veteráni se spolu s fanoušky spontánně scházejí a vypravují si o časech minulých.
