Hlavní představitel čínského transplantačního odvětví Chuang Ťie-fu na konferenci v Kuang-čou. (Medical Observer)
Koncem srpna dali lékaři ze světových transplantačních kruhů zvučný souhlas s předpokládanými reformami čínského dárcovského systému, aniž by čínská strana poskytla něco více než vyjádření, že se situace zlepšuje.
Klíčovou změnou je podle hlavního představitele čínského transplantačního odvětví Chuanga Ťie-fua ukončení praxe transplantování orgánů popravených vězňů, což se údajně stalo na začátku ledna 2015. (Od roku 1990 čínské nemocnice oficiálně používaly jako zdroj pro 95% transplantovaných orgánů popravené vězně a dle zahraničních expertů převážně vězně svědomí, jejichž celkový počet do dnešního dne přesáhl hranici 100 tisíc „dárců“.)
Skutečným problémem je, že neexistuje žádný reálný důkaz, že se taková reforma v praxi opravdu uskutečnila. Rozhodně nebyla přijata žádná nová zákonná opatření, která by tuto věc stanovovala, vynucovala či trestala její porušení. Podle prohlášení samotného Chuanga Ťie-fua a dalších funkcionářů se zdá, že došlo pouze ke kosmetické změně, což v praxi znamená, že vězni mohou skutečně stále „darovat“ své orgány, pokud k tomu dají souhlas.
Západní lékařská etika takovou praxi považuje za nepřijatelnou, neboť vězeň jdoucí na smrt nemůže dát legitimní svobodný a informovaný souhlas k transplantaci jeho orgánů. V čínské praxi to znamená, že peníze za transplantaci jeho orgánu „shrábne stát“. Jakou má tedy vězeň motivaci poskytnout orgán státu, aby na něm vydělal? Čínská strana tvrdí, že tím může „splatit svůj dluh společnosti za svoje špatné chování“. Peníze však nedostane společnost, ale ti, kteří z transplantací profitují.
„Čínský režim touží po mezinárodní legitimitě, ale nechce nebo nedokáže tvrdě pracovat na skutečných změnách.“
Experti pravidelně podávají závěry svých vyšetřování a analýz, které uvádějí, že zdrojem orgánů nejsou a ani reálně nemohou být vězni odsouzení na smrt (špatný zdravotní stav, nízký počet odsouzenců oproti počtům prováděných transplantací, kontaminace orgánů smrtící injekcí atp.). Skutečnými dárci jsou podle nich vězni svědomí, tedy členové skupin pronásledovaných čínským režimem za svoji víru nebo příslušnost. Konkrétně jsou podle nich násilnými odběry orgánů zasaženi – duchovní hnutí Falun Gong (Fa-lun-kung), Ujgurové, křesťané a Tibeťané.
„Vzpomínám si, že před mnoha lety profesor Chuang Ťie-fu na mezinárodním fóru všem řekl, že Čína přestane používat orgány vězňů z cel smrti, aby se stal celý dárcovský systém občanskou záležitostí. Abych vám řekl pravdu, v té době jsem opravdu nevěděl, jestli se to v Číně stane. Dnes jsme viděli, že je to pravda,“ uvedl Jose R. Nunez ze Světové zdravotnické organizace.
Není jasné, proč západní lékaři oslavují pochybná prohlášení čínských úředníků jako průlomové změny k lepšímu. Podobných prohlášení již bylo proneseno a nenaplněno několik. Je možné pouze hádat, že se v nejlepším případě jedná o strategický postup vytrvat v dobrých vztazích s Čínou, aby se i nadále mohli zasazovat o pozitivní změny.
Čínský režim působí nejistým dojmem. Na jedné straně touží po mezinárodní legitimitě a na straně druhé nechce nebo nedokáže tvrdě pracovat na skutečných změnách. Nedošlo k žádným zákonným úpravám ani k zavedení průhledného systému dárců, příjemců a dostupných seznamů čekatelů. Nemluvě o relevantním odtajnění nejasných zdrojů orgánů pro transplantace prováděné v Číně od roku 1999.
„Světové transplantační společenství by mělo trvat na etických principech a požadovat důkazy o tom, že proklamované změny byly v praxi skutečně naplněny.“
„Před 10 lety jsem přijel do Číny v rámci účasti na aktivitách Čínské lékařské rady sponzorovaných Rockefeller Foundation a pochopil jsem obtíže a překážky transplantací orgánů v Číně. Dnes byly všechny překonány, jedna po druhé,“ uvedl přední transplantolog Francis Delmonico. „Dnes jsme svědky zrození tohoto dítěte; jak jej budeme podporovat? Jeho živinami bude „otevřenost a transparentnost“. Dárcovství a transplantace orgánů mají před sebou ve světle transparentnosti dlouhou cestu.“
Světové transplantační společenství by mělo trvat na svých etických principech a požadovat důkazy o tom, že proklamované změny byly v praxi skutečně dosaženy.
Jeden z expertů, kteří opakovaně svědčili před Evropským parlamentem (EP) a Sněmovnou reprezentantů USA (SR USA), kanadský exministr zahraničí David Kilgour, uvedl na tiskové konferenci pořádané v České republice v dubnu 2015, že konkrétně doktor Francis Delmonico, „neudělal proti neetickým praktikám čínské transplantační chirurgie od roku 2006 vůbec nic“. Vyšetřovací zpráva, jíž je Kilgour spoluautorem, shrnuje celkem dvacet šest důkazů, které potvrzují, že čínské vojenské nemocnice masově zneužívaly vězně svědomí jako nedobrovolné dárce orgánů. EP a SR USA uznali předložené důkazy jako „důvěryhodné“.
V roce 2014 shrnul svůj sedm let dlouhý terénní výzkum této oblasti, investigativní novinář a spisovatel Ethan Gutmann. Jeho kniha The Slaughter obsahuje více než sto výpovědí svědků, mimo jiné i lékařů, kteří se na transplantacích účastnili. Podle výpovědí byly orgány odebírány vězňům ještě za živa. Respektive pod anestezií jim chirurgové odejmuli orgány, čímž je usmrtili.
Taková praxe je mimo Čínu a dokonce i v samotné Číně nezákonná a porušuje veškeré lékařské etické principy, nicméně je velmi pravděpodobně posvěcená tamním režimem a praktikovaná personálem vojenských nemocnic.
Český žurnalista Karel Hvížďala tuto praxi nazval „Vraždy na objednávku“.
Český žurnalista Karel Hvížďala tuto praxi nazval „Vraždy na objednávku“, neboť pokud se objeví zájemce o transplantaci, nemocnice podle expertů ve spolupráci s vězeňským systémem vybere z řad vězňů vhodného dárce, usmrtí ho a jeho orgány transplantuje – samozřejmě za vysoké finanční částky, které si rozdělí účastníci celého procesu – zprostředkovatelé, vězení, nemocnice a další.
Představitelé světového transplantačního odvětví se pod vlivem jakéhosi nepsaného pravidla k těmto konkrétním případům nikdy přímo veřejně nevyjádřili. Zpravidla se vyhýbají veřejným prohlášením a jakékoliv formě aktivismu. Jsou vidět pouze obecné snahy, obecná odsouzení obchodu s orgány a podepisování deklarací. Jednu z nich v roce 2008 v Istambulu podepsala i Čína. Ovšem pokud jde o praxi, zůstalo pouze u podpisu bez reálných, praktických činů.
Jak by tedy současné pouhé prohlášení čínských úředníků, ve světle minulých zkušeností, mohlo být považováno za dostatečný důkaz o provedených změnách? Je nevyhnutelné, že se časem postupně ukáže, nakolik byla tato prohlášení skutečně naplněna.
„Vývoj Číny je vývojem světových orgánových transplantací. Úspěchů Číny bylo dosaženo díky silnému vedením profesora Chuanga Ťie-fua a podpoře vlády,“ prohlásil Philip O'Connell, prezident transplantační společnosti.
Článek v českém lékařském časopise Tempus Medicorum z dubna 2015, shrnuje průběh nejistých „reforem“ Chuanga Ťie-fua, objasňuje nejenom kličky při zavádění reforem, ale také poukazuje na zločiny, spáchané při transplantacích životně důležitých orgánů z živých dárců. Oslava údajně dosažených „změn k lepšímu“ působí tedy poněkud rozpačitě.
Experti navíc označují samotného Chuanga Ťie-fua, jako lékaře, který se velmi pravděpodobně sám účastnil na transplantacích orgánů pocházejících od vězňů svědomí. Na univerzitě Renmin provedl více než 500 transplantací jater, přičemž je univerzita ohledně zdrojů orgánů napojena na vězeňský systém.
