Moxování – teplo, které léčí

Podle doktorky Tracy Stuardiové, akupunkturistky z kliniky Doorway to Wellness v americkém Texasu, poskytuje moxa teplo, které proniká až do hloubky, a řeší tak chlad v organismu.

„Chlad se usadí v děloze nebo v podbřišku nebo v gastrointestinálním traktu. Moxa je snadný způsob, jak do zasažených oblastí dostat teplo,“ vysvětluje Stuardiová.

Slovo „moxa“ je anglickou verzí japonského slova „mogusa“, což doslova znamená „pálivé bylinky“. Říká se, že moxování pochází ze severní Číny, kde vzniklo před minimálně třemi tisíci lety. Moxa se používala na akupunkturních bodech dlouho předtím, než ke slovu přišly akupunkturní jehličky.

Dnes se moxování používá při široké škále zdravotních problémů, jako chronické poruchy zažívání, menstruační a reprodukční problémy, ale i u chorob v pokročilém stádiu jako tuberkulóza, lymská borelióza nebo rakovina.

„U bolesti je účinek velmi silný,“ říká Studardiová a dodává: „Hodně pacientů, kteří k nám chodí, trpí velkými bolestmi a někdy jen samotné jehličky nestačí.“

Západní doktoři či terapeuti čínské medicíny preferují akupunkturu před moxováním, což je podle Stuardiové škoda. V Číně, Japonsku a Koreji hraje moxa v léčbě zásadní roli, zatímco na západní polokouli jsme stále hodně pozadu. I když se moxování na školách tradiční čínské medicíny běžně vyučuje, terapeuti se této technice po opuštění školy zpravidla nevěnují.

Nejvíc lidem zřejmě vadí silný zápach. Moxování vytváří aromatický kouř, který si řada lidí plete s marihuanou. „Lidé se ptají: Co je to za smrad? Je to tak v pohodě? Má to tak páchnout?“ popisuje Stuardiová reakce pacientů.

Moxování nebylo zkoumáno v takovém rozsahu jako akupunktura. Dostupná literatura však ukazuje, že má pozitivní účinky na krev, imunitu a regeneraci tkáně. Studie z roku 1998 publikovaná v Journal of the American Medical Association zjistila, že u 75 procent těhotných žen, jejichž plod byl obrácený pánví, došlo k otočení plodu do normální pozice, když byl ženám požehován moxou akupunkturní bod na malíčku nohy.

Zatímco na Západě se moxování v čínské medicíně přehlíží, dávní doktoři si ho vysoce cenili. V knize Nej Ťing – bibli čínské medicíny - se o moxe říká, že „dokáže to, co jehla nezvládne”.

A někteří moderní terapeuti se tímto heslem i řídí. Daniel Silver působí jako akupunkturista a mimořádný profesor na Národní škole přírodního lékařství v Portlandu. Popisuje případ ženy, kterou nedávno léčil moxováním. Žena si prošla několika automobilovými nehodami a měsíce si léčila bolesti akupunkturou, aniž by zaznamenala nějaké větší změny. Ale už po jednom sezení s moxou hlásila „přelomové“ výsledky.

Podle Silvera odrazuje mnohé americké akupunkturisty od použití moxy obava, že pacienta nechtěně popálí. Tento strach může překonat jen praxe, říká doktor.

„Je dobré, že lidé před tím mají zdravý respekt a obavy. Součástí problému je, že na Západě máme tendenci brát lékařství velmi intelektuálně. Tohle je rozhodně praktická dovednost, kde si musíte vyvinout zručnost, abyste mohli mít terapeutické účinky,“ tvrdí Silver.

Moxa se vyrábí z hojně rozšířeného pelyňku (Artemisia vulgaris), který se často předepisuje ve fytoterapii na děložní problémy, jako porodní bolesti, menstruační bolesti, silné krvácení, ale i u zažívacích obtíží a dalších poruch.

K moxování je třeba pelyněk zpracovat na houbovitý, vláknitý materiál zvaný moxovací vlna.

Larraine Wilcoxová, autorka dvou knih o moxování, uvádí, že staří čínští lékaři používali pelyněk kvůli jeho dobrým vlastnostem: lehce doutná a vydává nepřetržité, pomalu hořící teplo.

Kouř pelyňku má uklidňující účinky na nervový systém. Když si pacient zvykne na zvláštní pach, může si moxování i oblíbit.

Moxování lze aplikovat každému, nicméně existují jisté zdravotní stavy, kdy to vhodné není, například horečka, infekce, ekzém a další znaky nadměrného horka v těle. V raných fázích těhotenství je radno vyhnout se bodům na žaludku a kolem spodní části zad.

Moxovací techniky se dělí na dvě kategorie: přímou a nepřímou. U přímé metody, která vyžaduje zručného praktika, se nechává pelyněk hořet přímo na kůži. U nepřímé metody se rozžhavená moxa drží asi 2–3 centimetry od těla.

Nepřímou metodu se lze naučit snadno. Terapeut často dává pacientovi moxovací doutník domů s radou, na který akupunkturní bod mířit.

Držte moxu nad předepsaným bodem a když cítíte, že je žár příliš velký, ruku odtáhněte. Pár vteřin vyčkejte a pak se opět přibližte k tělu. Stuardiová svým pacientům radí, aby překonali prvotní pocit tepla, dokud žár nepronikne hluboko do tkáně.

„Když cítíte, že jde teplo do hloubky, víte, že jste to udělali správně a můžete doutník uhasit,“ říká. Léčba obvykle trvá mezi 5 až 10 minutami.

Existuje celá řada forem pelyňku, od krátkých samolepicích „kotoučků“ až po netvarovanou moxovací vlnu. Další formou je nekouřivá moxa pro ty, kdo se chtějí vyhnout kouři a zápachu. Stuardiová se však domnívá, že není tak účinná.

Silver doporučuje pro lidi s astmatem, alergiemi nebo podezřívavými sousedy vysoce kvalitní japonskou moxu, například Ibuki Gold Mountain.

„Má velice, velice jemný zápach. Většina zápachu, kterou u takovéto moxy ucítíte, pochází z vonné tyčinky, kterou používáte na zažehnutí. Hodně lidí to dokáže tolerovat.“