Mendel aneb vzpoura hrášků – zábavná výprava do osudů slavného genetika

Divadlo pod širým nebem – tak by se dala nazvat venkovní představení Městského divadla Brno na Biskupském dvoře, které již několik let úspěšně ukončují divadelní sezónu před prázdninami. Letos osvědčená trojice autorů – Šotkovský, Slovák a Štěpán - vybrala po Baronu Trenckovi a Cyrilu s Metodějem osobnost pro Brno nejpovolanější - Johanna Gregora Mendela, vynálezce zákona o dědičnosti. Světová premiéra inscenace Mendel aneb vzpoura hrášků se uskutečnila na venkovním prostředí Biskupského dvora 21. června 2015.

Nudný život génia

Zpracovat život vynálezce genetiky – Johanna Gregora Mendela v brněnských reáliích se nabízí lehce, ovšem horší je to už s jeho realizací. Gregor Mendel jako opat totiž prožil klidný, dalo by se říct až nudný život bez jakýchkoliv zvratů a kotrmelců. O to těžší úkol měli tvůrci zpřístupnit život tohoto génia širokým masám, a to s vtipem a nadsázkou, aby se diváci nenudili. Autorský tým se rozhodl téma pojmout jinak než životopisnou sondu.

Příběh Janka Johanna

Příběh začíná stylově v Brně, na Mendlově náměstí, kde student historie Janek marně zkouší nalézt inspiraci pro svou dizertační práci na téma o Johannu Gregoru Mendelovi. Vystresovaný Janek zanedbává své přátele, dívku i studentský život a žije jen a jen zoufalstvím nad svou dizertací. Ze zamyšlení ho vytrhne podivná figurka, která se představí jako impresário Anton Zöllner – již více sto let nežijící ředitel Theater am Krautmarkt (dnešní Reduta). Zöllner Jankovi nabídne možnost stát se alespoň na chvíli součástí divadelního představení o Mendelovi – a Janek se tak chtě nechtě stane přímo slavným vědátorem – Mendelem. Zöllner zmateného Janka – nyní jako Gregora Mendela provází tehdejším Mendelovým životem a dobou, v níž tento genetik žil. Janek tak poznává život slavného vědce na vlastní kůži. Seznamuje se s dobou, Mendelovými úspěchy i neúspěchy, zákulisím jeho života, a také s událostmi, které se mohly i nemusely stát.




Magické prostředí brněnských reálií

Prostředí Biskupského dvora dodává celému představení realistický ráz. Zde Gregor Mendel žil, zde se skutečně pohyboval, tady bádal na svými hybridy a tu také i zemřel. Proto scéna, kterou přirozeně tvoří kulisy Petrova a Biskupského dvora, dodává celé hře specifickou atmosféru. Tuto atmosféru doladí výborná hudba Karla Cóna se živým osmičlenným orchestrem. Díky kostýmům Andrey Kučerové se divák vrací o sto padesát let zpět, ale také i do současnosti, prostě žádný problém. Přesun v čase i prostoru je zajištěný přímo na tělo šitými světelnými projekcemi Petra Hlouška, které upraví prostředí i místo dle potřeby. Po technické stránce nelze nic představení vytknout.

Realita i fikce v humorném odění

Scénář se sice částečně inspiruje životními událostmi slavného vědce, ale na stranu druhou by si jenom s tímto autoři nevystačili. Na nudném klášterním životě a výzkumech s hrachem se prostě nedá stavět. Proto tvůrci pojali inscenaci jako brněnskou operetku, kde má místo minulost i současnost, věda i divadlo na divadle. Hra začíná i končí v současnosti, diváci se lehce dozvídají jednotlivé momenty Mendelova života, které jsou servírovány s humorem a nadsázkou.

Pobaví scénka, kdy trémista Mendel skládá učitelskou zkoušku před profesorským sborem a dívčí trio pak obraz úsměvně zakončí popěvkem: „Kdyby Mendel zvládl zkoušku obstojně... do smrti by učil ve Znojmě ..." Autoři si však hrají dál. Protože v této inscenaci běží i o divadlo, musí Mendel k divadlu nějak dojít. Autorská trojka se rozhodla, že Mendelovou tajnou láskou bude subreta Emma Denkerová, a ta jej pozve do divadla, na co jiného než Princeznu na hrášku. To abychom zůstali styloví a u tématu. Hráškové číslo patří k vrcholům tohoto kusu.

Nutností, která však působí trochu rušivě, je Mendelův dopis s přednáškou o svých objevech, který poslal světové vědecké ikoně – Darwinovi, který jej však nikdy ani neotevřel. Vtipně vystřižená je scéna, kdy Mendel se ocitne i mezi temperamentními slovenskými vlastenci, kteří nechápou jeho tichý klášterní vědecký život.

I přes humor a nadsázku nejsou v inscenaci nouze ani o dramatické momenty. Mezi nejsilnější patří závěrečná zvěst o Mendelově úmrtí. Silná dramatická linka rozsekne převážně humorně laděné obrazy. Avšak smutný konec se nekoná, autoři vsadili na humor, a tak můžeme čekat happy end.



Přesvědčivé herecké výkony

V dvojroli studenta Janka a zároveň i slavného genetika Mendela se představí Lukáš Janota, který se s tímto zadáním popral na výbornou. S přehledem dovede ztvárnit oba protipóly svého hereckého úkolu. Nejvíce se však prosadí Milan Němec ztvárňující živelného Antona Zöllnera. Milan Němec jako Zöllner drtí svým šarmem, temperamentem a energií bránice diváků v hledišti. Komediální role mu přesně sedí na jeho um a dokáže ze sebe vymáčknout totální maximum. S noblesou roli subrety Emmy Denkerové zvládá i Andrea Březinová, která podává přesvědčivý výkon. Diváckou bránici pošimrá Dušan Vitázek ztvárňující nespoutaného bohéma Ľudovíta Štúra. Slušný výkon podá Alan Novotný v roli zemského rabína Plazcka nebo Jan Brožek ztvárňující filosofického proutníka Klácela.

Vzpoura hrášků jako komedie se zpěvy běžného nenáročného diváka nezklame. Z nudného životopisu dovede vykřesat vcelku vtipné povídání o významné vědecké osobnosti našich dějin. Některé postavy mají prostoru přehršel, jiné zůstávají hlouběji nerozehrané, což je škoda. Love story pana Mendela se nekoná, a tak pokus o její naroubování do inscenace působí trochu zmatečně a překombinovaně. Co však skřípe ještě více, je urputná délka inscenace, která i s pauzou trvá tři hodiny. Tato časová délka ve venkovním prostředí z inscenace dělá „neuseditelnou" hru, která se stává hůře stravitelnou, a v závěru i přes velkou snahu autorů už začíná nudit.

Mendel aneb vzpoura hrášků pobaví a neurazí. Nejedná se o kdoví jaký „majstrštyk", ale pro nenáročného diváka, který hledá rozvernou komedii, může být hra milým zpestřením. Avizované bolesti břicha po Vzpouře hrášků nehrozí, je nenáročná a poměrně lehce stravitelná. Možná hrozí spíše tak trochu útok na vaši bránici, ale co bude bolet jistojistě, je zadnice po tříhodinovém sezení na tvrdé plastové židli.

Hodnocení: 50%