Podstatou problému v oblasti čínského práva je, že zákony jsou sice napsány podobně jako v západní společnosti, jenomže se nedodržují. Nedodržují se zejména v případech, které jsou politicky motivované. V takových případech jsou osoby stíhány čínským režimem mimo zákonný systém a rozhodnutí soudců následují momentální příkazy komunistické strany, nikoliv právní systém.
Tento princip je zakořeněný ve skutečnosti, že soudci přísahají věrnost a loajalitu komunistické straně, nejsou vázáni kodexem, který by je zavazoval dodržovat pouze platné zákony a ústavu. Tyto postupy vyplývají z centralizace moci, kdy není zákonodárná, soudní a výkonná moc rozdělená.
Významný čínský advokát Kao Č'-šeng o čínském právním systému prohlásil na konto čínských úředníků: „Vy byste mohli stejně tak dobře tato [lidská] práva z ústavy odstranit. Bylo by sice hanebné něco takového udělat, ale aspoň by ta hanebnost stála na papíře. A co by stálo na papíře, by sice bylo hanebné, ale ukazovalo by to, že ústava obsahuje realitu a nic nepředstírá.“
Právníci se stali jednou ze skupin čínské veřejnosti, které místní režim vnímá jako hrozbu, neboť jejich znalost zákonů, intelektuální a morální úroveň je logicky vedou k jejich dodržování. Často potom poukazují na porušování platných zákonů během soudních procesů, které jsou nezřídka politicky motivované. Soudci naproti tomu jasně vnímají svoji stranickou příslušnost a loajalitu režimu, a proto soudí na požádání podle momentálních příkazů a nálad režimu. Vzniká tak jasně vnímané napětí mezi soudním systémem a právnickou obcí.
Právníci, kteří v soudních síních logicky argumentují, se stali soudcům trnem v oku, a tak se objevuje stále více omezení, která působí absurdním dojmem. Seznam chování v soudní síni, které je kriminalizováno, se již značně rozrostl. Za jejich porušení mohou jít právníci až na tři roky do vězení. Jejich cílem je jediné – umlčet a omezit právníky co největším množstvím nástrojů.
Čtěte také:
Čína chce přijmout nové zákony k umlčení právníků